TOP 5 tipů pro atraktivní kapelní bio

1. Nemít bio? Vadí!

Situace je v tomto ohledu čím dál lepší, ale pořád je tady dost velké množství kapel, které nepovažují bio za něco, co by měly mít – a tak ho jednoduše vynechají. Nicméně, pokud posíláte svou nahrávku na recenzi do časopisu či blogu, dotyčný novinář potřebuje nějaký kontext, kdo vlastně jste a odkud vítr vane. To samé platí pro komunikaci s rádii, promotéry nebo lidmi od nahrávacích společností.

Pro začínající kapelu je důležité komunikovat jasnou formou, kdo jí tvoří a jaký je její příběh. Může se totiž snadno stát, že o tom, která ze dvou začínajících, podobně znějících kapel například dostane místo na prestižním festivalu nebo rádiový spot, rozhodne prostý fakt, že u jedné z nich budete předem díky biu znát její příběh, zatímco u kapely bez bia (a bez funkčních, pravidelně aktualizovaných webovek či profilů na sociálních sítích) budete jenom stěží odhadovat, co jsou zač. Pro kterou se rozhodnete, kdybyste byli promotér nebo rádiový DJ?

Doporučuji mít bio nejenom na kapelním webu, ale ve stejném znění i na všech sociálních sítích. Lidé v hudebním průmyslu jsou neuvěřitelně vytížení, tak nepředpokládejte, že si vás budou „googlit“ a porovnávat různé verze vašeho bia někde na webu.

2. Vyhněte se triviálním faktům

Je jednoduché zaplést se do nicotností a podružných informací jako „máme rádi svíčkovou a dobře vychlazenou plzeň“. Není potřeba sdílet všechny reálie a fakta včetně čísla bot vašeho basáka. Zároveň ale ani není v zájmu kapely vymýšlet si fantastické, nepravděpodobně znějící historky.

Soustřeďte se na svatou trojici kapelního bia: žánr, místo a příběh vzniku. Vžijte se do kůže bloggera, hudebního žurnalisty nebo A&R. Kolik času bude mít na čtení? Dozví se něco zajímavého, co může použít v promo-textu o vás? Bude si chtít na základě bia pustit nějakou skladbu kapely?

Myslete také na kontext, vyhněte se klišé a banalitám. U rockové nebo metalové kapely asi není potřeba uvádět, že máte rádi zvuk zkreslené kytary. Daleko zajímavějším faktem bude, že vás baví kombinovat metal a cimbál nebo že váš bubeník má rád Justina Biebera. Stejně absurdně – a tím pádem zajímavě – bude působit rebelská image u kapely, kde se její členové potkali při studiu historie na Pedagogické fakultě. Dejte do kapelního bia informace, které způsobí „zdvižené obočí“ a možná i jiskru k další konverzaci. Opravdu? Povězte mi o tom více!

3. Recenze na vlastní hudbu zakázány

Některé začínající kapely věnují extra dávku kreativního potenciálu do popisu vlastní hudby. Jejich bio překypuje adjektivy a epickými slovními obraty popisujícími „drtivé riffy šestistrunného mága v kombinaci s nekompromisně pekelnou nízkofrekvenční basou“, „hromobití bubenického Thora“ nebo „emotivní charismatický vokál vznášející se jako orel v oblacích“.

Není potřeba prodávat vlastní hudbu přehršlí slov a vlastně zastupovat roli hudebního recenzenta. Popište vaši hudbu v pár větách a vyvarujte se vychloubání či nabubřelých frází. Pokud se vaše hudba bude někomu z hudební branže líbit, bude to tím, že si ji pustí a poslechne. Ne proto, že si přečte, jak je skvělá.

4. Všeho moc škodí

Pokud pojmete bio příliš kreativně a popustíte uzdu ať již umělecké, či zábavné stránce, spíše tím ztratíte než získáte. Myslete na to, že většina profesionálů z hudebního průmyslu (ale i vašich budoucích posluchačů a fanoušků) si z bia přečte jednu, maximálně dvě, úvodní věty – a na ty se soustřeďte. Zkuste v nich popsat vše podstatné a poté celé bio zredukovat na cca. 500 znaků.

Ano, rocková a folková kapela bude mít určitě rozdílný styl psaní bia s odkazy na slang a charakter své hudební kultury, ale není potřeba být zbytečně „rockově hustý“ nebo „popově sladký“ či jinak extrémně v psaném projevu zdůrazňovat estetiku daného žánru. Kapelní bio není zábavný článek, esej, básnička či bajka. Je to funkční text popisující příběh vzniku kapely, který ji zasazuje do kontextu žánru, místa a kulturního okruhu.

5. Uveďte inspirační vzory napříč uměním

Je skvělé, že vaše kapela má mnoho specifických hudebních zdrojů inspirace. Není ale potřeba vyjmenovávat historii alternativní scény a všech dvacet osm kapel, ze kterých vychází vaše tvorba. Možná není ani potřeba zmiňovat konkrétní kapely a umělce, kteří vás inspirovali. Pokud hrajete funk, je sice fajn zmínit Jamese Browna nebo Prince, jenomže to už všichni předpokládají automaticky. Když ale zmíníte, že hrajete funk, protože vás baví coby hudební interpretace barevného spektra Vasilije Kandinského, můžete tím pár lidí zaujmout.

Fungují i bláznivé kombinace jako „hrajeme kytarovky ve stylu Oasis s politickým nasazením Rage Against the Machine a instrumentací The Prodigy“. Cože?! To zní jako naprosto šílená hudební koláž, kterou bych chtěl slyšet a rozhodně vidět naživo. Zkuste najít co nejvhodnější asociace ze všech možných oblastí kultury pro styl vaší kapely. Nemusí to být nutně jenom vaše přímé hudební vzory, ale cokoli z oblasti filmu, malby, fotografie, či jiného oboru, který vás fascinuje a inspiruje.