TOP 5 důvodů, proč jsme posedlí hudbou

1. Otázka přežití

Vědci zkoumající akustiku přišli na to, že hudba byla nezbytnou dovedností, umožňující přežití prvních jeskynních lidí. Používali zpěv jako netopýři sonární systém. Pomáhal jim v orientaci v děsivě tmavých jeskynních komplexech. Díky odrazu zvuku tak věděli o pozici ostatních členů tlupy, nebezpečných zvířatech nebo zákoutích neznámého terénu. Byla to naše první navigace. Naši předci (nespravedlivě označováni za „primitivní“) měli také extrémně citlivý sluch, který dokázal identifikovat velikost zvířete, jeho polohu a hlavně jeho náladu podle zvukového projevu. Hladové zvíře vydávalo jiný typ zvuků než syté, spokojené zvíře.

Také hlasová intonace je nesmírně důležitou složkou každého jazyka a může dát slovům dramaticky rozdílný obsah. Čeština má v naší běžné komunikaci rozsah přibližně kvinty, ale takový Angličan vám na potkání zazpívá pozdrav „hello“ v rozsahu oktávy. V komunikaci našich prapředků bylo velmi důležité jak jste „zazpívali“ svůj pozdrav, protože podle toho jste poznali, zda se jedná o přítele, nebo o nepřítele. Takže hudební talent vás na počátku lidstva mohl zachránit před sežráním medvědem, propíchnutím oštěpem na návštěvě u sousedů nebo když jste se ztratili v tmavé jeskyni. Dost zásadní dovednost, nemyslíte?

2. Trénink mozku

Dlouhá léta vládla mezi vědci teorie o oddělených funkcích mozkových hemisfér. Mělo se zato, že levá část se stará o jazyk, kognitivní a analytické funkce, zatímco pravá část o abstraktní a kreativní dovednosti (hudba, umění a tak dále). Nicméně, po mnoha dalších vědeckých studiích se přišlo na to, že obě hemisféry v mnoha případech fungují společně a často i v obráceném gardu, než se původně předpokládalo. Zkrátka, váš mozek si hemisféry využije podle svých potřeb a situace.

Aktivní poslech hudby zapojuje všechny části mozku a aktivuje komplexní funkce, o kterých jsme dosud neměli ani tušení. Takže pokud chcete propojovat své hemisféry a zvyšovat kapacitu své šedé kůry mozkové, ponořte se do poslechu oblíbeného alba nebo si zahrajte na nástroj. Uděláte tak pro svůj mentální rozvoj to nejlepší, co můžete. A máte to i vědecky potvrzené!

3. Identita

Tady ani není potřeba citovat vědecké studie či hledat argumenty v bohaté literatuře na toto téma. Ukaž mi svůj playlist na Spotify a já ti řeknu, jaký jsi člověk. Charakter naší osobnosti definuje hudbu, kterou posloucháme. Když jsem jako náctiletý procházel klasickým obdobím bolestivého hledání identity a budování vlastní osobnosti, byla pro mě hudba únikem a zároveň pochodní na spletité cestě k dospělosti. Přirozenou cestou se ze mě stal fanoušek extrémních metalových žánrů.

Kromě brutálních riffů a vokálů jsem si liboval zejména v pohoršených reakcích konzervativního okolí (rodiče, škola, sousedi a další). Věděl jsem (a také očekával), co nastane, když si obleču mikinu Cannibal Corpse a pustím naplno do reproduktorů nejnovější opus od Sepultury. Měl jsem pocit výjimečnosti a zároveň patřil do elitního klubu „metalheads“, což se projevovalo uznalým pokynutím hlavy při setkání s někým, kdo to měl stejně.

Když v něčem naplno jedete, máte najednou aktivovaný vnitřní radar na rozpoznání podobně naladěných lidí. Později, když jsem začal hrát na baskytaru a stal se členem první kapely, tento pocit výjimečnosti ještě více nabyl na síle. Basa a hudba naprosto definovaly, kdo jsem a kam patřím.

4. Kulturní fenomén

Můžeme se lišit v životním stylu, početností obyvatelstva, územím, bohatstvím, náboženstvím, barvou kůže a dalšími tisíci detaily, kterými se identifikují příslušníci určitého kmene, národa či civilizace. Jedno ale máme úplně všichni, bez rozdílu společné. Všude je hudba. Jedná se o jedinečný fenomén, který jako stříbrná nit protkává všechny lidská společenství. Některé kultury tvoří perkusní hudbu za pomocí různých druhů bubnů, dřívek či jiných materiálů. Rytmus je pro ně vším. Jiné zase preferují lidský hlas, v dalších kruzích je hudba neoddělitelná od tance.

Hudba může být spojená pouze s určitými rituály a formálními ceremoniemi, jinde je všudypřítomná a tvoří soundtrack každodenního života. Je zajímavé vypozorovat, kolik různých forem a podob na sebe může vzít hudební projev. Nedá se tak jednoznačně definovat nějaký univerzální vzorec, který by definoval hudbu. To, co je naprostou samozřejmostí pro náš západoevropský pohled (s naším propracovaným teoretickým modelem), nemá žádnou platnost třeba v subkulturách Pacifiku, na africkém kontinentě či v Asii.

5. Mozart efekt

Zde navazuji na bod číslo 3 ohledně superschopností hudby zvyšovat IQ. Před desítkami let se Dr. Gordon Shaw proslavil populární vědeckou teorií, kterou atraktivně nazval Mozart efekt. Základním kamenem teorie bylo jednoduché konstatování a to, že poslech klasické hudby zvyšuje vaše IQ. Těhotné maminky tak začaly přikládat boom boxy s výběrem klasického repertoáru ke svým břichům, v dopravních prostředcích začal vyhrávat Mozart a studenti ve zkouškovém období najednou objevili J. S. Bacha. Dr. Shaw totiž tvrdil, že poslechem klasiky se vaše IQ může zvýšit až o devět bodů. Jedná se podle něho o stejně náročnou mozkovou činnost, jako je například hraní šachů, komplexní matematické úkony či inženýrské a vědecké postupy. Zázrak, že?

Nicméně, Philip Ball ve své nádherné knize The Music Instinct dokazuje, že se ani tak nejedná o Mozart efekt jako spíše o Music efekt. Zkrátka, když posloucháte jakoukoliv hudbu, kterou máte rádi a inspiruje vás, budete mít lepší výsledky nejenom v matematice, ale i v historii. Hudba dokáže stimulovat mozek v tak komplexních vzorcích, že se jí v tomto ohledu nic nevyrovná. A pokud se z posluchače hudby, stane hudebník, který sám hraje, pak se tato super schopnost ještě mnohonásobně zvyšuje.

Závěrem bych chtěl říct, že naše posedlost hudbou není pouze trendem nebo něčím, co je jedním z atributů masové popkultury. Hudba je zásadní pro náš zdravý vývoj a čím více hudby budeme ve svých životech mít, tím lépe nám bude fungovat mozek, motorické funkce, sociální a psychologické dovednosti a hlavně společenství, ve kterých žijeme.