The Prostitutes: Chceme jít cestou živého nahrávání

Zpátky v plné síle. Tak by se dal nazvat po tvůrčí pauze návrat kapely na pódia, která změnila pohled na postavení indierockové scény u nás. The Prostitutes mají za sebou skvělá alba The Hometown Zombies nebo Zum Passer, do nového roku vstupují s pořádně vysokými ambicemi a je jasné, že se máme na co těšit. Slovo mají bubeník Luk a nova posila kapely baskytarista Vegy.

Venku máte nový singl Hypnotized, předzvěst nadcházející desky. Půjde ostatní materiál ve stopách Zum Passer, nebo zabrousíte ještě ke kreativnějším hudebním myšlenkám?

Vegy: Zatím je naším největším předsevzetím nahrát co nejvíce materiálu tzv. “naživo”. Pokusit se zachytit pódiovou energii i na nahrávce a vrátit pocity i posluchačům nejen na koncertech. Tím se ovšem nechceme nijak vyhýbat experimentování se zvukem a různými nástroji, jak je právě třeba slyšet na aktuálním singlu.

Jak vzniká nové album?

Vegy: Nové album je momentálně ve fázi příprav a aranžování skladeb, samotný proces nahrávání ještě nezačal. Ale jak jsem již zmínil, chceme jít cestou živého nahrávání, všech nástrojů dohromady. To byl do velké míry i proces při nahrávání předešlé desky Zum Passer, která se navíc nahrávala ve staré opuštěné hospodě pomocí víceméně jen pomocí vlastní techniky a vybavení. V plánu určitě není udělat druhou stejnou, nebo podobnou desku. Ale čistě z pohledu technického provedení, zachycení nálady a energie je to proces, který v případě kapely The Prostitutes vyhovuje.

Zdá se, že vaši původní sestavu nabourává během vaší existence post baskytaristy, který se často obměňuje. Čím to?

Luk: Je to spíš náhoda asi. Vždycky nás novej basák hodně obohatí svým vnímáním hudby. Můžeš hrát stejný skladby, ale s každým basákem to bude znít jinak. Možná my nějak destruktivně působíme na basáky.

Ovlivnila sólová tvorba Adriana T. Bella váš posun k alternativnějšímu vyjadřování, anebo je to naopak?

Luk: Nemyslím si, že by nás Adrianova sólová tvorba někam posouvala. My jsme si vždycky dělali v hudbě to, co jsme chtěli. To je volnost kapely, která z hudby neplatí složenky. Měli jsme období, kdy jsme chtěli mít na desce mohutnej zvuk. Poslední desku Zum Passer jsme zase chtěli mít co možná nejmíň svázanou čímkoliv, co jsme dělali do té doby. Příští deska bude taková, jak se zrovna vyspíme. Před a během natáčení.

Každý z vás má nějaký projekt a svůj „vedlejšák“. Nehrozilo, že se kvůli tomu The Prostitutes rozpadnou?

Luk: To samozřejmě hrozilo, ale myslím, že si všichni našli zase cestu zpět k The Prostitutes. Což neznamená, že bychom nepracovali na těch našich druhých kapelách. Dávají nám totiž prostor vyzkoušet si věci, které by v The Prostitutes asi nikdy nezazněly.

Ctíte vlivy post punku, kapel jako The Cure, New Order nebo Davida Bowieho. Bylo těžké prorazit na naší tuzemské scéně s vaším charismatickým indie rockem?

Luk: „Charismatický indie rock“ zní divně. Hodně lidí to, jak hrajem, bralo jako pózu, ale my máme tyhle vlivy v hlavě. Jsou naší součástí, takže je nejde prostě vypnout a začít hrát něco totálně neovlivněného. Těch kapel je dlouhá řada a u každého člena kapely by DJ set vypadal dost jinak.

Neměli jste někdy pocit, že se pohybujete v undergroundu, ačkoli v Anglii a jinde by tomu tak nebylo?

Luk: Tady je kromě pár kapel všechno underground. Třeba bychom byli v Anglii slavný, anebo třeba taky ne. Ta konkurence je tam na druhou stranu obrovská. A nesmíš se tam jmenovat „The Prostitutes“. To tě pak totiž nechtěj pouštět na rádiích. Čistě kvůli tomu názvu. Je to trochu paradoxní v zemi, která dala světu třeba Sex Pistols a The Clash.

Kdo z mladších interpretů vás ještě ovlivňuje?

Vegy: Snažím se stále objevovat a sledovat mladé kapely, vlastně jsem to měl dlouho asi naopak než u ostatních. Až díky kapelám mých vrstevníků jsem se začal prokousávat jejich kořeny a zjišťovat, z čeho tyto kapely vycházejí a jakými kapelami se inspirují oni. To byl důležitý životní moment, protože člověk teprve tehdy pochopí, proč kapela, která se mu líbí, zní tak, jak zní a navíc ví, na co se soustředit. A to v momentě, kdy to začne ovlivňovat jeho tvorbu, což je většinou logický proces, když se vám něco líbí. Když jsem byl na střední, frčeli Blink 182 a podle jejich videí na VHS jsem se učil hrát. Díky nim jsem objevil právě třeba The Cure, Fugazi, Bad Religion, Joy Division, Black Flag apod. Protože sami říkali, že se naučili hrát díky těmto kapelám, protože hráli podle jejich nahrávek.

