TOP 5 důvodů, proč musíme mluvit o Taylor Swift

1. Holčička z dobré rodiny

Taylor Alison Swift se narodila 13. prosince 1989 v městečku West Reading v Pensylvánii. Jméno dostala po zpěvákovi a skladateli Jamesi Taylorovi, který je od sedmdesátých let jedním z nejúspěšnějších folk pop rockových amerických písničkářů s více než 100 miliony prodaných desek. Rodiče jí od samých začátku poskytovali nejenom finanční (otec je investičním makléřem), ale hlavně morální podporu. Marjorie Finlayová, babička z matčiny strany, byla operní pěvkyní, kterou malinká Swift slýchavala zpívat v kostele. Jinak ji formovala Montessori školka, od devíti let muzikálová akademie Berks Youth Theatre Academy a ve věku jedenácti let výlet do lůna country hudby Nashvillu v Tennessee s prvními demáči v ruce.

Když bylo Swift asi dvanáct let, naučil ji opravář počítačů a místní nashvillský hudebník Ronnie Cremer hrát na kytaru. Pomohl jí také s jejími prvními autorskými pokusy, které vedly k napsání skladby Lucky You. V roce 2003 začala Swift a její rodiče spolupracovat s newyorským talentovým manažerem Danem Dymtrowem. S jeho pomocí se stala modelkou pro Abercrombie & Fitch v rámci jejich kampaně Rising Stars a jedna její skladba byla dokonce zařazena na kompilační CD Maybelline.

Po showcase u RCA Records podepsala tehdy třináctiletá Swift smlouvu pro začínající umělce a začala tak s matkou často jezdit do Nashvillu. Celá rodina Switftových se následně přestěhovala do Hendersonville ve státě Tennessee, aby plně podporovala její nastupující kariéru. Střední školu absolvovala Taylor o rok dříve než ostatní, a to v režimu domácího vyučování kvůli svému častému koncertování. No řekněte, může snad existovat ideálnější prostředí pro podporu vývoje kariéry pěvecké hvězdy?

2. Ví, co chce

Swift už od malička nebyla jenom roztomilá – sic ambiciózní – blondýnka. Svědčí o tom i její neuvěřitelné sebevědomí na samém začátku, kdy byla ještě teenager. V Nashvillu totiž Swift spolupracovala s velezkušenými skladateli z Music Row (asi nebudete znát jména jako jsou Troy Verges, Brett Beavers, Brett James, Mac McAnally nebo Warren Brothers, ale jedná se o top hitmakery a producenty americké country scény).  Začala se také každé úterý odpoledne po škole scházet na dvouhodinových sezeních s profesionání písničkářkou Liz Rose, která jejich spolupráci označila za jednu z nejjednodušších, kterou kdy dělala: „V podstatě jsem byla jen její poradkyní. Swift psala o tom, co se jí ten den přihodilo ve škole, a měla velmi jasnou představu co chce vyjádřit. A hlavně, přicházela se skvělými, chytlavými frázemi.“

Swift se záhy stala nejmladší umělkyní pod hlavičkou vydavatelství Sony/ATV Tree, nicméně ve svých čtrnácti letech odešla z RCA Records (později vlastněného Sony Music) kvůli nedostatečné péči vydavatelství o své umělce. Obávala se také, že smlouvy, které mladí, nastupující umělci s labelem podepisují, v konečném důsledku vlastně brzdí a omezují jejich kariéru. V interview pro The Daily Telegraph o tomto období řekla: „Opravdu jsem měla pocit, že mi nezbývá moc času. Chtěla jsem tyto roky svého života zachytit na albu, dokud ještě reprezentují to, čím jsem si procházela.“

V nekompromisní cestě za samostatností pokračovala i nadále a nebála se pustit i do takových gigantů jako jsou Apple Music či Spotify. V roce 2014 stáhla ze Spotify celý svůj katalog, protože nesouhlasila s nižšími honorářemi pro umělce u verze zdarma s reklamami. V roce 2015 Swift kritizovala Apple Music za to, že nenabízí autorské honoráře umělcům během tříměsíčního zkušebního období bezplatné streamovací služby, a uvedla, že stáhne z katalogu celé album 1989. Prosadila si svou a od roku 2017 je opět na všech streamovacích platformách.

