TOP 5 důvodů, proč se (ne)vrátit do kapely

1. Ta muzika je skvělá

Moc dobře víte, proč jste z kapely odešli. Druhý kytarista byl narcis a cpal všude svoje krabičky a sóla. Osoba hrající na basu byla věčně pod tónem, pod parou a všude chodila pozdě. Bubeník postrádající rytmus i za střízliva byl v kapele trpěn jen proto, že měl dodávku a zkušebnu. A frontman všechny terorizoval svými nepředvídatelně se měnícími náladami. Už se to prostě nedalo vydržet.

Jenže z nějakého záhadného důvodu máte rádi muziku, kterou jste spolu hráli, a teď se vám stýská. K písničkám máte osobní vztah, spoustu z nich jste tvořili společně nebo jsou to dokonce vaše vlastnoručně vypiplané „děti“. Když horká hlava vašeho zesíku vychladne, možná zpytujete svědomí, jestli jste vážně museli po tom posledním nevydařeném koncertě v Zapadlé Lhotě poslat své spoluhráče se vší pompou do háje a odejít s futrálem hledat stopa do nejbližší civilizace.

Než zvednete telefon a navrhnete ostatním, že dáte pivsona a přehodnotíte situaci, zodpovězte si následující otázku: opravdu si myslíte, že se lidi vaším šokantním odchodem nějak zázračně změní? Pojďme si přiznat, že nezmění. Vaše spoluhráčstvo vás bude štvát úplně stejně jako dřív a za dva měsíce, ne-li dřív, budete zase odcházet středem na nejbližší dostavník. Takže si to hodně dobře rozmyslete, jestli jste ochotni změnit přístup vy sami. Pokud ne, raději oddělte zrno od plev a jasně dejte najevo, které vaše autorské písně smí vaši bývalí kumpáni dál beztrestně hrát a které ne, a hledejte své hudební štěstí jinde.

2. Kšeft je svatá věc?

Pojďme se podívat na úplně jiný model. Vaši spoluhráči vám za časů vašeho působení v daném hudebním tělese byli celkem u pr... – no, kulantně řečeno jste si v dodávce moc nepoklábosili. V kapele jste si odehráli své a poté jste obvykle rychlým krokem mizeli do tmy. Ale ono to nějak fungovalo, telefon zvonil a promotéři i publikum byli spokojení. Proč že jste se vlastně jednoho dne z té tmy už nevynořili a svým spoluhráčům nechali jen vágní vzkaz, že prostě končíte? Už ani sami nevíte, ale kdybyste to měli popsat někomu blízkému u piva, asi řeknete něco jako: „Prachy dobrý, ale lidsky to stálo za..."

Jenže složenky se neptají a pokud nepatříte mezi šťastlivce, kteří se živí „něčím pořádným“ a muzika je pro ně jen koníčkem, zřejmě máte teď trochu díru v rozpočtu. Možná v tomhle případě stojí zato hledat emoční vyžití jinde, sklapnout kufr a k „holení“ se vrátit – nebo, a to je lepší varianta, si vedle monetizačního kšeftu svoje socializační choutky uspokojit druhým, třeba ne tak lukrativním, ale zato srdečním hudebním projektem.

3. Máte trumfy v ruce

Tohle je argument pro návrat, který nejspíš použijí vaši spoluhráči, pokud vás budou chtít dostat zpět. „Vždyť ty máš přece ten barák, kde můžeme ve sklepě zkoušet.“ – „Ty máš to velký auto, jak bychom bez tebe fungovali na cestách.“ Nebo „Super hlas (kytarová sóla, klavírní technika, basové linky...), už nikdy nebudeme znít tak jako s tebou.“ To už jednomu dokáže polechtat ego. Dali vám najevo, že jste nenahraditelní a bez vás jsou jen zrnko prachu v boží zřítelnici. Nemáte ani trošku chuť se vrátit?

Zbystřete. Buď jsou to plané lichotky, kdy účel světí prostředky, nebo je to pravda a vy jste vážně někdo, s kým je fajn být v kapele – a v takovém případě máte vlastně skvělé vychozí podmínky na to, sehnat jinou a třeba mnohem lepší muzikantskou bandu.

4. Jinde pšenka nekvete

Jenže co když sehnat bezva bandu není tak snadné? Ok, z předchozího tělesa jste odešli s jasným záměrem začít jinde a lépe – a teď sedíte doma a kolem je podezřelé ticho. Na facebookových stránkách se to hemží podivnými inzeráty plnými hrubek a postrádajícími byť jen špatně nahranou hudební ukázku a ani ve vašich kontaktních vodách se smysluplné hudební projekty zrovna nerojí. A když jste párkrát sami zkusili vyslat signál, museli jste pak absolvovat několik dost bizarních setkání a pak se horkotěžko vykrucovat z návrhů na další spolupráci.

Po několikátém úlevném zabouchnutí dveří za potenciálními spoluhrááči, které už nikdy nechcete potkat, si tak trochu rvete vlasy, proč jen jste v té původní partě nezůstali. Vlastně to nebylo tak špatné – v porovnání s nabízející se konkurencí... Zvažte, zda vydržíte ještě chvíli hledat dál a neslevit ze svých ideálů, nebo se (alespoň na nějaký čas) pokorně vrátíte do starých kolejí s tím, že lepší hmatník v hrsti, nežli prázdný kalendář na stole.

5. Karty jsou na stole

A na závěr vlastně to nejdůležitější, přestože se budu opakovat: vy moc dobře víte, proč jste odešli – a taky jste ostatním v patřičné (či v méně patřičné, ale možná o to upřímnější) chvíli řekli všechno pěkně od plic. Takže oni teď už vědí, co vás vlastně celou dobu štvalo. Už není co skrývat, bublina hněvu praskla. Zda a nakolik byla spravedlivá, to už záleží na konkrétní situaci.

Jisté je, že pokud byste se na místo činu měli vrátit, už to bude „po výbuchu“. A budeme-li v závěru článku optimisty (trochu navzdory bodu číslo 1), tak si vaše spoluhráčstvo takříkajíc vyndá hlavu z míst, kam slunce nesvítí, a přehodnotí dosavadní kapelní fungování. Všem kapelním restartérům tímto přeji, aby jejich reunion byl úspěšný a plodný. V dobrém i ve zlém, dokud vás riff či hněv nerozdělí.

A co vy, máte za sebou zkušenost se „vstupem do stejné řeky“? Jaké to bylo? A pomohl váš dočasný odchod situaci v kapele zlepšit? Napište nám do komentářů!