TOP 5 depresivních songů, které se tváří jako letní hit
Nejen správci koupališť mají zvyk pouštět u vody řádně skočnou a ryčnou muziku pro navození té pravé letní pohodičky. Když budete mít to „štěstí“, dolehnou k vaší plážové dece decibely lásky i z přenosných bluetooth repráčků okolních rekreantů. V kakofonii plovárenských zvuků pak docela zaniká, že ne každý song, který dělá léto, je vlastně obsahově veselý. Pojďme si dnes připomenout TOP 5 písní, které – ač patří k pořádné letní party – jsou vlastně o smutných věcech.
Podložit chmurný text hudbou, která je v západní kultuře čtená jako „veselá“ (svižné tempo, chytlavá melodie a samozřejmě ideálně durová tónina) je dávno známý muzikantský fígl. Jako jeden z nejotřepanějších příkladů jmenujme třeba Help! od Beatles. Hůř už se záměr autorstva sdělit něco ne zcela zalitého sluncem dešifruje u neanglicky zpívaných hitů, jako je třeba kritika zazobané společenské vrstvy v Psyově Gangnam Style.
Každopádně, pokud si chcete o neutuchajícím trendu „smutné“ hudby v popkultuře (nejen o té skryté za rozjuchanými aranžemi) přečíst více, doporučuji knížku Miloše Hrocha a Karla Veselého Všechny kočky jsou šedé: hudba úzkosti. A teď už k těm letním hitovkám, skrývajícím smutek za beat:
1. Foster The People: Pumped Up Kicks
„Je to svým způsobem ‘fuck you’ song všem hipsterům – ale je to song, na který hipsteři budou chtít tančit,“ shrnul ambivalentní vyznění upbeatové a zdánlivě bezstarostné hudby a neveselého, zneklidňujícího textu autor skladby Mark Foster. Od svého uvedení v roce 2010 drtila písnička rádiové étery a atmosféru letní indie-pohody dokáže navodit spolehlivě i dnes.
Přitom inspirací pro text byly pro autora zprávy o vzrůstajícím počtu duševních potíží u mladé generace a incidenty hromadné střelby ve školách. Slova písně jsou psána z perspektivy psychotického teenagera, který by nejraději postřílel všechny vrstevníky – zvláště ty v drahých botách jisté sportovní značky. V každém případě je na aranžmá znát Fosterova zkušenost s psaním komerčních jinglů, protože refrén „All the other kids with the pumped up kicks/You better run, better run, faster than my bullet...“ jen tak z hlavy nevyženete.
2. Green Day: Basket Case
Uvažování „upbeat tempo = pozitivní obsah“ je vážně hodně zjednodušující. Jak by k tomu pak přišel všechen punk a jeho dědicové… Každopádně, ať zvednou ruku všichni, kdo si tuhle skladbu od Green Day vůbec nespojí s tématem úzkostí a panických atak, z nichž se frontman Billie Joe Armstrong pomocí písně snažil vypsat.
Snad i díky jednoduché melodické lince, přehledným základním akordům i pravidelné formě se tahle skladba spoustě lidem pojí spíš s pořádnou pařbou, popřípadě s takovou tou středoevropskou, postsocialistickou (pardon, nostalgicky devadesátkovou) představou o „americké střední“, jakou nám servírovaly filmy typu Deset důvodů, proč tě nenávidím nebo seriály jako Dowsonův svět či Gilmorky. Mno, kapsáče, crop topy, debaty u plechových skříněk na školních chodbách, učení znázorněné nošením knih v podpaží a vzdycháním nad bichlemi v knihovně a zamotané, leč narůžovělé vztahy... „Am I just paranoid – or am I just stoned?“
3. Twenty One Pilots: Guns for Hands
Tak dobře. Píseň, která má zbraně zmíněné už v názvu, asi úplně o sluníčku a kytičkách nebude. Takyže ne, tématem jsou pro změnu opět teenagerské suicidální tendence („When the sun shines on the ground/And shows what you have done/It shows where your mind has gone/And you swear to your parents/That it will never happen again“).
Až na to, že minimálně začátky slok zní spíš jako stadionová hymna nebo náborový song do té nejlepší korporátní party široko daleko, kde byste měli hodlat strávit svůj produktivní věk a hlavně moc nepřemýšlet (pět týdnů dovolené, firemní volejbal a kafčo spolu s křečovitými small-talky v kuchyňce je součástí balíčku). Vtip je v tom, že tuhle meta-simple-pop aranž rozbíjí rozrušený a vypjatý zpěvákův vokál a před závěrem i reggae-rapová slowdown pasáž. Zneklidňující – inu, „je cosi prohnilého v království dánském“ platí pro naši na výkon orientovanou společnost spějící k vyhoření už v telecím věku stále.
4. Hanson: MMMBop
Pokud jste podobně jako já strávili dětství nalepeni na rádiu s prstem na tlačítku „record“ a vyráběli si mixtape kazety s vlastním výběrem oblíbených songů, určitě vám bratrská trojice Hanson svými ječivými hlásky vyvrtala díru do hlavy. To byl hit! Měla jsem pocit, že toho roku 1997 hrála MMMBop v rádiu snad každou hodinu. A Bravíčko bylo Isaaca, Zaca a Taylora s jejich kšticemi a zuby plné. Kdo by tehdy řešil texty? Prostě to znělo jako energická poprocková vypalovačka, soundtrack ke skvělé letní jízdě, kdy všechno dobrodružství už čeká za rohem.
Přitom song začíná textem „You have so many relationships in this life/Only one or two will last/You go through all the pain and strife/Then you turn your back and they're gone so fast/And they're gone so fast...“ Takovou melancholii a až existenciální zamyšlení by člověk od tehdejších mladíků snad ani nečekal.
5. Third Eye Blind: Semi-Charmed Life
Trochu podobná kategorie jako MMMbop, ale obsahově těžší kalibr. Popěvek „doo, doo, doo...“ zní přitom celkem rozjuchaně, je to taková ta písnička, kterou si pustíte v autě, když vyrážíte na sluncem zalitou dovolenou. Jenže… song pojednává o drogové závislosti, kterou hlavní aktér sice reflektuje a ničí mu život i vztahy, ale není schopen se jí zbavit: „The sky was gold, it was rose/I was taking sips of it through my nose/And I wish I could get back there, someplace back there/Smiling in the pictures you would take/Doing crystal meth, will lift you up until you break” Oook, tak tady je na metafory a nějaké narážky na „zůstatek na kartě“ pozdě.
Mezi další obsahově temné songy navlečené do bezstarostného kabátu patří třeba 99 Luftballons (Nena), Hey Ho! (Outkast), Mamma mia! (ABBA) či We Are Young (fun. feat. Janelle Monáe). A který hit byl takovouhle zakuklenou depkou pro vás? Napište nám do komentářů!
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
