TOP 5 absurdních zákonů hudebního světa

1. Celebrity mají vše zadarmo

Flea, baskytarista Red Hot Chili Peppers, se ve své autobiografii Acid For the Children zamyslel nad podivnou logikou výrobců nástrojů a aparátů. V dobách, kdy ho nikdo v showbyznysu neznal a většina z těch, co ho přeci jenom znali, si nanejvýš myslela, že je pomatenec, co mlátí do baskytary, napsal Flea žádost jedné nejmenované hudební značce o poskytnutí nástroje zdarma. Zkrátka, jestli by ho nepodpořili na začátku kariéry, protože potřeboval lepší baskytaru a měl hluboko do kapsy.

Samozřejmě ho nikdo nebral vážně a tušíte jaká byla asi odpověď. Ovšem nyní se společnosti předhánějí v nabídkách Flea signature modelů baskytar, dávají mu neomezené pole výběru beden a zesilovačů a může dostat v podstatě cokoliv, na co prstem ukáže. Absurdním faktem je, že Flea se nachází v pozici globální superstar a vše (co mu nabízejí zadarmo nebo dokonce s nabídkou na výdělek, pokud spojí svoje jméno s danou značkou) si může pohodlně koupit, aniž by se zapotil čip na jeho kreditce.

Nedávalo by větší smysl podporovat mladé nebo začínající, talentované umělce libovolného věku formou endorsingu? Podobně absurdní logiku mají i vydavatelství. Sází na jistotu a podporují umělce, kteří podporu již dávno nepotřebují. Ti, kdo ji nejvíce potřebují, si tak musí projít očistnou cestou „pomoz si sám“ do doby, kdy se sami eventuálně stanou slavnými umělci zahlcenými nabídkami na produkty a služby zdarma – tedy v momentě, kdy si již vše můžou pohodlně sami koupit. Perpetuum absurdum!

2. Uznání až po smrti

Nedávné tragické úmrtí zpěvačky Sinead O'Connor spustilo ohromnou lavinu solidárních komentářů, kde se nešetřilo zmínkami o „legendě“, „nositelce pravdy“, „nebojácné síle“ a „odvaze být svůj“. Britská zpěvačka Lily Allen měla ale trochu jiný názor a poukázala na pokrytectví náhle znovuobjevené lásky k často kontroverzní osobnosti Sinead O'Connor:

„Je těžké necítit se rozhořčení, když o Sinead píše tolik lidí, kteří by se ani za milion let nepřidali k někomu, kdo se za něco postavil nebo měl cokoli kontroverzního na srdci. Je to tak bezpáteřní. Když se nedokážete zastat lidí v životě, nedělejte to ani ve smrti. Je také znepokojující, že lidé k ní zřejmě cítili ohromnou empatii, ale z nějakého důvodu neměli pocit, že by ji mohli projevit nebo vyjádřit. Až dokud nezemřela. Co to o nás vypovídá?“ (citace převzata z mirror.co.uk, překlad autora)

Na její otázku bychom si měli sami v tichosti odpovědět. Víme moc dobře, že je snadné naskočit na vlnu sympatie, ale je velmi těžké jít proti proudu. A přirozenou tendencí lidské povahy je volba snadnější cesty. Fenomén klubu 27 (celebrit, které tragicky zemřely ve věku sedmadvaceti let) by možná ani nevznikl, kdyby sláva nevyžadovala obětní oltář osamělé hvězdy. 

3. Čím víc něco chceš, tím méně toho dostaneš

Můžu posloužit vlastním příkladem. V momentě, kdy jsem se rozhodl, že prodám aparát, abych měl na letenky do Los Angeles, se mi ozval bubeník kapely Krucipüsk s tím, že shánějí basistu. A já zůstal... a nakonec hrál ve své vysněné kapele. Jak k tomu mohlo dojít? Tím, že jsem naprosto popustil otěže své toporné snahy to „rozsekat“, „dobýt“, „nandat“ všem v hudebním byznyse jako baskytarista slavné kapely. Byl jsem v té době už dost zoufalý z osmi let marné snahy o prosazení se na scéně. Hrál jsem ve čtyřech kapelách najednou a bral do toho všechny možné záskoky s tím, že "co když se náhodou něco stane". Ale pořád jsem nebyl tam, kde jsem chtěl být. Až v momentě, kdy jsem to pustil, rozhodl se odletět z Prahy do L.A., se mohl stát zázrak a můj sen se doslova v okamžiku naplnil.

