Tommy Emmanuel: Když hrajete před lidmi, dejte tomu všechno

Mark Knopfler s Tommym Emanuelem sdílí společný kytarový vzor, Cheta Atkinse. A právě na Knopflera a jeho text ke skladbě Money for Nothing jsem si vzpomněl, když Tommy na svém koncertě 9. dubna v Rudolfinu jen tak mezi písničkami prohodil, že když k němu někdo přijde s prosbou o inspiraci, odpověď je jednoduchá: "Začít makat, teď hned."

Už ale nedodal, že v okamžiku vstupu na pódium musí být hlavně legrace a show. I když to možná letmým pohledem po publiku tak nevypadalo, lidi toho dne na koncert nepřišli jenom na kytaru. Přišli na muziku v inspirativním provedení. A toho všeho se nám opět dostalo.

Není jednoduché porazit jen ve složení člověk a kytara atmosféru Dvořákovy síně Rudolfina. Tommy ovšem tohle pódium opanoval. Svou osobností, dokonalou dramaturgií koncertu a přirozeným showmanstvím. Není jednoduché zahrát ukolébavku pro dceru a chvíli na to poctu svému otci tak, aby vám to lidé věřili a nebrali to jako kýč. A povedlo se.

Tenhle večer mi připomněl to hlavní – lidí nechodí na kytaru. Chodí na zábavu, muziku a inspiraci. A umí to ocenit. Zvlášť, když je ve hře celý večer harmonická kombinace písně, kytarového umu, charizmatu a pěkného zvuku. K němu přispěla i prastará síň, kterou všichni, včetně Tommyho zvukaře, zaplnili krásou. Tommymu jsem při té příležitosti položil pár otázek.

Co vás po všech těch letech pořád nutí hrát na kytaru a objevovat nové cesty?

Myslím, že mojí každodenní motivací je snaha zlepšit se a hlavně psát nové písničky. Každý večer se těším, že vymyslím, jak udělat koncerty zajímavější a spontánnější. Pravda, hudební průmysl se rychle mění, ale dobrá písnička se neztratí ani dnes. Protože se neztratí nikdy. Ve svém věku se snažím učit od mladých, ale zas necítím potřebu se nutit do něčeho, co mě nebaví. Stačí mi jedna minuta Ray Charlese, abych věděl, co chci dělat.

Jaké největší změny vidíte v hudebním průmyslu?

Největší změnou bylo to, že dříve se masy posluchačů spokojí s průměrností. Byly doby, kdy veškerá nová muzika byla stejná. Každý jen kopíroval takzvané úspěšné modely. Stály za tím nahrávací společnosti a pro umělce to bylo obzvlášť depresivní. Díky bohu, je to pryč. Teď máme mnohem větší pestrost. Internet a sociální média přinesly nové příležitosti. Sám objevuji, jak je silné, že jeden večer zahraju novou skladbu a ráno je na YouTube dvacet videí lidí, kteří ten song hrají. Pokud jde o mne, snažím se vzdělávat v marketingu, strategiích řízení. A taky zajímavých nápadech na spolupráci, to abych si udržel na své cestě hudbou čerstvost.

Máte nějaké doporučení pro ty, kteří se chtějí stát kytaristou jako vy?

Smiřte se s tím, že to zabere hodně času. Pořád cvičte a to pořádně. Potřebujete získat zkušenosti, a to trvá dlouho, tak nepospíchejte. A především – stále hledejte nové znalosti.
Taky je důležitá otevřenost a ochota jít do všech hudebních stylů, ve kterých se hráčsky cítíte dobře. A když v tom budete dobří, jděte po tom! Když hrajete před lidmi, dejte tomu všechno. Je to přeci vaše práce – aby se lidé na koncertě bavili. Ale hlavní je přijít včas, dobře oblečen a dát do toho všechno!

Co byste poradil těm, kdo přechází z elektriky na akustiku?

Vždycky jsem se cítil doma jak s akustikou, tak s elektrikou. A občas, když hraju blues na akustiku, přistupuju k tomu, jako bych hrál na elektriku. Myslím ale, že při hraní na akustiku trvá déle dopracovat se k pěknému tónu a plynulosti v hraní. Musíte písničty cvičit dokolečka dokola, aby pěkně vyzněla melodie a zároveň pocit z celé písně. Ale zase si myslím, že když hrajete na akustiku, máte větší možnosti v repertoáru. Máte daleko větší paletu barev a textur. Dokonce se tónem můžete přiblížit i k pianu.

Kdyby se někdo chtěl dozvědět o vaší muzice, kterou desku byste jim doporučil jako první?

Řekl bych, že mé album Only. Má to dostatečnou pestrost stylů, takže mě to umí novému posluchači dobře představit.

No a jak najít tu správnou kytaru a ještě jak ji snímat?

No, dobrá kytara je ta, kterou milujete. Milujete na ni hrát a její zvuk. Každý máme jiné chutě, a tak každý musí hledat, co sedí k jeho gustu a stylu. Já vím, že potřebuji nástroj, který perfektně ladí. Hezký tón a pohodlná ergonomie jsou také důležité. Každá z mých kytar je něčím unikátní. Většinu z mých potřeb ale pokryjí kytary Maton, a to hlavně na turné. Taky proto, že mají nejlepší systém snímání, a je to teda "zapoj a hraj". Ve studiu na ně klidně stačí mikrofon a je to tam. Pak mám rád Martin, Larrivee a Gibson. A taky pár kytar od kytarářů z celého světa.
Dobré snímání je to, co umí poslat dál zvuk kytary, ať už do zesilovače či PA. Je třeba, aby byla možnost pracovat se středy, basy a výškami. Je spousta možností, ale nejvíc mi sedí Maton. A struny? Martin SP.

Jaké jsou vaše nejbližší plány?

Připravuji tři nové projekty. Můžu prozradit, že jde o velmi kreativní spolupráci s dalšími umělci. No a pořád cvičím a snažím se bavit lidi.

Díky, Tommy. To je dobrá práce.