TOP 5 tipů pro efektivnější cvičení na nástroj

1. Učení před cvičením

Obvyklá muzikantská fráze zní „cvičím na nástroj“. Pokud se někdo „učí na nástroj“, automaticky to znamená, že je začátečník. To je zásadní rozdíl v běžné hudební praxi. Nicméně, chtěl bych vás přivést k tomu, abyste více vnímali rozdíl mezi cvičením něčeho, co dobře znáte (oblíbené stupnice či pentatoniky, akordů či skladby), a učením se nových dovedností (například čtení a hra z listu, nové stupnice, akordy a hlavně skladby). Učení je vždy mimo vaší komfortní zónu.

Pokud se seznamujete s novou skladbou, kterou jste nikdy předtím nehráli, musíte si ji nejprve poslechnout (pravděpodobně víckrát), než se dáte do stahování basové linky, kytarového sóla či sledu akordů v první sloce. To samé platí o všech novinkách ve vašem hudebním vzdělání. Nejprve se s novým materiálem seznamujete, poté se ho snažíte pochopit a zkoušíte si po velmi malých krůčkách, co vlastně obnáší. Na druhou stranu, pokud něco už rovnou cvičíte, jedná se o materiál, který už znáte a zkoušíte ho třeba zahrát rychleji nebo se na něm rozehříváte.

Další pastí cvičebního procesu je fakt, že můžete nevědomky cvičit i chyby. Pokud se například na začátku naučíte nějakou chybnou techniku nebo si myslíte, že akord C dur se hraje s malou tercií mezi prvním a druhým tónem, můžete tyto chybné postupy horlivě adoptovat do své cvičební rutiny. Chybné procesy, techniky a rutina se týkají hlavně hudebníků-samouků, kteří se učí stylem pokus-omyl a ne vždy můžou dojít k optimálnímu výsledku. Určitě ten typ muzikantů znáte – hrají dlouhá léta a nevidíte u nich žádný vývoj nebo zlepšení.

Vnímejte tudíž rozdíl mezi učením a cvičením ve svém přístupu ke „cvičení na nástroj“. A není potřeba být hnidopich a měnit ustálené spojení nebo někoho chytat za slovíčko s „učením versus cvičením“. Víme, o co nám jde, že?     

2. Výzvy nových dovedností

Cvičení na nástroj se velmi často může proměnit v mechanickou záležitost, kdy se hráč soustředí na technické ovládnutí hry a místo vlastních uší používá tolik oblíbené tabulatury či tutorial videa. Ano, pokud chcete co nejdříve hrát oblíbené skladby, naučte se základní techniky hry a pak hurá na YouTube, kde si vyhledáte video s někým, kdo vám skladbu zahraje společně s taby či transkripcí. K dispozici jsou i atraktivní programy či aplikace, které učení na nástroj pojímají jako zábavnou videohru. Tohle všechno má svoje místo v hudebním vzdělávání a jsem rád, že díky tomu hrajou miliony lidí, kteří by třeba neměli odvahu vzít do ruky kytaru, basu či paličky.

Nicméně, pokud to s hudbou myslíte vážně a chcete jít více do hloubky, je potřeba váš vývoj obohatit o nové přístupy a dovednosti. Určitě je dobré se naučit číst z not, trénovat sluch a také zkoušet zpívat. Ovládnutí základních nahrávacích technik a DAW softwaru také není na škodu. Umíte napsat text? Znáte hudební teorii či historii? Tohle všechno vám dává dohromady komplexní puzzle hudebního vzdělávání, které vás vyčlení z davu aspirujících muzikantů.

3. Rutina versus rituál

A opět zde máme lingvistický kroužek. Rutina je velmi častým zabijákem inspirace. Na druhou stranu, je velmi důležitým prvkem v každodenní praxi. Potřebujete určitou rutinu pro technická cvičení a také si určit kdy, kde a jak budete cvičit. Můžete ale rutinu povýšit na rituál, kdy pojmete svoji hudební hodinku (dvouhodinku či vícehodinku) s nástrojem v ruce jako něco výjimečného. Vypnete telefon, připravíte si místnost, uvaříte dopředu hrnek čaje či kávy a ponoříte se do svého světa hudby.

Kvalita času a pozornost, kterou věnujete hraní (či zpěvu) je v cvičebním procesu to nejdůležitější. Pokud budu maximálně soustředěně hrát čtyři takty cvičení (skladby, etudy) půl hodiny a dám si záležet na každé jedné notě, je to daleko efektivnější než tři hodiny nesoustředěného pobíhání po hmatníku, jamování či sledování nějakých „zaručených tipů a triků“ na TikToku.

Hráč, který bude cvičit půl hodiny každý den s jasným plánem a maximálním soustředěním, udělá za měsíc daleko větší posun, než hráč, který sice cvičí dvě hodiny denně, ale nevnímá svůj tón, frázování či jenom jamuje pro radost. Nemáte čas, ztrácet čas. Jamování a spontaneita v hudbě mají své nezastupitené místo, ale nejdříve potřebujete získat pevné základy, jinak nikdy nebudete znít dobře a pořád vás bude mučit ten pocit, že to ještě není úplně ono.

4. Přesnost versus rychlost

Pokud se ve svém cvičebním procesu soustředíte na přesnost a akurátnost, jste vždy na dobré cestě. Chcete se naučit svoji oblíbenou skladbu? Vnímejte a oposlouchejte všechny detaily vašeho partu. Máte správně délku not? Akcenty? Dynamiku? Frázování? Co váš tón? Sedí s originálem? Buďte ve svém kopírování pedant.

Pokud hrajete z not, naučte se daný part dokonale. Pracujte znova a znova na optimálním prstokladu, lehkosti hry a kvalitě tónu. Hrajte jeden takt dokola. Pak druhý. Pak dva takty dokola. Rozdělte si i nejtěžší part na hratelné segmenty a ty poté skládejte dohromady. Cvičit rychle a nedbale se vám nikdy nevyplatí. Vaše hraní bude nečitelné a těžko komunikovatelné pro posluchače. Přesnost, kvalita a srozumitelnost má vždy přednost před rychlostí.

5. Odměna

Nezapomeňte se po dobře odvedené práci odměnit. Zahrajte si vaši oblíbenou skladbu (kterou jste už sice hráli tisíckrát, ale pořád vás baví), jenom tak brouzdejte po hmatníku a jamujte nebo si dejte volume na 11 a zapojte nové kvákadlo. Uvolněte se, vypněte mozek a hrajte si. Zasloužíte si to po soustředěném cvičení, které vám právě ušetřilo hodiny, dny či měsíce marného úsilí a frustrace.

Tento text vyšel u příležitosti letošních 10. narozenin Frontmana, kdy se ohlížíme za úspěšnými články celé dekády. Poprvé byl zveřejněn 3. února 2023.