TOP 5 otravných typů fanoušků a fanynek

1. Dokumentarista

Chodí na koncert své milované kapely jenom proto, aby se na ní dívali skrze displeje telefonů namířených na pódium. Jedná se o takový nešvar dnešní doby. Od první minuty koncertu se zvedne les rukou s telefony neochvějně zachycujícími každý okamžik magických momentů na pódiu. Jak se to říká, žij tady a teď, že? Tak tenhle typ dokumentaristických fanatiků funguje jedině skrze displej svého elektronického pána. Je potřeba vše zachytit, v mžiku zasdílet, otagovat, šířit na všechny platformy.

Podívejte se na mě, žiju život na plné pecky – a právě jsem zruinoval koncertní zážitek někomu, kdo mi stojí za zády a chlácholí se představou, že ta otravná ruka držící telefon je právě separována od těla elegatním švihem samurajského meče či divokým mávnutím motorové pily. Nechte ty telefony být a jenom si užijte koncert. To samé platí i v případě, že zahlédnete celebritu. Nemusíte jí hned ulovit do svého foťáku a do „storíček“. 

2. Křikloun

Asi nejslavnější křiklounky byly v dobách beatlemánie, kdy jekot těchto nadšených fanynek často přehlušil dokonce i PA systém, ze kterého megaslavní Brouci hráli. Nicméně, hlasití fanoušci a fanynky jsou tady s námi pořád. Milují svůj rezonantní vokál, a tak nejenom že se vehementně přidávají do refrénů svých idolů na koncertech (jejich oblíbený pěvecký part je oproti originálu na pódiu vzdálen o interval malé sekundy, opravdu bolestný chorál), ale drtí vaše ušní bubínky při jakékoliv příležitosti.

V Londýně jsem často zažil scény, kdy se při setkání partičky nadšenců vyluzovaly zvuky blížící se hodnotám startu nadzvukových letadel. Angličtina je fenomenálním jazykem s mnoha rezonantními samohláskami a v rukách (ehm, respektive hlasivkách) některých rodilých mluvčích se jedná o zbraň hromadného ničení. Nosím s sebou od té doby vždy ucpávky do uší nebo alespoň sluchátka pro případ nouze, protože tento typ fanoušků je velmi rozšířený.

3. Stydlín

Je naprosto pochopitelné, že při setkání se svým idolem lehce znervózníte. Zpotí se vám dlaně, zrůžoví tváře a vaše mluvené slovo nápadně začne připomínat sezení u logopeda. Ale někteří fanoušci či fanynky nejenom, že omdlévají z přemíry nahromaděných emocí, ale často úplně ztratí jakékoliv komunikační schopnosti. Je podivuhodné, že i z jinak vcelku inteligentního a v soukromí příjemného jedince se může při setkání s celebritou stát podivná bytost, která svým šklebem, pitvořením a produkcí neartikulovaných zvuků připomíná prehistorické fáze vývoje lidstva.

Stalo se to i mně při setkání s mým basovým bohem Victorem Wootenem před dávnými léty v Lucerna Music Baru. Když mi dal do ruky svojí baskytaru, tak jsem nebyl schopný (a to už jsem asi pět let poctivě hrál na nástroj) zahrát ani „hoří“ a poté nechal na foťáku krytku na objektivu, takže nemám ze setkání ani památku.

4. Suverén

Poměrně paradoxní typ fanouška, který místo obdivu a chvály nabízí svému idolu rady, jak to dělat lépe. Není nic přínosnějšího, než když k vám po koncertě přijde rozumbrada, který vám řekne, že basa nebyla moc slyšet, a když už, tak měla moc výšek a že by bylo dobré používat ten a ten typ aparátu, ten prece hraje nejlépe. Pak vám ještě doporučí kontakt na svého kamaráda zvukaře (aby vám to konečně dobře znělo) a jenom tak mezi řečí zmíní, že ho moc nebaví váš nejnovější design triček. Jo, a nejlepší byla stejně vaše první deska, v dobách kdy jste ještě nebyli komerční s***a. Ten zbytek (rozuměj zbylých deset, respektive celá vaše kariéra) nestojí ani za zmínku.

Na společné fotce se pak tváříte lehce rozpačitě, což si daný fanda vyloží jako vaší nafoukanost a vlastně si tak potvrdí, že jste jenom arogantní pseudo celebrita, která si ani nezaslouží jeho cenné rady a připomínky. Přesto ho na dalším koncertě uvidíte znova. A vy se už dopředu těšíte, co zajímavého vám setkání opět přinese.

5. Psycho

O těchto typech se občas točí hollywoodské bijáky. To jsou lidé posedlí svojí celebritou. Jejich veškeré bytí se soustředí na sledování každého kroku vyvoleného idola. Čím jste v žebříčku celebrit výše, tím větší je pravděpodobnost, že se ve vaší fanouškovské základně vyskytne minimálně jeden případ (ale často jich bývá více). Teď jde o to, do jaké míry to psycho fanoušek myslí vážně. Může se jednat o pouhou životní fázi, kdy se člověk stane lehce psycho fanouškem nějaké kapely či interpreta a pak z toho prostě vyroste nebo ho to pustí a najde si jiné zájmy. Pokud to ovšem přejde do opravdu patologické fáze, tak jde doslova o život.

Nemůžeme se pak slavným a bohatým divit, že je neustále doprovází bodyguardi a bývají občas až paranoidní s ohledem na své soukromí. John Lennon, Dimebag Darrel nebo nejnověji Christina Grimmie byli zabiti svými posedlými psycho fanoušky. Jedná se o tragické a politováníhodné případy, kdy posedlost bláznů zmařila životy talentovaných umělců.