TOP 10 důvodů, proč jsme hudebníci

Už mě unavuje jen pomyslet na to, co se děje. Je to něco nepolapitelného a zdá se, že konec je v nedohlednu. Na začátku celé pandemie jsem držel optimistickou linii, cvičil, psal knížky, hledal kreativní cesty, povzbuzoval kamarády v hudební zbroji. Teď se pomalu rozpadám. Může to ale klidně být jenom tím, že je začátek února, jaro daleko, slunce mi nahradila záře monitoru a matný odlesk čtyř stěn. Asi je načase si připomenout, že jsem přece jenom ufoun. Ehm, hudebník. A že v tom nejsem sám, haha. Tohle heslo je stejně vyprázdněné jako koncertní sály. 

Nicméně, před nedávnem jsem narazil na meme s krásným desaterem o nás, podivných bytostech, jenž věnovali hudbě svůj život. Pojďme si spolu projít, v čem jsme doopravdy jiní a třeba i vyvrátit pár klišé.

1. Nejsme v hudbě kvůli holkám

Ačkoli to tak na začátku mohlo vypadat a určitě jsme zažili skvělé chvíle v backstage nebo v po-koncertní euforii, tak postupem času nám začalo docházet, že hraní a skládání nás prostě baví víc než efemérní požitky. Nechci být pokrytec, jasně, že obdiv a pocit výjimečnosti je vzrušující, ale stejně nám nakonec zůstane jenom ta kytara, basa, bicí, riff, oblíbená sekvence akordů, ale hlavně hodiny s nástrojem v rukách plných inspirace. Nekonečný čas s tím, co milujeme – naší hudbou.

2. Sláva není všechno

Říká to Rick Rubin a říkají to skoro všichni legendární producenti – pokud jsi v hudbě pro peníze a slávu, tak jsi ve špatném businessu. V hudbě jsme pro hudbu. Děláme to, protože chceme, protože to milujeme, protože nemůžeme jinak. Nepřemýšlíme jak, kdy a kde a za kolik, ale jenom se pořád ptáme a hledáme proč. Zůstáváme u kořenů, u pravdy, u zdroje inspirace, kterou je vesmír, lidstvo, příroda nebo LA Lakers a hledáme odpovědi na nemožné otázky. Krása hudby je v její svobodě, jejím spojení s neviditelným, je potravou pro duši.

3. Jsme umělci. A ti jsou divní

Přečtětě si ještě jednou odstavec výše. A to ani nepotřebujeme kérky na ksichtě. Prostě to máme jinak. 

4. Hudba není sen. Je to životní cesta

Můj táta mi vždy říkal něco o brnkání: „Až dobrnkáš, tak dělej něco pořádného.“ Nikdy nepochopil, že to moje brnkání bylo všechno, co jsem v životě chtěl. Brnkal jsem proto jako o život a děláme to tak asi všichni. Brnk, brnk, na nebeskou bránu.

5. Někdy úspěch není tolik vidět

Je ohromné množství hudebníků, kteří jsou úspěšní, ale není to na první pohled znát. Tady je zaryté klišé s pózou rockových hvězd, kdy se úspěch měří prominentní přítomností v médiích, počtem lajků, zhlédnutí, šílenstvím fanoušků nebo zlatým řetězem, či Mustangem v garáži luxusní haciendy. Největším úspěchem jakéhokoliv hudebníka je prostý fakt, že se tím uživí. Už jenom to je někdy nadlidský úkol, o kterém nemají „obyčejní“ smrtelníci ani potuchy. Kolik je práce za kapelou, vydáním alba, turné, videoklipem, propagací, nekonečných hodin cvičení na nástroj, skládání písniček, zkoušení, atd. Ten seznam je delší než účet z vánočního nákupu v Lidlu. Máme deset povolání v jednom a do toho se očekává, že budeme ukusovat netopýrům hlavy nebo šňupat mravence.

6. Není potřeba závidět

Mnoho z nás bylo v šoku z reakcí veřejnosti na potřebu podpory umění v těžkých časech. Najednou jsme byli vyžírkové, darmožráči, budižkničemové, komedianti. Byly jsme posíláni k lopatě a do „pořádné“ práce. Proč tolik zloby? Není potřeba závidět lidem, kteří dělají něco, co milují. Pokud by jenom letmo nahlédli, co to vlastně obnáší, tak by je ta závist ihned přešla. 

7. Pojem času má pro nás úplně jiný význam

Bubeníci by mohli vyprávět, že? Nejde jenom o čas, který v hudebním světě udává číslo BPM na metronomu, ale obecně, čas je velmi relativním pojmem pro hudebníka. Zachytit magii, popsat nepopsatelné, zahrát nezahratelné, vyžaduje ten správný moment. Každý producent by dal svoji pravou ruku za okamžik, kdy se stane zázrak, nečekané propojení, transcendentní dotek mezi hudebníky. Pak se rodí hity, nesmrtelná alba a hudební zážitky na celý život. Nic se nedá uspěchat nebo naroubovat do nepřirozeného kalendáře systému postaveného na plánování a vykazování činnosti. 

8. Není to jenom o superstars nebo undergroundu

Lidé milují zkratky. Když je vše jasné, vše má svoji krabičku se štítkem. Čtou si o hvězdách v bulvárních magazínech nebo vidí kapelu, jak hraje pro pár opilců v hospodě. Dalším populárním klišé je zázračný hudebník na ulici, který roztančí náhodné kolemjdoucí, kdy všichni spontánně vyšvihnout pětihlasý refrén v coververzi Bohemian Rhapsody. Scéna jako z muzikálu od Disneyho. Ale těch stupňů v našem hudebním světě je mnoho. Děláme spoustu věcí a ten, kdo je dneska seriózně vypadající učitel klarinetu ve třídě ZUŠ, může druhý den stát na pódiu Rudolfina s hvězdným dirigentem. Kytarový youtuber s pár set odběrateli může za rok být hvězdou sociálních sítí a mít svůj vlastní model u Gibsonu. Cest je mnoho, stejně jako je mnoho různých hudebníků.   

9. Poslouchat hudbu je úplně jinej level

My nedokážeme mít hudbu jako podkres do fitka, na nákupy nebo při učení se na státnice. Když posloucháme hudbu, tak vnímáme každý detail, emoci, záchvěv reproduktoru, zvuk malého bubnu, produkci nebo akordický postup v refrénu. Víme, že zpěvák měl trochu rýmu a špatný mikrofon, že basista moc spěchá a že kytarista si zapomněl naladit strunu D. Posloucháme hudbu naplno, žijeme skladbou v jejím okamžiku a užíváme si neskutečné detaily, které netrénované ucho nemá šanci postřehnout.

10. Můžete vzít hudebníkovi živobytí, ale nemůžete mu vzít hudbu

To platí dvojnásob v dnešní situaci, kdy mnozí z nás musí dočasně vykonávat něco jiného, aby přečkali (a hlavně přežili) do dob, kdy se budou moci vrátit na koncertní pódia. Pokud jste hudebník, tak nikdy hudbu neztratíte. Je v nás a vždy bude. A pak jednoho dne bude chtít ven. Do světa, který potřebuje všechny ty „divňouse“ s kytarama, basama, klávesama a bubnama.