TOP 5 nevyhnutelných hudebních klišé

1. Změna harmonie

ABBA nebo Beatles, Bon Jovi nebo Journey, Ledové království s Elsou nebo Taylor Swift, stačí posunout harmonii o půltón či o tón výš a publikum slzí, emoce bouří a chlupy se ježí. Ano, samozřejmě že to vždy poznáme, znalecky na sebe pokýváme a možná se i ironicky zašklebíme... jen aby se vzápětí naše srdce jako na povel rozbušilo, tváře se zalily ruměncem a začal boj o důstojnost člověka, kterému se nezadržitelně hrnou do očí slzy dojetí. Víme, že je to klišé jako hrom, ale stejně si nemůžeme pomoci. Změna harmonie – nejlépe po řádně úderné stopce, viz následující video – prostě funguje a pravděpodobně s námi ještě nějaký čas v hudebním světě pobude.      

2. Křečovité překvapení

Popová skladba s „fýtem“ uznávaného rapera, metalový nářez s dubstep pasáží nebo míchání stylů, které k sobě vůbec nejdou? Vítejte ve světě nadupaných, ambiciózních umělců, kteří mají vkus a fantazii ve stylu vedoucího marketingu Globusu. Tady ale svět není v pořádku. Proč mají někteří jedinci nebo kapely potřebu ruinovat často i povedené skladby zbytečnými, rádoby cool elementy a překvapeními. Pamatujete na období, kdy bylo snad povinností mít v každé popové skladbě mega rychlé přisprostlé ratata od Nicky Minaj? Nebo Skrillexe, jak paří s máničkama na dubstepovej breakdown? Něco se chytne a najednou je to všude. Jako kdybyste do všeho cpali kečup, protože ho máte rádi a má sexy konzervanty.

3. Synťáky do každé vteřiny

Oh yes, chceš být in a kráčet s dobou (uf, cítíte, jak i tahle fráze zní těžce a starobyle)? Musíš mít všude synťáky a produkci až za roh. Hajtky se musí třpytit, vokály jsou vostře vytuněný, basy hutný jak na rave party a bubny s kompresí hutnější než punčochy na křečáky. Původní syntezátory byly vítaným uměleckým prostředkem a obohacením zvukových eskapád alternativních umělců typu Kraftwerk nebo obskurních moderních skladatelů. Nyní jsou to nekompromisní vládci, ukrutní a všudypřítomní despotové hudebního průmyslu. Moje děti už nedokážou poslouchat skladby s přirozeným zvukem elektrické nebo akustické kytary, basy, bubnů či nezprocesovaný vokál. Přijde jim to jako výlet do muzea zkamenělin.

4. Soused od vedle

Nepřišlo vám roztomilé, když Robert Trujillo a Kirk Hammett zahráli Jožina z Bažin na pražském koncertě Metallicy? Nebo když váš oblíbený zpěvák zahlásí lámanou češtinou: „Ahoooj, Chezká Treeebovha!“ Pokud ovšem není zrovna v Liberci, že? Něco podobného se totiž stalo i Bruce Springsteenovi (přezdívanému kvůli jeho charisma Boss), který v Clevelandu zahlásil: „Party noises, Pittsburgh!“, aby tak totálně potopil svoji dlouho budovanou auru muže z lidu, kamaráda, prostě chlapíka od vedle. Ač klišé jako hrom, stejně je nám sympatické, že se naše oblíbené hudební celebrity snaží aspoň se naučit vyslovit jméno města, ve kterém hrají. Zahřeje to srdíčko všech místňáků a dodá sladký pocit sounáležitosti (alespoň na těch pár momentů koncertu). 

5. Sex, víc sexy, nejvíc sexy

Tohle klišé tady vždy bylo a bude. Můžete bojovat za práva libovolného pohlaví a menšiny, jak horlivě chcete, publikum prostě touží po odhalené kůži. Nejsme všichni tak trochu pokrytci, když dojde na sexuální chování a představivost? Líbí se nám vidět objekty našeho zájmu ve fantazii provokujících outfitech nebo pozicích. Kolikrát jste klikli na fotku nebo video, kde byl odhalený přesně ten kousek těla, který vás inspiroval k impulzivní (a často sebezpytující) akci? Sex prodává. Sexy klišé a sexy lidé tak s námi zůstanou v hudebním průmyslu navěky.

Na jaké další hudební klišé jsme podle vás zapomněli? Dejte nám vědět v komentáři pod článkem.