TOP 5 ukradených hitů

Pamatujete na známé moudro z dob komunismu, že kdo neokrádá stát, okrádá rodinu? Anebo se to dá říci i takhle: "Dobří skladatelé si půjčují, ale ti nejlepší kradou." Ano, dnes se podíváme na pět nejznámějších případů slavných skladeb, kdy už se nejedná o náhodnou inspiraci, či podobnost, ale doslova o krádež hlavního motivu. Hudební byznys je někdy pěkná džungle a přežijí jenom ti, kteří mají nejlepší právníky. Pojďme na to!

1. Chuck Berry versus Beach Boys

Brian Wilson z Beach Boys naprosto vědomě a otevřeně použil hudbu ze skladby Chucka Berryho Sweet Little Sixteen, protože si říkal, že písnička skvěle podbarvuje jeho text o surfování. A tak vznikla jedna z nejslavnějších skladeb kapely Beach Boys Surfin´ U.S.A. I když byla skladba podle slov Briana Wilsona myšlena jako pocta Chucku Berrymu, tak bylo zvláštní jakou formou se tomu stalo, protože jeho jméno nebylo nikde zmíněno a žádná skutečnost nenasvědčovala tomu, že by se Beach Boys chtěli třeba později k inspiraci alespoň přiznat. Prostě zkusili, jestli jim to projde... a neprošlo. Pochopitelně, tahle skutečnost se moc nelíbila vydavateli Chucka Berryho, společnosti Arc Music, a tak jí byli Beach Boys nuceni předat všechna práva na skladbu.

2. Marvin Gaye versus Robin Thicke

Tak v tomhle případě se jedná o čerstvou záležitost, kdy v březnu stávajícího roku došlo k rozlousknutí autenticity největšího hitu roku 2013 Blurred Lines, jehož autory jsou Robin Thicke a Pharrell Williams. Soudce rozhodl, že Thicke i Williams musí zaplatit 7,4 miliónu amerických dolarů dětem Marvina Gaye, jehož skladbou Got To Give It Up se inspirovali natolik, že Blurred Lines je jí podobná jako vejce vejci. Historie vzniku Blurred Lines se datuje do roku 2012, kdy ji Williams (jeden z nejznámějších producentů a skladatelů, držitel sedmi Grammy, za svojí kariéru prodal přes 100 miliónů alb) složil "asi během hodinky". Williams vyrůstal na hudbě Marvina Gaye, ale u soudu vypovídal, že to nemá nic společného s Blurred Lines. No a jak vidíte, neprošlo to. A co dělá v naší kauze Robin Thicke? No, tak je napsaný jako spoluautor a zpívá v klipu. Aspoň, že tak...

3. Rolling Stones versus The Verve

Tak tohle je obzvláště smutný případ (pro The Verve, ne pro Rolling Stones). Začněme ale pěkně popořádku. Text k této ikonické skladbě 90. let a hymně brit-popu napsal zpěvák The Verve Richard Ashcroft. Ovšem smyčce použité ve skladbě pocházejí ze skladby The Last Time od Rolling Stones. The Verve sice získali licenci pro použití pětitónového samplu smyčců, ale bývalý manažer Rolling Stones Allen Klein (kterému patří práva na skladby kapely před rokem 1970) prohlásil, že The Verve použili větší množství samplů, než prý bylo dovoleno. Původní dohoda byla, že tantiémy (výtěžek z rotace skladby v médiích) budou rozděleny 50/50 mezi The Verve a Kleina. Ovšem po ohromném úspěchu skladby Klein podal žalobu a The Verve mu poté museli odevzdat 100 % výtěžků z tantiém a autorská práva byla změněna na Jagger/Richards/Ashcroft. Trochu absurdní verdikt, když si uvědomíte, že použité smyčcové party vlastně napsal skladatel David Whitaker...

4. Joe Satriani versus Coldplay

V případě skladby "Viva la Vida" od Coldplay tady byla hned celá řada uchazečů o autorství. První se přihlásili američtí alternativní rockeři Creaky Boards s prohlášením, že Chris Martin (zpěvák Coldplay) uslyšel skladbu The Songs I Didn´t Write na jejich koncertě v říjnu 2007. Na základě toho poté složil Viva la Vida. Obvinění se neprokázalo, protože Martin byl přesně v té době v londýnských Air Studios a Coldplay natočili demo verzi skladby už v březnu 2007. Dalším uchazečem o autorství byl kytarový virtuóz Joe Satriani, který se domníval, že Viva la Vida obsahuje podstatné melodické prvky z jeho instrumentální skladby If I Could Fly z alba Is There Love in Space (2004). Kalifornský soud nároky zamítl a Satriani se s Coldplay dohodl mimosoudní cestou. Dali si panáka? Kdo ví. No a do třetice se o autorství skladby ucházel Yusuf Islam, dříve známý jako Cat Stevens, který skladbu označil za příliš podobnou jeho Foreigner Suite. Islam čekal, jak dopadne řízení se Satrianim a nakonec se rozhodl vše vyřešit smírnou cestou. Nicméně, pořád si myslel, že Viva la Vida byla inspirována jeho songem,ale byl tak "velkorysý", že nad tím mávnul rukou a dodal pouze, že vše se dá vyřešit u šálku dobrého čaje. Korunu ovšem všemu nasadil profesor Lawrence Ferrara, který v jednom televizním dokumentu názorně demonstroval, že jak Viva la Vida, tak If I Could Fly i Foreigner Suite jsou velice podobné kompozici Se tu m´ami od italského skladatele Giovanni Battisty Pergolesiho z 18. století.

5. Creedance Clearwater Revival versus John Fogerty

V tomto případě musel John Fogerty před soudem dokazovat, že nevykrádá sám sebe. Fantasy Records totiž zažalovali Fogertyho za plagiátorství kytarového riffu, který použil ve své skladbě The Old Man Down The Road, protože nápadně připomínal riff ze skladby Run Through the Jungle od Creedance Clearwater Revival. Vtipným faktem je, že v obou případech se jedná o riffy toho samého kytaristy, protože Fogerty byl členem kapely Creedance Clearwater Revival a složil a nahrál obě skladby. Celá záležitost se vyřešila, když si Fogerty přinesl do soudní síně kytaru a názorně demonstroval rozdíly v obou riffech. A přispěl k tomu také fakt, že autor nemůže vykrádat sám sebe.

A na závěr malé zamyšlení. Nepřijde vám podivné, že jenom slavné a úspěšné skladby se stávají terčem plagiátorství? Proč se autoři nehádají i o své méně úpěšné kousky? Money, money, money, must be funny... ale už dost, ať se taky nedostaneme do křížku se zákonem.