TOP 5 chyb ve slavných skladbách

1. Pink Floyd – Wish You Were Here 

Jeden z nejslavnějších songů rockové historie obsahuje chybu krásně slyšitelnou hned v úvodu skladby. Nahrávalo se v legendárních Abbey Road Studios v Londýně a kolem 43. vteřiny je slyšet Gilmoura nejenom, jak se napije, ale jak mezi motivem hlavní kytary i velmi výrazně chrchlavě zakašle. Legenda praví, že Gilmour se neudržel kvůli svému silnému kouření. Když pak slyšel finální nahrávku, byl tak zklamaný, že následující den přestal s kouřením. Nicméně, zakašlání v úvodu sklaby tam zůstalo do dnešních dní.

Na druhou stranu, houslová melodie Stéphane Grappelliho, v té době populárního jazzového houslisty, byla při finálním mixu téměř odstraněna, i když je slyšet kolem 05:21 stopáže. Grapelli zrovna spolupracoval s Yehudim Menuhinem, kdy oba houslisté ve stejné době nahrávali v přízemí Abbey Road. Gilmour tak navrhl, aby na konci písně zazněla trocha „country houslí“, a vyzval je k účasti. Menuhin odmítl, Grapelliho příspěvek byl marginalizován – a Gilmourův kašel zůstal.

2. Nirvana – Polly

Tahle skladba měla pořadí číslo šest na jejich ikonickém albu Nevermind, které vyšlo v září 1991. Obsahuje temné svědectví o únosu, znásilnění a mučení čtrnáctileté dívky, která se v roce 1987 vracela domů z punkrockového koncertu. O Kurtově nevšední umělecké autenticitě svědčí i to, že text je napsaný z pohledu pachatele a ne oběti.

Cobain skladbu natočil na pětistrunnou kytaru Stella, kterou podle svých slov koupil v zastavárně za 20 dolarů. „Neobtěžoval jsem se měnit struny,“ řekl Cobain Jeffu Gilbertovi v rozhovoru pro Guitar World v roce 1992. „Sotva drží ladění. Vlastně jsem musel použít lepicí pásku, abych nějak udržel ladicí mechaniky na místě.“ Podle producenta Butche Viga byly struny kytary „tak staré, že neměly žádný tón.“

Rozladěná kytara se stoletými strunami ale není ona chyba v nahrávce, že? Cobain totiž omylem zazpíval první dvě slova třetí sloky „Polly said“ příliš brzy (01:55), během instrumentální basové mezihry, ale kapela se rozhodla to ponechat. Nicméně v dřívějších verzích písně se tato fráze na stejném místě také objevuje, včetně původního domácího dema a většiny živých verzí před vydáním Nevermind. Byla to tedy chyba, nebo záměr?

3. The Police – Roxanne

Už vás slyším, jak si broukáte refrén skladby, kterou napsal zpěvák a baskytarista Sting v roce 1978. Jenom tak mimochodem, víte, že text byl napsán z pohledu muže, který se zamiluje do prostitutky? Tam ale chybu nehledejme.

Během nahrávání si Sting omylem sedl ve studiu na klavír, což způsobilo typický atonální souzvuk (00:03). Sting se nehodě vzápětí zasměje (00:08). Vše se nakonec na nahrávce skladby zachovalo. Kapela se k tomu také přizná i v popiscích na albu, kde je Stingovi připsáno, že hrál na „butt piano“ (butt = zadek).

4. The Kingsmen – Louie Louie

Původně rhythm'n'bluesová skladba, kterou vydal Richard Berry v roce 1957. Nejznámější je ale verze kapely Kingsmen z roku 1963, která se stala velkým hitem. Aby to nebylo tak jednoduché, hudební motiv je výrazně inspirovaný afrokubánskou taneční skladbou El Loco Cha Cha, kterou zpopularizoval kapelník René Touzet. Není to fascinující? Mix stylů a inpirací byl hudbě vždy vlastní. Cesta k popularitě je někdy holt dost zapeklitá. Stejná melodie, rytmus i akordy, ale jiný text a nástrojové obsazení – a máte hit.

Kromě toho, že Louie Louie je nejčastěji nahrávanou rockovou písní na světě s odhadem někde mezi 1 600 až 2 000 coververzemi, má ale i zajímavý příběh s chybami během natáčení The Kingsmen verze (vše se točilo najednou, naživo a samozřejmě bez dodatečné editace či střihu).

V pasáži kolem 00:56 můžete zřetelně uslyšet výkřik „f*ck!“, který pochází od bubeníka nespokojeného se svojí hrou (netrefil malý buben tak, jak si představoval) a stejný bubeník zase během skladby kreje záda kytaristovi, jenž zapomene zopakovat riff. Místo riffu tak zazní přechod na bubny a kapela vesele pokračuje dál.

5. The Beach Boys – Here Today

Skladba Beach Boys z alba Pet Sounds z roku 1966 varuje posluchače před nevyhnutelným zklamaním a srdcebolem, když se vypravěč ukáže jako bývalý přítel nově nalezené lásky. Skladba má neobvyklou formální strukturu, kdy baskytara slouží jako hlavní nástroj a najdete v ní i bláznivou progresivně-klasickou instrumentální pasáž (01:48-02:26).

Na původním vydání skladby je během instrumentální pasáže slyšet, jak si někdo ve studiu povídá. Bruce Johnston totiž komentuje něco o kameře fotografa přítomného ve studiu. Brian Wilson pak na Johnstona, který nevěděl, že se nahrává, křičí: „No talking!“ Na konci instrumentální sekce pak Wilson zakřičí: „Top, please!“, což byl původně pokyn technikovi, aby přetočil pásku na začátek písně pro nový náběr vokálů. Nicméně, povídání a i výkřik na původním vydání nakonec zůstaly.