Nejnověji si zase vyjednala skvělé podmínky pro distribuci svého koncertního dokumentu k Eras Tour, kdy obešla filmová studia a obrátila se přímo na distributora, společnost AMC Entertainment. Snaha se vyplatila a také díky tomu nejenom, že překonala rekord v prodeji vstupenek v kinech za jeden den, ale hlavně i rekordy ve svých příjmech. Na základě dohody totiž získala 57 % z prodeje vstupenek, zatímco kina si ponechávají 43 % tržeb. Pro časopis Time k tomu uvedla: „Sešli jsme se se všemi studii a se všemi zástupci streamovacích platforem a zjišťovali jsme jakou máme pozici na trhu. Jak jsme vnímáni a cenění a jestli se do filmu vkládají velké naděje a očekávání. Nakonec jsem udělala to, k čemu mám v dnešní době stále častěji tendenci, vsadila sama na sebe.“ A opět pomohla i rodina, kdy její otec měl nápad oslovit lidi přímo u zdroje: „Prostě si řekl, proč tady musí být nějaký – pro nedostatek lepšího slova – prostředník.“ Swift ví, co chce, a rozhodně se nebojí si prosadit svojí vizi – a v tomto případě i velice lukrativní byznys, který ji přináší pohádkové zisky.

3. Skladby jako deník

Swift se v první řadě identifikuje jako písničkářka, která používá hlas ne jako nástroj, ale jako emocionální prostředek pro předávání textů. Ostatně její mezzosopránový hlasový rozsah byl některými publicisty v jejím country období kritizován jako slabý a napjatý ve srovnání s ostatními v branži. Samotná Swift přiznala, že její hlasové schopnosti v počátcích kariéry jí často znepokojovaly a musela tvrdě pracovat na jejich zlepšení.

Texty Taylor Swift jsou plné osobních zážitků a pocitů. Zejména skladby z raného období jí vlastně pomáhaly orientovat se v životě. Vyvinula si unikátní „deníkovou“ techniku, která začíná identifikací emoce, po níž následuje odpovídající melodie. Na prvních třech studiových albech byly dominantními tématy láska, zlomené srdce a všechny možné nejistoty a obavy z dospívání. Album Red se proslavilo popisem bouřlivých (většinou toxických) vztahů a na albu 1989 Swift přišla s nostalgií a postromantickým pozitivismem. Deska Reputation byla inspirována temnými stránkami slávy a Lover je dospělejší výklad vztahů, kdy si Taylor uvědomuje „celé spektrum lásky“.

Na albech Folklore a Evermore z roku 2020 se Swift na chvíli odpoutala od své vlastní osobnosti a přišla s fiktivními příběhy a charaktery. Jedním z důvodů mohla být i touha po větší míře soukromí a rozšíření svých uměleckých možností. Přeci jenom, i když sebe sama milujete a ctíte, je dost omezující psát jenom o sobě a svých autentických zážitcích. Nicméně, na Midnights, jejím desátém studiovém albu, které vyšlo v roce 2022, sice máme koncepci o nočním rozjímání inspirovaném bezesnými nocemi, ale Swift je zpátky u autobiografických textů zkoumajících vlastní emoce. Skladby také ukrývají kryptické, na osobní život odkazující vzkazy pro Swifties, její věrný zástup fanoušků, kteří milují odkrývání tajných šifer ukrytých ve "Swift univerzu".

4. Swifties

Tento termín označuje oddané (někdo by mohl říci až fanatické) fanoušky a nadšené obdivovatele a obdivovatelky Taylor Swift. Samotná umělkyně si dokonce nechala v roce 2017 termín zapsat na americkém úřadě pro ochranné známky. Swifties jsou subkultura, sociokulturní fenomén, který studují vědci ve svých rešerších. Swift se svými Swifties neustále a aktivně udržuje blízký vztah. Jedná se vlastně o velkou skupinu přátel, kteří žijí a vyrůstají na hudbě a osobnosti Taylor Swift. Intimní míra spojení s fanoušky je u umělců jejího formátu považováno za naprosto unikátní. Komunikuje s nimi napřímo na sociálních sítích, posílá jim dárky, sama si je vybírá k účasti na soukromých koncertech nebo setkáních, připravuje jim nečekané návštěvy, účastní se některých jejich akcí (jako třeba svatby) a rozdává volné vstupenky sociálně slabším nebo zdravotně hendikepovaným fanouškům.

