TOP 5 muzikantských typů, se kterými se těžko pracuje

1. Neukojitelný perfekcionista

Myslím, že těchto typů je v uměleckém prostředí (nejenom v hudbě) převážná většina. Pokud je touha po dokonalosti vedená uměleckou ambicí a snahou dosáhnout maximálního naplnění vize autora, dá se to ještě pochopit a v případě géniů snad i omluvit. Trpíte, ale víte, že výsledek bude stát za to. Ovšem pokud se perfekcionismus změní v mikromanagement, kdy dotyčný okomentuje úplně vše, co se děje v tvůrčím procesu, kdy nenechá ani milimetr svobodného vyjádření i ostatním hudebníkům, kdy se řeší banality, vytýkají se nepodružné detaily a bazíruje se na nesmyslné disciplíně, pak máte problém. Víte, že nic nebude dobré, budete přešlapovat pořád na místě a prožívat zas a znova frustraci z očekávání finálního výsledku, který se neustále odkládá kvůli margináliím.

2. Diktátor

Ze zkušenosti bych řekl, že se jedná také o velmi častý typ hudebníka, a to zejména v kapelách, big bandech či jiných skupinových hudebních tělesech. Je přirozené a naprosto pochopitelné, že taková pětičlenná kapela musí mít jednoho či dva tahouny, kteří mají konečné slovo v zásadních rozhodnutích, ale také sami přinášejí nápady a iniciativu. Problém nastává, když se tato přirozená vůdčí role promění v diktaturu. Když víte, že váš názor není vyslyšen nebo víte, že vyslyšen sice je, ale rozhodně nebude respektován, natož aby se třeba na jeho základě něco změnilo.

Typickým příkladem je proměna role zpěváka či zpěvačky, kdy se po tolik vytouženém získání slávy dostaví pocit důležitosti a hlavně se vyrojí spousty našeptávačů, kteří svojí toxickou chválou a přitakáváním ujišťují pěvce o jeho výjimečnosti. Vždyť vše leží na něm, fanoušci chtějí jenom jeho a je přeci jedno, kdo hraje na kytaru, klávesy nebo nedejbože na basu či bubny. A tak na kapelních postech dochází k rotaci a s příchodem nováčků se pozice nově ustaveného diktátora ještě více posiluje.

3. Jájista

Hudebníci mají všichni velmi vyvinuté ego, které je ale nezbytné pro sebedůvěru ve vlastní schopnosti a také vám pomáhá překonávat období, kdy vám nikdo nevěří, jste na začátku a jediný, o koho se můžete skutečně opřít, jste vlastně jenom vy sami. Pokud vám ale ego zasahuje do vaší kreativní práce, máte problém. Baskytarista s velkým egem bude hrát slap tam, kam se vůbec nehodí, chrlit vyhrávky každé čtyři takty a veškerá doporučení od spoluhráčů nebo producenta ve studiu smete s poznámkou, že přeci on sám musí vědět nejlépe, jak daný part zahrát. Stejná šablona se dá uplatnit i na ostatní nástroje či zpěv. Jájisté jsou alergičtí na doporučení či i na dobře míněnou konstruktivní kritiku. Jsou ovládáni vlastní důležitostí a považují se za neomylné hudební génie. To je pak těžká práce!

4. Drogista

Ano, já vím, drogista je majitel nebo zaměstanec drogerie. Ale myslím, že jste tuto nadsázku všichni pochopili. Hudební byznys je boj o místo na výsluní, stres z nejisté finanční situace a vypětí z nekonečných koncertních šňůr. Někdy proto potřebujete exit, upustit páru, uletět do jiných vesmírů. Pokud se ale z těchto výletů odmítnete vrátit zpátky do reality, pak máte... Vy už víte co, že? Megaproblém!

Asi nemá cenu mrhat energií na tisíce příběhů hudebníků, kterým drogy zničily nejenom kariéru, ale i život. Pokud jste v situaci, kdy máte v kapele někoho, kdo se vydal touto cestou, tak se mu snažte pomoci a vyřešte to co nejdříve. Nebo musíte být nemilosrdní a vydat se na svou hudební dráhu bez něho. Už tak máme dost špatných návyků spojených s alkoholem, který se bere jako nezbytný folkór a součást hudebního prostředí. Přidejte drogy a najednou můžete mít v kapele jájistu, diktátora a perfekcionistu v jedné osobě, ovšem v proměnlivých poměrech a totálně nevyzpytatelných náladách. 

5. Věčný amatér

Tenhle typ by potřeboval půjčit trochu toho ega od jájisty. Jedná se o hudebníka, který si notoricky nevěří a vlastně ani sám neví, proč hudbu dělá. Asi ho baví to prostředí, připadá si tak zajímavý a taky má vyřešený program na víkendy. Problém je ovšem v jeho slabosti. Když dojde na lámání chleba nebo na první problémy v kapele, můžete si být jistí, že on bude mezi prvními, kdo opustí loď. Nemůžete také od něho očekávat nějakou iniciativu (ať již tvůrčí, či alespoň logistickou nebo administrativní). Je to pasažér, který se chce nechat vés(z)t.

Není snadné ho na první pohled rozpoznat a může vám to nějakou dobu trvat, ale vy vlastně nechcete mít tohoto sabotéra případného úspěchu ve svém okolí. Nenechte se obměkčit vazbami ze základky či tím, že se vám spolu skvěle hraje tenis nebo kecá u piva. Pokud to myslíte se svojí hudební kariérou vážně, musíte mít kolem sebe lidi s podobným nastavením. Jinak bude mašina drhnout a nikam se nepohnete.

Napadá vás ještě další osobnostní typ, kterému byste se rádi vyhnuli? Máte nějaké osobní zkušenosti s výše zmíněnými hudebníky? Dejte nám vědět do komentářů pod článek.