TOP 5 tipů, jak napálit muzikanta

Au, tohle téma asi bude bolet – mě osobně teda určitě. Jako praktikující hudebník jsem si prošel mnoha pastmi hudebního průmyslu, které v něm fungují a asi vždy fungovat budou. Všechna ta zklamání, nenaplněné sliby a někdy bohapusté lži se ve mně během let nahromadily a vytvořily obrovskou zátěž, které bych se tímto článkem chtěl zbavit. Zároveň doufám, že následujícím textem – psaným v nadsázce z opačné strany barikády – třeba pomůžu někomu, kdo je na začátku, aby se podobných chyb vyvaroval.

1. Házejte velké sumy a jména

Znáte efekt milionové bankovky? Pokud ne, vřele doporučuji shlédnout stejnojmenný film s Gregory Peckem. Jedná se o prostý princip, kdy jsou lidé předsvědčeni o tom, že jste někdo s ohromnou hodnotou a dosahem. Ve filmu tento princip zastupovala bankovka s milionovou hodnotou. Hlavní hrdina byla jejím vlastníkem a díky tomu se o něm začalo brzy psát v médiích. Sláva a kombinace ohromné majetkové hodnoty najednou otevírala všechny dveře, nic nebyl problém, paradoxně nebylo ani potřeba platit účty a jako třešničku dostával hlavní hrdina mnoho věcí zdarma.

Stejný princip funguje i na hudebníky. Přesvědčte je, že jste velké hudební kápo, oplýváte ohromným kapitálem a znáte se osobně se všemi v hudební branži. Stačí vám k tomu slušně provedené webovky, schůzka v drahé restauraci a padnoucí oblek – či pro mladší ročníky drahá tepláková souprava. Málokterý hudebník odolá volání potenciálního úspěchu a asociaci s někým, kdo jako úspěšná osoba alespoň vypadá. Pak už jenom stačí nadhodit, co potřebujete, a dostane se vám nadšeného „ano“.

2. Buďte empatičtí

Tohle je velmi krutá a cynická část a ne každý na ni má žaludek. Nicméně na hudebníky velmi dobře funguje setkání s někým, kdo je dokáže vyslechnout, pochopí jejich boj s větrnými mlýny a touhu po svobodném uměleckém vyjádření. Nechte je se vyplakat, pozorně je vyslechněte a souhlasně pokyvujte hlavou v hlubokém porozumění.

A pak začněte v tomto duchu: „Já ti tak rozumím. Ano, přesně jak říkáš, je potřeba udělat tu novou desku podle pocitu. Úplně svobodně. Vždyť žijeme jenom jednou, že? Žádné hranice, žádná omezení, soustředíme se jenom na hudbu a autenticitu. Nicméně... Přesto... Jenom zvaž... Mám návrh...“ Právě závěr je přitom podstatný, protože umělci navrhnete přesný opak toho, o čem se s vámi před chvíli bavil a co ho trápilo. A je to!

3. Dobré slovo nic nestojí

Musíte hodně, ale opravdu hodně chválit. Buďte pozitivní, nadšení, až nezdravě entuziastičtí ohledně všeho, co daný hudebník vyprodukuje. Muzikantská duše má sklony k pesimismu, přílišné sebekritice a podceňování sebe sama. Každý hudebník proto ve svém okruhu ocení nadšence.

Sice vám naoko dá spíše najevo, že jste blb nebo lehce imbecilní naivka, ale stejně bude uvnitř moc rád, že je tady někdo, kdo při každém jeho nápadu nebo iniciativě plesá a jásá. Skousněte jeho pohrdání i roli blbečka, protože až přijde pravý čas, role se otočí a vy dostanete, co potřebujete. 

4. Velký kritik

Úplně opačná taktika je role velkého kritika. Vyžaduje to od vás velkou porci sebevědomí při pronášení jasných, silných názorů na hudebníkovu tvorbu. Postavte se do role experta, někoho, kdo prostě ví, jak to v showbyznysu chodí. Hudebníci jsou nalomené duše, hledají pravdu a pátrají po kráse. Vlastně nikdy nejsou spokojení s tím, co vytvoří. A to je přesně voda na váš mlýn.

Hoďte na ně bomby typu „Skladby skvělé, ale ta produkce je z devadesátek“, „Super texty, ale kde jsou emoce?“ nebo neprůstřelnou „Nedokážu si představit cílovou skupinu pro váš styl“. Znejistělý a hlavně zkoprnělý hudebník je pak snadnou kořistí a bude následovat vaše rady jako pejsek.

5. Mediální mág

Každý hudebník (nebo alespoň jejich drtivá většina) nenávidí sebepropagaci. To věčné chrlení obsahu na sociální sítě, nekonečné natáčení videopozvánek, focení, odepisování na zprávy, prostě vše, co ho odvádí od opravdu zábavných věcí, jako je skládání a natáčení hudby či koncertování.

Postavte se do role zachránce. Dejte hudebníkovi pocit, že zvládnete zařídit miliony odběratelů, sta miliony lajků a komentářů a samozřejmě titulní strany prestižních hudebních časopisů.

Hudebníci udělají cokoliv, když si představí, že za ně někdo obstará otravné záležitosti – všechnu tu práci na slávě, organizace, papírování, vysedávání u mailů a telefonátů. Řekněte jim, že odteď je jejich jedinou starostí vstát krátce před polednem, pracovat na nových písničkách a večer se sejít ve studiu. A budou vás milovat! A s láskou přichází věrnost...

A jeden tip, jak se nenechat napálit...

Doufám, že jste výše zmíněné tipy brali s nadsázkou.

Chtěl bych vám na závěr říci (a sobě také, protože pořád někomu skáču na špek), že neexistuje jedna zlatá rada, jak se výše popsaným pastem vyhnout. Zatím mi v dobrých rozhodnutích pomohla většinou intuice. Když jsem věci moc neanalyzoval a rozhodl se na základě jednoduché premisy, že to chci udělat, protože mě to baví a mám z toho radost.

Pokud budete příliš „špekulovat“, může se vám snadno stát, že naletíte nějakému podvodníkovi. Nebude to ovšem kvůli tomu, že by byl tak sofistikovaným či všemi mastmi mazaným padouchem, ale prostě proto, že mu vy sami budete chtít uvěřit.

Před důležitým rozhodnutím si tedy položte jednoduchou otázku: „Jaké jsou pohnutky pro mé rozhodnutí?“ Pokud bude ve vaší odpovědi figurovat sláva nebo peníze, tak jste nejspíše narazili na jednoho z těch pěti vykuků, které jsme si právě popsali.

Přeji vám nekonečné zdroje inspirace a samé dobré lidi kolem vás.