Možná proto mě stále celkem baví současná americká scéna punk/hc/metal kapel, jako At the Drive In, Against Me!, Alexisonfire, Fall of Troy, Alkaline Trio, Brand New, Cancer Bats, Converge, Every Time I Die, Further Seems Forever, Head Wound City, Norma Jean, Story of the Year, Thrice atd. Zároveň spousta těchto tvrdejch hochů má boční folkové projekty, takže člověk se dostane zase lehce k folku jako City And Colour, Dashboard Confessional, Dustin Kensrue, Chucku Raganovi atd. No a posledních několik let zpátky jsem se začal zajímat konečně i o britskou scénu, kde mě nejvíc oslovujou kapely jako Foals, Bombay Bicycle Club, The 1975, Everything Everything, Lower Than Atlantis, Deaf Havana, Catfish and the Bottlemen, Fear of Men. A hlavně nesmíme zapomínat na současnou celosvětovou popovou scénu, která je čím dál kvalitnější, i když lehce směřující k osmdesátkovýmu zvuku, a inerperty jako The Weeknd, Blood Orange, BANKS MØ. Takhle bychom se mohli bavit ještě dlouho.

Změnilo se vaše publikum od doby, co vznikli The Prostitutes?

Luk: Část zestárla stejně jako my.

Máte zkušenost s vystupováním v zahraničí. Vidíte nějaký rozdíl mezi českými fanoušky a diváky z jiných zemí?

Největší rozdíl asi je, že když hrajeme někde venku, publikum nás bere jako raritu a moc nepočítá, že nás ještě někdy uvidí. Takže hodně lidí nakupuje desky do sbírky. Jinak jsme měli koncerty skvělý a míň skvělý mimo ČR. Je těžký to nějak generalizovat.

A jak vidíte zázemí pro kapelu po technické stránce, zvučení apod.?

Vegy: Zásadně si vozíme vlastní zvukaře. V momentě, kdy bereš hudbu opravdu vážně a investuješ už jenom např. do vlastního vybavení a zvuku, který chceš mít nejlepší, je to vlastně klíčový faktor. Vem si, že si pořídíš svůj vysněnej nástroj a aparát, jedeš přes celou republiku kvůli koncertu, na kterej se těšíš a kde je pouze jen místní zvukař, což je samozřejmě důležitá osoba, jelikož většinou poskytuje vlastní PA systém a ví jak jej obsluhovat, ale bohužel neví, jak má tvoje kapela znít. V ten moment je zážitek poloviční, jak pro tebe na podiu, tak hlavně pro lidi pod podiem.

Jaké jsou vaše hudební začátky? Samoukové, anebo proškolení muzikanti?

Luk: Totální samoukové. Jednou jsem byl na hodině bicích a hrozně mě to otrávilo.
Vegy: Jak jsem již zmínil, v začátku jsem se učil pomocí sledování videí, jak hrajou ostatní kapely, a pomalu odposlouchával, učil se podle tabů a kombinoval to dohromady. Protože ani jedna cesta mi nepřišla stoprocentní. Myslím si, že důležitý je si taky uvědomit, že člověk pravděpodobně nikdy nebude hrát na 100% jako nějakej jeho vzor, každej je originál a v tom je právě to kouzlo. Ale absolutně největší škola byla ta, když jsem sebral odvahu a šel se s někým zavřít do zkušebny. Ideální je, když je to někdo, kdo umí o fous víc než vy. Člověka to donutí se o to víc snažit, ale ten pocit, když to začne konečně hrát, je k nezaplacení.

Docela hodně, i „ryze“ českých kapel volí nahrávání mim o republiku se zahraniční produkcí. Vyplatí se za nahrávku vysolit více peněz a stojí to vynaložené úsilí zato?

Vegy: Tenhle trend se nám tady v posledních několika letech velmi rozšířil a mám na něj vlastně jenom dva pohledy. Pokud si někdo sežene peníze cestou, za kterou se nemusí stydět a letí nahrávat třeba do Ameriky do studia nebo s producentem, kteří jsou jeho vysnění, protože tam nahrávala jeho nejoblíbenější kapela, nebo producent produkoval jejich nejoblíbenější kapelu či desku, proč ne. Myslím, že to je hezký, takovej sen máme skoro všichni a lhal bych, kdybych tvrdil opak. Ten druhej pohled je pro mě čistě marketingovej a bohužel cítím, že v poslední době velmi rozšířenej. Slyšel jsem v poslední době několik desek, které byly nahraný v zahraniční, ale radši bych slyšel několik desek, co někdo nahrál třeba u babičky v garáži, ale měli mi hudebně co říct. Jako kdyby se u nás nedala nahrát dobrá deska! Vždyť v první řadě je to přece o písničkách jako takových. A ty za vás nikdo jinej v Americe ani nikde jinde nesloží.

Otázka na závěr: Jak vypadá vaše nástrojové vybavení?

Vegy: V The Prostitutes momentálně používám v racku Ashdown EVOII 500 ještě britskou verzi a SanAmp RBI. Box Ampeg SVT 410 HLF, v pedalboardu klasicky ladička Boss-TU2, Boss Delay DD-5, Chorus EHX Small Clone EH4600 a Mod Clean Boost. Co se týká nástrojů, je to 2x Mark Hoppus Fender Precision Bass Signature, což je preclík, ale s Jazz Bass tělem, strunama skrz tělo a Seymour Duncan Quarter Pound snímačema. Číslo jedna je aktuálně s mexickým tělem z roku 2011, který má snímače v opačném gardu, takže je zvuk vyváženější, a japonským krkem z roku 93. Dvojka je mexický tělo 2009 a krk 2011 přebarvená na růžovo se snímači v klasickém pořadí.

Luk: Já mám bicí Ludwig z nějakýho 67., blány používám většinou nějaký pískový, aby to mělo víc sametovej zvuk, a činely Zildjan nějaký vyšší řady, aby to hrálo. Paličky ProMark 5A.