Možná to pro některé z vás bude znít jako návod z ezoterické bláboknihy nebo rada od guru Járy, ale já uvnitř najednou cítil obrovské uvolnění a prostor. Protože jsem to myslel úpřimně, z celého srdce a začal dělat rozhodné kroky na nové cestě. Absurdní ovšem je, že tohle nemůžete brát jako nějaký návod, protože když to budete předstírat, tak se zázraky nekonají. Kdybyste šli natáčet do studia s tím, že „jakoby“ nechcete natočit hit, ale „užít si to“ – ale přitom uvnitř se budete klepat touhou po slávě a uznání. To nefunguje. Ví to i Rick Rubin a ví to každý hudebník, který si prošel „procesem“. Chtění odpuzuje přesně to, čeho chce dosáhnout. Absurdní, že?

4. Globální originalita

Všichni chtějí být originální. Přijít s novým riffem, produkcí, harmonickou sekvencí, chytlavou melodií, hlubokou myšlenkou a vše rozsekat neodolatelnou image. Opravdu si myslíte, že existuje něco vskutku originálního? Něco, s čím ještě nikdo nepřišel? Asi je tady spousta volných šílených možností. Můžete hrát na padesátistrunné kytary, zkombinovat harfu s djembe či rozdělit čtvrttóny na osmitóny a dvanáctitónovou řadu na 48 intervalů. Ale bude to někdo poslouchat?

Fantazii a kreativitě se meze nekladou, ale mám tušení, že ty dobré a hlavně úspěšné hudební cesty už byly dávno vyšlapané. Elementy chytlavé harmonie, melodie a skvěle vypointovaného textu s dokonalou interepretací jsou základem každého slavného songu. Publikum chce slyšet pořád něco nového, ale zároveň chce jistotu toho, co už dávno zná. Neuchopitelný požadavek, že? Ale stojí na něm naše moderní hudební historie. Od Elvise po Eda Sheerana, vždy najdete vzor vzoru. Cestičku, kterou před nimi vyšlapal někdo jiný. Revoluce už dnes neexistuje, jenom konstantní evoluce a citace.

5. Dokonalé předstírání

Nikdo nemá rád ambiciózní workoholiky, pro něž je práce a kariéra naplněním podstaty jejich bytí. Nikdo nemá rád egoisty s narcisistními sklony. Nikdo nemá rád oportunisty, kteří jdou přes mrtvoly. Ale přesto jsou tyto tři vlastnosti často povinnou výbavou hvězd hudebního Olympu. Dostat se na místo globální superstar vyžaduje rozhodnutí a oběti, kterých „normální“ smrtelníci nejsou schopni nebo je prostě nechtějí udělat. Ale nemusíte mířit tak vysoko, těžká (a často i krutá) rozhodnutí vás čekají v mnoha fázích profesionální hudební kariéry. 

Obětujete rodinu a přátele pro kariéru? Nikdo, kdo má všech pět pohromadě přeci neřekne veřejně ano, že? Jasná věc, rodina na prvním místě. Absurdnost mediálního obrazu světa celebrit spočívá v tom, že publikum chce slyšet jejich drby, průšvihy a vidět jejich slabé chvilky, ale zároveň po nich chce dokonalost antických hrdinů a víl. Proto se nedozvíte pravdu o pravých příčinách jejich fantastického vzhledu (cenově náročné procedury, farmaceutické doplňky a armáda asistentů, která se stará o vše podstatné) či o produkci nejnovějšího hitu, za kterou stojí desítky neskutečně talentovaných producentů a hudebníků. Pohybujete se ve světě zahaleného v oblacích mlhoviny, kráčíte zrcadlovým labyrintem senzačních titulků a vyfabulovaných příběhů. 

Vše musí vypadat, že se děje tak nějak spontánně. Prostě ráno vstanete z postele, zázrakem nalíčení a učesaní s pletí jako porcelán, jdete do studia, kde na první (možná na druhý, haha) pokus natočíte svůj geniální part, který vás právě napadl ve výtahu. Turné jsou vyprodaná, klipy mají miliónová shlédnutí a Spotify streamy lítají v neskutečných grafech jenom tak. Protože umíte složit „písničku od srdce“ – a ne proto, že do vás napumpovaly miliony dolarů sponzoři a vydavatelství a máte nejvyšší post v pyramidové struktuře streamovacích servisů. Psssst, jsem jako ty. Holka či kluk od vedle s kytarou, úpřimným srdcem a láskou k muzice. Ty to taky dokážeš! Tahle hra se nikdy neomrzí.