TOP 5 často komolených českých písňových textů
„Okýbača“, „už Měkoně vyvádějí“ a „čpí tam podkoní“ – nejspíš nejznámější příklady textových úryvků důvěrně známých songů, které jsme jako děti mylně pochopili a v této interpretaci pak také s vervou zpívali. Poslední prázdninový páteční článek však věnujeme českým písňovým textům, které mnozí zpívají ve foneticky značně kreativních verzích i v dospělosti. Může se hodit pro příští táborákovou sezónu – však taky většinu níže uvdených skladeb najdete v Já písničce.
Schválně, kolik písniček jste do svého osobního jukeboxu pochytili jen tak poslechem a opakováním po ostatních – trochu jako ve školce, kdy jsme jako děti prostě jen foneticky opakovali zvuky a nad smyslem textu se nezamýšleli? Právě tam vznikla všechna ta „vesel mesel“, „to půrko za dolar“, „co Stojánku, cos' to sněd'“, „Domalísy... Oralísy“, krávy-potápěčky, které „nesou mléko pod vodou“ a hymny o zdatných horolezcích – „Boriš umí po skalinách“.
Stává se to ale i u textů pro větší publikum – přiznejte se, kdo si taky donedávna myslel, že opravdu existuje ptačí druh tetřev honzlovec („kdypak tetřevi honzlovci prohrají“), že Visáči se chlubí encyklopedickými znalostmi či známostmi („znám kapanku“) a že Pavol Habera zpívá o extrémně zimovzdorně vybavené dívce („a kozy má na Aljaške“)? To je ještě v pořádku, vlastně jsou to víceméně jenom jinak rozdělená slova a tím způsobená změna významu. Pokud však zpíváte, že máte „víc než krupiér, stíny za krkem“, máte možná větší problém – zpíváte v písni podobně znějící, ale úplně jiná slova, než jsou v originále.
Člověk by řekl, že v dnešní době internetů už není problém správné texty dohledat. Zaprvé ale právě díky internetové svobodě kolují po různých stárnkách s texty a akordy často různé verze songu (to se týká i akordů, kdy se někdy formou „tiché pošty“ zaužívá zjednodušená nebo rovnou úplně špatná harmonie). A zadruhé, i tam, kde je v nahrávce správný text při pozorném poslechu jasně slyšet, panuje v určitých místech z nějakého historického důvodu nejistota. Ke slovu pak přichází lidové tvořičství.
1. David Koller/Lucie: Chci zas v tobě spát
Jinotajný text Oskara Petra trochu předběhl svou dobu – dávno předtím, než všechno bylo cringe a random, zpíval David Koller na své první sólové desce „mlčíš a svět je funny, záhadou / stává se pro mě honey, když dračí drápy tnou“. Největším oříškem je však pro některé ono záhadné „merci, ó merci, tak opustit zoufalců ráj“. Je to skutečně odkaz na francouzské „děkuji“? Vždyť interpret teprve žadoní, zatím nic nedostal. Ostatním anglicismům i tématu písně by spíš odpovídalo anglické „mercy, oh mercy“ ve smyslu prosby o slitování...
Každopádně, zpět k lidovým proměnám textu. Už jsem slyšela verzi „nechci, ó nechci“, zřejmě ve snaze dodat textu logičtější větnou stavbu. Často se zpívá taky „ber si, ó ber si“. Korunu tomu ovšem nasadil jeden pán, který kdysi zavolal do rádia a v disciplíně „zazpívej song, který ti pak zahrajeme na přání“ procítěně pěl „a zlíbám tě celou, mezi, ó mezi...“ No teda, pán slyšel asi trávu růst!
2. Lucie: Sen
A zase ta Lucie! Tentokrát byste řekli, že text písně Sen, na kterém se autorsky podíleli David Koller, Michal Dvořák i Robert Kodym, je průzračný a jasný. To byste se ale divili, kolik lidí v refrénu, kde nastoupí s Kollerem v unisonu vokál Lenky Dusilové, nerozluští verš „proud motýlů unáší strach“. Nejvíc se mi asi líbil „protnutý lůj“...
3. Jan Nedvěd: Stánky
Není možná... Ale je, zvyšujeme sázky, jedeme prodloužené jízdy, kupujte si žetonky! Ať zvedne ruku, kdo si léta v záři ohně šumloval pod vousy něco jako „pro zmrzliny neposbírá“ nebo „hrozný zlý nic neposbírá“. Výborně sedí taky „parta hus z trávy“. Bratři Gallaghe... totiž Nedvědové a jejich česká táboráková Wonderwall prostě nedojdou klidu.
4. Hop Trop: Tři kříže
„Slzy v očích měl a v ruce znamení – lodní deník, co sám do něj psal“, to by vlastně s přímhouřením oka dávalo smysl – a takyže to tak hodně lidí zpívá. Jenomže v textu Ladislava Kučery je „Slzy v očích měl a v ruce znavený / lodní deník, co sám do něj psal...“ Kdybyste vykopali tři hroby, taky budete pociťovat svalovou únavu.
Mimochodem, to si taky někdy dáme v samostatném článku – recitační okénka v českých písních. Ano, vy víte, co přijde: „Snad modlit se chtěl.. Vím, trestat je lidský, ale odpouštět božský. Snad mi tedy bůh odpustí.“ Jedni zajíždějí pod lavičku studem nad kýblem patosu, jenž je na ně v textu chrstnut, druzí recitují s elánem herce na forbíně Národního divadla, třetí se chichotají nebo jakoby náhodou odcházejí pro pivo. Stálo by to za nějakou vědeckou studii na téma „Češi a jejich reakce na velké emoce“.
5. Olympic: Jasná zpráva
V refrénu Petr Janda zpívá: „Knížku krásně zbytečnou, co má lživý děj / píše se v ní, jak se lítá vzhůru, ve dvou vzhůru.“ Teprve v dospělosti člověku dojde, že nešlo o příručku pro aviatiky, ale spíše o návod, jak přistát na letišti v milostném zápalu. Nicméně o to nadšeněji se v textu hromadně zpívá, že děj je „živý“, nikoli „lživý“. O tom, zda ve sloce Petr Janda oznamuje „mám strach bloudit vlastním bytem sám“ nebo se táže „mám snad bloudit vlastním bytem sám?“ mohou pak lingvisté vést spory, naštěstí však zrovna tady zůstává smysl textu nezměněn.
A které texty zpíváte po léta jinak vy? Napište nám do komentářů!
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
