Tokhi: Cajonem ke štěstí

... aneb malá sada ještě nikoho nezabila. V dnešním díle se vám pokusím přiblížit možnosti této kouzelné "krabice" a ukážu vám, jakou preferuju soupravu, když někam po Praze jedu třeba tramvají. Všichni jezdíme občas tramvají, až na Lea Beránka, ten má Adidasky a ty v MHD neuvidíš. 

O cajonu (čti kachonu, překládej šuplíku – krabici) už samozřejmě všichni ví. Až tedy na pár zvukařů, mám někdy ten pocit. Bubeníkům a perkusistům netřeba vysvětlovat, o co se jedná. Jen tedy připomenutí ve zkratce. Je to bicí nástroj, spíš krabice, hraje se na přední stěnu z tenkého dřeva, malinko povolenou vůči tělu nástroje. Vznik cajonu se připisuje Peru, jsou ale i teorie, kdy nástroj vznikal v docích, nebo na lodích právě cestou do Ameriky, kdy muzikanti seděli obkročmo na bednách s alkoholem a bubnovali na ně. Cinkot láhví se následně začal nahrazovat struníkem, když se cajon začínal používat ve Španělsku jako doprovod ke flamencu.

Úplně nejdřív tam frajer namontoval prostě struny z obyčejné kytary, teď se vyrábí struníky podobné těm, co mají virbly od klasických bicích souprav, nebo mají firmy vlastní vychytávky pro co nejcitlivější a nejlepší zvuk cajonu. Kubánské cajony jsou například dodnes bez jakéhokoliv struníku a některé firmy dělají modely, kde můžeš struník buď úplně vyndat, nebo hrát i na znělou stěnu, kde struny nejsou. Případně vypínat a nahazovat pedálem u boku nástroje.

Každopádně se jedná o stále populárnější nástroj, který se čím dál víc využívá na unplugged koncertech, na ulicích při buskingu, nebo ve stylech hudby, kam se souprava přímo nehodí (flamenco, rumba, tango, různé gypsy styly). Pokud ke cajonu přidá pár vychytávek, vznikne plnohodnotný set up, na který můžeš odehrát nemalý gig.

Osobně používám podobnou hybridní sadu hlavně u Bachtale Apsa s akordeonistou Máriem Bihárim, nebo například s finalistkou Talentu Katarinou Landlovou. Abych nebyl odkázán jen na krabici, mám po své levé ruce klasickou hajtku, i když menší průměr, 12´, nebo i 10´- spolu s tamburínkou na hi-hat od firmy Meinl a na ní jednoduchý clamp. Ten po levé straně drží chimesy, kdyby nevěděl, zlatý déšť (takový to třpytivý, cinkavý), a na nich je ještě uchycená klasická tamburína. Používám a měním podle nálady a s ohledem na prostor hraní, nebo příležitost, vše ale od firmy Meinl, která je v těchto perkusích pro mě no.1.

Po pravé straně mám pak jen splash, většinou desítku, nějakou thin, nebo paper thin, aby šel hrát jen dlaní a měl rychlý nástup. Za každou matku clampu jsou pak rozvěšené další efektové perkuse firmy Meinl, jako jsou birds, waterfalls, nebo činelky zills. Podobné perkuse mám i okolo pravé nohy. Protože nechci, aby byla souprava, respektive třeba hajtka o moc výraznější, než zbytek kapely, používám většinou špejle firmy Balbex, nebo můj podpisový model paliček, který má pogumovaný konec, při hře na tamburínu.

Jsou i firmy, která se specializují na výrobu přídavných nástrojů ke cajonu přímo, nebo dokonce soupravy z cajonů (že máš velkou krabici místo kopáku a malou místo virblu, jestli mi jako rozumíš), to se mi ale zdá mimo koncept samotného nástroje a tak trochu zvláštní nápad. Kdyby se mi chtělo tahat kopák a virbl spolu s mechanikou, tak si to vezmu, a nemusím místo toho mít všechno ze dřeva, žejo.

Nicméně samozřejmě to má jemnější zvuk a díky designu a cool provedení to na podiu vypadá dobře, což je super. Každopádně při výrobě cajonu je potřeba dávat pozor na několik věcí. Nemůžeš čekat, že nástroj do dvou tisíc bude hrát skvěle, to fakt ne. O to hůř se to pak i zvučí a kazí to zvuk úplně všem. Není to moc fajn ani na cvičení, protože díky špatnýmu strunění se nekontroluje správnost úderů, a tak. Cajon zní prostě na většině míst podobně, něco jako naštvaný vosí hnízdo, a člověk z toho nemá nic.

Značek, které cajon vyrábí v různých třídách a kvalitách, je opravdu hodně, každá má levné kousky, i ty lepší, a tam je to pak hodně o osobním vkusu. Nicméně jestli můžeš, vyber si vždy z více kusů. Dost záleží na tom, jak pracovalo dřevo, jak sedí desky, atd…

Stejná řada od stejné značky může hrát kus od kusu jinak. Samozřejmě se to dá ještě "pořešit" utažením struníku, přitáhnutím přední desky, tlumením vnitřku, ale chce to trošku práci. Každopádně, pokud se v malém klubu nehodí stavět železnice o 4194219412641 přechodech a součástkách mechaniky, nebo si chcete s partou zahrát jen tak venku:

KRABICÍM ZDAR! Koukněte také na: www.tokhi.cz