Náznaky v textech či ve způsobu oblékání produkují jakýsi neustálý hon za skrytými „poklady“, kdy fanoušci dychtivě sledují a analyzují každý veřejný počin svého idolu. Swift se jim na oplátku odvděčuje nejenom pozorností (v roce 2010 strávila se svými fanoušky na meet & greet v rámci festivalu CMA v Nashvillu třináct hodin!), ale někdy jim i finančně přispívá na studijní půjčky, účty za léčení, nájem nebo jiné výdaje. V roce 2018 dokonce koupila dům pro těhotnou fanynku, která žila na ulici.

Swift si také pohrává s propagačními koncepty svých alb, často označovaných jako „éry“. Každá éra se vyznačuje estetickou myšlenkou, barevnou paletou, náladou a módním stylem, které Swifities zbožňují, vehementně napodobují a samozřejmě propagují na všech kanálech sociálních sítí. Co se týče populačního složení Swifties, podle posledního výzkumu od Morning Consult se jedná v USA ze 45 % o mileniály, z 23 % o baby boomers, 21 % generace X a 11 % generace Z. 53 % dospělých uvedlo, že jsou fanoušky Swift, z toho bylo 52 % žen a 48 % mužů. Takže docela pestrá generační paleta, nemyslíte? Ostatně, k tomuto článku mě inspiroval můj kamarád, který je velkým fanouškem Swift (asi bych neřekl, že dosahuje kvalit senior Swifties, ale rozhodně se zájmem poslouchá každou novou desku).

5. První miliarda

Můžete si o Taylor Swift říkat, co chcete, ale jedno je jisté: její úspěch v hudebním průmyslu je fenomenální na všech frontách a to v době, kdy streamovací platformy a digitální revoluce rozmetala tradiční distribuční modely či marketing – v době, kdy mizí globální popstars a velké kapely, v době, kdy může hudbu produkovat a distribuovat kdokoliv ze svého pokojíčku. Čisté jmění Taylor Swift odhadují časopisy Forbes a Bloomberg News na cca 1,1 miliardy dolarů, což z ní činí první umělkyni, která dosáhla statusu miliardářky pouze z honorářů za hudbu, koncertování a ze svého působivého katalogu.

Taková Rihanna, Jay-Z nebo jiní veleúspěšní hudebníci si musí vypomáhat výnosnými „vedlejšáky“, jako jsou příjmy z kosmetických a módních značek, investicí do fondů či vlastních značek alkoholu a podobně. Rok 2023 patřil Swift ve všech směrech. Její Eras Tour trhalo rekordy v návštěvnosti, časopisem Time byla vyhlášena osobností roku, dokument Eras Tour překonal doposud nejúspěšnější hudební film Justina Biebera Never Say Never a její singl Cruel Summer dominoval hitparádám a streamovacím platformám. Opravdu, na co Swift loni sáhla, to se proměnilo ne ve zlato, ale přímo v drahokamy.

Taylor Swift je teprve čtyřiatřicet let a ačkoliv sama sebe z legrace označuje za geriatrickou popovou hvězdu, nevypadá to, že by měla mít ze stárnutí a budoucnosti obavy. Jsem zvědavý, kam povedou její další kroky, jak se bude vyvíjet jako umělkyně, která se bude blížit střednímu věku a jak si její odkaz povede v kontextu populární hudby. Budeme na Swifties vzpomínat se stejnou nostalgií jako na Beatlemánii? Budeme za třicet let tančit v obýváku za zvuků Shake it Off? Anebo zatlačovat slzy při vzpomínkách na Eras Tour?

Zdroje: Time, Forbes, Wikipedia, YouTube