TOP 5 akademiky zakázaných technik hraní na baskytaru

1. Přečuhující palec

Oblíbený terč útoku všech zasloužilých „profesorů“ basové hry. Palec, který není úhledně schovaný na druhé straně krku a odporně čouhající nad strunou E. Musel jsem se nedávno smát, když na mě v poměrně rychlém sledu vyskočily někde na sociálních sítích videa s Chrisem Wolstenholmem z MUSE (jak hraje mega slavný riff ze skladby Hysteria), pak šílené běhy Mohini Dey a nakonec nějaký basový skvost v podání pana Stinga z období The Police. U všech třech osobností basové hry byl společným jmenovatelem právě pověstný čouhající palec. Mají snad špatnou techniku? Vynechali lekce u basového učitele? Jak je to proboha jenom možné?

Jednoduchým vysvětlením je fakt, že při takto postavené levé ruce máte naprosto uvolněné a hlavně rovně postavené zápěstí. Jedná se tak o nejkomfortnější pozici ruky na hmatníku. Ano, má to jistá omezení (zejména pro hráče s kratšími prsty), ale vůbec se toho nemusíte bát a pokud zvládáte tlumit struny a hrát vaše oblíbené groovy tak, aby zněly precizně, klidně si ulevte, zrelaxujte a nechte palec hezky čouhat zpoza hmatníku. Vaše zápěstí a šlachy vám poděkují.

2. Co prst, to políčko

Tohle je základ všech učebnic baskytary. Správný baskytarista hraje každým prstem příslušné políčko na hmatníku. Velice efektivní a maximálně ekonomická metoda prstokladů. Nicméně, pokud takto budete hrát 100 % svého hracího času, velice rychle se vám unaví ruka a hraní v nižších polohách (například v F) bude slušné fitness pro levačku. Při této poloze budete mít také ohnuté zápěstí (někdo dokonce ve velmi ostrém úhlu) a roztažení prstů na políčka bude způsobovat tuhnutí ruky po delším hraní.

Pokud hrajete jednoduchou osminovou linku nebo základní groove s kopákem, není potřeba mít prsty pořád „v pohotovosti“ ve stylu co-prst-to-políčko. Dejte levačce relax, narovnejte si zápěstí, dejte prsty blíže k sobě (cca na tři pražce) a hlavně – uvolněte pozici ruky tak, abyste necítili žádné pnutí ve šlachách. Váš horizontální pohyb po hmatníku se znatelně zlepší a budete schopni hrát déle bez nepříjemného tuhnutí prstů.

3. Basa proklatě nízko

Ve svém jazzovém období, ve kterém mi vládli šestistrunní basoví bohové, jsem také trpěl snobským předsudkem vůči hráčům, kteří měli baskytaru níže než svůj pásek u kalhot. Považoval jsem toto držení nástroje za znak amatérismu a omezených hráčských dovedností. Když jsem byl na koncertě King’s X, tak jsem sice žasnul nad úžasnou hudbou a charismatickým zpěvem Douga Pinnicka, ale pořád jsem nemohl přenést přes srdce, jak moc nízko měl svojí baskytaru.

Samozřejmě, po nějakém čase zrání a hlavně poslechu desek Infectious Grooves a RHCP, kdy jsem objevil Roberta Trujilla a Flea, se můj názor radikálně změnil. Nicméně i tak jsem považoval basu v nižší pozici na pásu hlavně za záležitost image, kdy sice vypadáte na pódiu víc cool, ale platíte za to omezenějšími možnostmi hraní. Nedávno mi ale došlo, že i to je vlastně výhoda.

Tim Lefebvre (natočil například poslední desku s Davidem Bowiem, úžasný hráč a basový živel) v nedávném rozhovoru nahlas vyřkl to,  co jsem si dlouhá léta myslel, ale skoro se bál vyslovit. Tím, že si dáte basu níže a opravdu tak omezíte svoje výlety do vyšších poloh, se totiž soustředíte na podstatné věci při hraní basových linek. Hrajete přirozeně tak, abyste byli schopni si to dát i s basou u kolen a kladete větší důraz na rytmus, kvalitu tónu a frázování namísto přílišného počtu not v groovu či přemíře vyhrávek a kudrlinek, ke kterým vás svádí pohodlně umístěná basa od pasu směrem nahoru.   

4. Trsátko

Tento titěrný trojúhelníkový kousek plastu má i v 21.století zásadní odpůrce v řadách baskytaristů. Trsátko patří do kytarového světa a „pravý“ basák hraje zásadně prsty. Ano, přiznávám se, i já jsem patřil do tábora pravověrných a čistotu hry vyznávajících obránců prstového basového světa, kde je ještě svět v pořádku. Dokonce jsem pilně cvičil prstové techniky, které vlastně napodobují rychlost a zvuk trsátka... jenom abych se mu vyhnul za každou cenu.

Je vtipné si uvědomit, že vůbec řešíme takovéto banality, jako jestli hraní trsátkem je prohřeškem vůči jakémusi nepsanému kodexu „skutečného“ baskytaristy. Trsátko je jenom jednou z opravdu mnoha technik, kterými se dá na basu hrát. A má svoje jasné místo nejenom v rocku, metalu a punku, kde se ohromně hodí pro zvládání artikulace extrémně rychlých riffů. Trsátkem můžete hrát libovolný žánr, pokud se tam bude hodit a pokud vás bude inspirovat k zajímavým frázím. To je právě skvělé na střídání technik hraní, že vás pokaždé pošlou jiným směrem. Zkuste si zahrát ten samý jednoduchý groove prsty (klasicky střídáním ukazováčku a prostředníčku), slapem, trsátkem a pak třeba vybrnkat jenom jedním prstem či palcem. Uvidíte (a hlavně uslyšíte a pocítíte) velmi odlišné pojetí timingu a posun ve frázování jenom díky změně úhozu struny.

5. Horizontální chaos

Nebojte se opustit oblíbené vertikální boxy (které tak milují příznivci co-prst-to-políčko prstokladů) a začněte více cestovat po hmatníku. Uvolněte levou ruku, narovnejte zápěstí a nemačkejte tolik struny (budete překvapení jak málo síly vlastně stačí k úspěšnému zahrání tónu na pražci). Když budete více pohybliví v horizontálním směru, začne vaše hraní více zpívat. Objevíte také více barev pro hraní jednotlivých tónů v různých pozicích na hmatníku.

V neposlední řadě se také budete muset mnohem více soustředit na hraní, protože když najednou skočíte o dvě oktávy výše z G na třetím políčku na E struně na G sedmnáctém políčku na D struně, můžete se pěkně zapotit. Asi si říkáte, že je to přeci absurdní, takhle lítat po hmatníku, když se vše dá zahrát pohodlně v rámci polohy a starého známého boxu za použití co-prst-to-políčko systému. Nicméně, popusťte uzdu pohyblivosti své levé ruky, používejte více skluzů, nájezdů a vibrata pro melodičtější, šťavnatě znějící basové linky, které vás nejenom budou bavit, ale na které se bude i zábavné koukat z pohledu diváka.