TOP 5 nevhodných svatebních písní

1. Every Breath You Take

Klasika z největších. Spousta lidí nejenže dodnes neví, že tenhle song, dobře sloužící jako prstové cvičení na rozklady akordů, nepatří výhradně Stingovi, ale je součástí alba Synchronicity (1983) od The Police. Krom toho, že Sting tuhle skladbu s kupodivu neutuchajícím gustem dodnes drhne na sólových koncertech (jako jasný ukazatel závěru večera), se song své obrody dočkal i v 90. letech díky Puff Daddymu a Faith Evans jako I’ll Be Missing You.

Ale zpátky k originálu. Pokud si myslíte, že verše „Every breath you take/Every move you make/Every bond you break/Every step you take/I'll be watching you“ jsou ukázkou čiré romantiky a až psí oddanosti, tak ne. Ne a znovu ne. Jak sám Sting mnohokrát uvedl, při psaní textu myslel na „velkého bratra“, systém, který člověka sleduje na každém kroku – a také na stalking, chorobné sledování v osobní rovině. Nic romantického a pečujícího, ale bohapusté omezování osobní svobody.

2. Hallelujah

Píseň, poprvé vydaná na albu Various Positions z roku 1984, je nejspíš hned po Hit The Road Jack jedním z nejhranejších songů na jam sessions, buskingových „dejte-mi-peníz“ vystoupeních a – svatebních oslavách. A vsuvka pro cvičící muzikantstvo – i tady se můžete krásně vyřádit na vybrnkávaných akordech, tentokrát v 6/8 metru. Nevím ale, kdo vymyslel tu spojnici, že valčík automaticky rovná se romantika.

Pokud se při společném zpěvu taky ztrácíte v tom, která sloka a s jakým textem se zrovna má zpívat, nejste v tom úplně vinně – údajně vzniklo téměř 180 verzí textu, o nespočtu coverů písně ani nemluvě. Mileniálové ji budou nejspíš nejlépe znát ve verzi Rufuse Wainwrighta, jež zazněla v animáku Shrek – a odtud možná plyne ona spojitost se svatbami a láskou překonávající škatulky krásy, původu či rasy, ale i oslí monology či nepřejícnost kouzelných bab s hůlkou.

Text osciluje kdesi mezi liturgií a až nízkým lidským plahočením se za nalezením vztahové rovnováhy v rámci rozličných povah, které bývá nezřídka až násilné – a rozhodně ne vždy nadějeplné. Je fajn si nedělat přehnané iluze, ale ruku na srdce: na svatbě na tu část „... i ve zlém“ radši úplně myslet nechcete. Přesto je Hallelujah stálicí prvních tanců novomanželů. Vždyť kdo by odmítl valčík s princeznou, byť na melancholický a iluzí zbavený text?

3. V jednym dumku na zarubku

„V jednym dumku na zarubku/měl raz chlopek švarnu robku/a ta robka teho chlopka rada nimjala/ [...] Tož dožralo to chlopka, že tak hlupy byl/do hospody zašel, vyplatu prepil/a jak přišel domu, řval, jak hrom by bil/a tu svoju robku zbil [...] Věřte mi luďkově, že to tak ma byť/raz za čas třa robce kožuch vyprašiť/a pak je hodná tak jako ovečka/a ma rada chlopečka!” Máte-li svatbu s folklórním přídechem, může se stát, že v tu ránu křepčíte na píseň schvalující domácí násilí. Nepokrytě. Oslavně.

K omluvě zúčastněných může sloužit, že docela dlouho trvá, než si člověk vůči některým tématům vypěstuje citlivost. Sama jsem i poté, co mi došlo, že tady je něco špatně, tuhle píseň dlouho dál zpívala s ostatními, abych přece „nekazila zábavu“. Vždyť je to pouze nevinný valčík o partnerském soužití, které má zkrátka jen trochu říz – téměř erotická metafora zdravého vztahového napětí „po italsku“...

Akorát že vůbec. A vlastně tenhle song je mimo nejen v souvislosti se svatbou, ale obecně (kde je básnické střevo, nemusí být nutně i básnický žaludek). Každopádně, pokud na svatbě na tuhle písničku vesele křepčíte a připadá vám romantická, zbystřete. Mlácených žen (i mužů) v duchu národního folklóru je pořád dost a nestojí zato to podporovat ani v zájmu zachování obecné pohody.

4. Tears In Heaven

Skutečnost, že Eric Clapton napsal píseň po sérii tragických událostí, neblaze završených smrtí svého čtyřletého syna pádem z okna, nebrzdí svatebčany od volby ploužit se na ni zamilovaně po parketu. Možná je to dobrá zpráva – o tom, že písně nás narozdíl od mnoha dalších věcí přesáhnou a přežijí, o tom, že dávat věcem nové kontexty je v kultuře přípustné a mnohdy dokonce i ozdravné. Stejně je v tom ale skrytý určitý „bizár“, že emoce tak silná, jako je žal ze ztráty blízkých, dokáže vyplodit hudbu tolik sbližující lidi úplně v jiných, naopak život oslavujících situacích.

5. Panenka

„Nepsal jsem tuhle skladbu pod dojmem nějaké vlastní zkušenosti se ztrátou sexuální nevinnosti – i když mi tenkrát bylo dvaadvacet, takže by se tohle vysvětlení mohlo nabízet. Mně jenom tehdy ležela v hlavě otázka mladých dívek, které se prvně někomu oddají – a najednou nevědí, jak se mají cítit. Myslím, že v ten okamžik hledají důstojnost a nutně touží po ujištění, že udělaly správně,“ uvedl Robert Křesťan, autor písně, která se dnes pěje u táboráků napříč osazenstvem.

Zase tu máme třídobý, „romantizující“ rytmus evokující ples či dvorskou slavnost, tentokrát spolu s určitou představou muže o tom, jak se cítí žena po svém prvním sexuálním styku. Text odráží nánosy sekulárních i náboženských klišé kolem panenství jako něčeho vzácného, co se nenávratně „ztrácí“ coby hodnota a jakost materiálu. A první sexuální styk je tu vykládán jako svého druhu násilí, kde krev a slzy netečou jen kvůli fyzické bolesti, ale hlavně kvůli žalu a zmatení nad samotným aktem, o kterém si mezi řádky ani nejsme jisti, zda byl svobodný a chtěný. Ale je třeba si vzít šaty, řetízek a obléct se na karneval – a zachovat dekorum „dámy“. Opravdu skvělá zpráva pro dívky, jak vnímat a prožívat svůj první sex a své vlastní tělo. To asi na svojí svatbě řešit nechcete, i kdybyste Roberta Křesťana milovali/y až za hrob.

                                          
A který song byste na své svatbě rozhodně nechtěli slyšet vy? Markétku od Marie Rottrové, The One I Love od R. E. M. nebo snad Get Your Own Way od Fleetwood Mac? Napište nám do komentářů!