TOP 5 předsudků o basácích a hraní na basu

Je basa oproti kytaře snadným nástrojem, patří většina basáků mezi zakřiknuté introverty? Je Billy Sheehan se svými brilantními a super rychlými sóly ještě basák? Vybírám pět předsudků, se kterými se basáci musí potýkat.

1. Trsátko je čiré zlo

Také jste narazili na věčně se vracející diskusi a vtipy o tom, že “opravdový” basák hraje výhradně prsty? Trsátko je mezi pravověrnými hrubostrunci bráno jako kečup v kuchyni michelinského šéfkuchaře. Mezi hlavní argumenty brojící proti používání trsátka patří ztráta citu, groovu a přílišné sblížení se s kytarovým tónem. Ještě že tady máme Bobbyho Vegu, naprostého mistra groovu a tónu, který všechny tyhle argumenty vyvrátí během jedné minuty svého virtuózního hraní. Čím? No přeci trsátkem.

2. Basa je snadný nástroj

Ano, z technického pohledu je basa opravdu snadný nástroj na ovládnutí oproti ostatním strunným kolegům. Snazší je snad už jenom ukulele. Každý kytarista vám zahraje i na basu, ale ne vždy to platí i obráceně. A pokud si vezmete některé slavné basové party, tak jejich prostota je až zarážející. Jenomže v tom není pes zakopán. Pokud chcete opravdu dobře hrát na basu, tak se musíte naučit spoustu technik, umět základy hudební teorie, mít skvělý vyrovnaný tón, melodický cit a neochvějný smysl pro rytmus. Takže základní aspekty dobrého hudebníka, na kterých musíte léta pracovat... a z tohoto úhlu pohledu basa opravdu není snadným nástrojem na ovládnutí.

3. Basáci jsou zakřiknutí tlustoprdi a introverti

A taky jsou trochu jednodušší, nikoho nezajímají a tak trochu smrdí. No dobře, to už možná přeháním, ale pochopili jste, o co mi jde? Image basisty je již od počátků jeho existence v kapelách velmi slabá. Paul McCartney se jednou zmínil, že v Beatles nikdo nechtěl hrát na basu, protože v jejich myslích to byl “tlustý chlapík někde vzadu na pódiu”. Od jeho časů se samozřejmě mnohé změnilo, ale tenhle předsudek a hlavně vtipy na konto basistů jsou s námi do dnešních časů. Díky za Larryho Grahama, Bootsyho Collinse, Cliffa Burtona nebo takového Stinga. Ohromně nám zlepšili pověst!

4. Groove

Zaklínadlo všech odpůrců sólových a netradičních přístupů k basové hře. Je Billy Sheehan s jeho virtuózní technikou a brilantními super rychlými sóly vůbec ještě basák? Legendární John Entwistle z The Who o sobě prohlašoval, že je sólový basový kytarista. Les Claypool zase přidělává vrásky všem “groove” puristům svými slapovými eskapádami na bezpražec. Mnoho jazzových virtuózů ladí své pětistrunné baskytary do E-A-D-G-C ladění pro snadnější hraní akordů. A další rovnou opouští klasickou basu a nahrazují ji syntezátory či rovnou počítačovými pluginy. Groove (představte si většinou něco ve stylu gospel-soul-funkové basové linky) a tradiční hutný basový tón jsou nedílnou součástí basové kultury, ale stejné místo tam mají i vizionáři, šílenci, experimentátoři a totální virtuózové!

5. Kytara není basa

To, že umíš na kytaru pár riffů ještě neznamená, že vezmeš basu a trsátkem je tam našmrdláš ve stejném stylu. Basa vyžaduje jiný přístup a hlavně přemýšlení oproti kytaře. Dobrý basista funguje v jiném módu než kytarista. Struny jsou tlustší, dál od sebe, rychlé pasáže hrané na kytaru na nich nemusí vůbec vyznít a není potřeba hrát pokaždé základní tón v akordu. Basista má také svůj specifický tón, postupy a umí kouzla, o kterých se kytaristům ani nezdá. Dobrá basová linka obaluje kytaru, lepí s bubny, inspiruje zpěváka a dodává skladbě typický pulz. A to je umění, které ovládají jenom opravdoví mistři baskytary.