TOP 5 věcí, které neříkat vašemu soundmasterovi

Ponechme nyní stranou případy, kdy je autor hudby zároveň i producentem, který vytváří zvuk od začátku do konce, a pojďme se podívat, na co si dát pozor, když vaši hudbu míchá někdo jiný. Mix a mastering je totiž často věcí, kterou je možné dělat „na dálku“, a i když mícháte hudbu ve studiu, kde jste nahrávali, zpravidla stejně pořád nesedíte míchači za zády a neřídíte každý jeho pohyb myší už jen proto, že spoustě těch věcí prostě nerozumíte. Společně vás tedy čeká nesnadný úkol...

1. Dream the same dream

Nedávno jsem poslouchala rozhovor se St. Vincent o její nové desce, kterou si poprvé produkovala sama. Vysvětlovala v něm, jaké to je, spolupracovat na desce s někým jiným, a popsala to slovy: „...your goal is to dream the same dream together.“ Tedy „...vaším cílem je společně snít stejný sen.“ Neumím to říct lépe. Zní to jako věc z podstaty nemožná a je pravda, že St. Vincent později dodává, proč se rozhodla produkovat desku sama: „I can't ask someone to paint a picture by describing it to them. I just have to paint the picture, you know?“ Tedy „Nemůžu po někom chtít, aby namaloval obraz, který mu popíšu. Prostě ho musím namalovat sama, víte?“

Většina z nás ale nemá možnost strávit týdny experimentováním ve studiu, a tak nám nezbývá, než popisovat obrazy či zvuky ve vlastní hlavě co nejlépe a pokusit se předat svoji vizi někomu, kdo ji dokáže naplnit. Tím nejdůležitějším je pak komunikovat. Metafora malíře, který má namalovat obraz ukrytý ve vaší hlavě tady sedí. Čím lépe a přesněji popíšete, co je vaše představa, tím je větší šance, že výsledek bude takový, jaký jste chtěli. Na otázku „A jak to má znít?“ tedy rozhodně neodpovídejte jen: „No... dobře“.

2. Přidat kytaru, ubrat kytaru...

Pokud se „snít stejný sen“ pokoušejí dva lidé, asi bychom ještě věřili, že se to může podařit. Kapely mají ale obvykle více než jednoho člena a nejpozději při poslouchání mixů vašich písní zjistíte, že i jako kapela máte velmi daleko k tomu, „malovat stejný obraz“. Náhle se ukáže, že zatímco bubeník si váš zvuk přestavoval vždycky hodně tvrdý a metalový, zpěvák by to cítil spíš alternativně a klávesák zase trochu jako devadesátky. Do krve se pohádáte o tom, jak má znít kopák. A před definitivním rozpadem vás zachrání jedině to, že přijde basák a jdete radši zkoušet.

Všechny tyhle věci je nutné si prožít, společně probrat a ujasnit si, než vyšlete nějakou formu signálu zpět vašemu míchači. V ideálním případě tedy ještě dřív, než začne vůbec míchat. Můžete si totiž být jisti, že to je první věc, na kterou se vás každý mistr zvuku zeptá. Společně byste měli mít jasno, jakým směrem se chcete zvukově ubírat. Pokud se neshodnete ani mezi sebou, pak těžko chtít po někom dalším, aby se „trefil“ do vaší představy.

Totéž platí i pro poslouchání pracovních mixů. Kapela je víc než jen součet jejích členů a písnička je víc, než jen součet nahrávek jednotlivých nástrojů a zpěvu. Je přirozené, že každý z nás poslouchá nejvíc a přednostně svůj vlastní nástroj. Všichni bychom chtěli, aby naše sólo, riff, break nebo vokál zněl skvěle a hlavně byl dost slyšet. Při míchání je ale třeba vnímat nahrávku jako celek a neutopit se v detailech. Mix je navíc často o hledání rovnováhy – a to, že vaši hudbu má v rukou někdo jiný, kdo má nad věcí nadhled, je v tomto případě často ku prospěchu věci. Neházejte mu tedy pod nohy klacky v podobě nekonečných požadavků od jednotlivých členů kapely ohledně zvuku jejich nástroje a domluvte se nejdřív mezi sebou, co je opravdu podstatné pro celkový zvuk nahrávky.

3. Zní to divně

Když se začnete trochu zabývat zvukem a mícháním hudby, zjistíte, že stejně jako jiná odvětví, i toto má svůj dost svérázný slovník. Nakonec, jak popsat například zvuk basy tak, aby z toho člověk sedící u mixu pochopil, co byste chtěli upravit? Tady v první řadě platí: nebojte se a buďte kreativní! Čeština má spoustu krásných slov. Není pro míchače nic horšího, než dozvědět se, že zvuk basy je divný, tečka.  Ano, něco je špatně, ale co? Soundmaster není jasnovidec a jediný způsob, jak mu můžete předat svoji představu, je buď najít audio ukázku toho, co byste chtěli (což je samozřejmě ideální), nebo být trochu básníkem.

Zvuk basy může být tenký nebo tlustý, chlupatý, ostrý, slabý, nařvaný, hutný či nekonkrétní. Může se v mixu ztrácet nebo z něj trčet, bzučet, dunět, být moc vepředu nebo naopak vzadu. Bít se s kytarou, mizet v bicích, podpírat zpěv, dodávat refrénu šťávu nebo naopak ubírat sloce energii. Čím lépe zkusíte popsat, co se vám nezdá nebo co byste chtěli, tím lépe bude moci váš míchač pracovat.

Nezapomeňte také uvádět přesné časy, pokud chcete upravit nějakou konkrétní věc. Člověk, který vaši hudbu detailně nezná, nemusí vždycky přesně vědět, co znamená „v breaku po druhém refrénu chybí dva údery tomu“, pokud ale napíšete „v čase 00:01:02 je tam nepříjemný přezvuk strun“, je to naprosto jasné.

4. Něco tam tak jako bzučí

Pokud budete poslouchat pracovní verze mixů vašich písní, poslouchejte tam, kde jste zvyklí poslouchat hudbu. Víte, jak na vašem soundsystému zní kvalitní mix. Podvědomě tušíte, jak asi hlasité mají být basy, jak zní zpěv, jak vám hudba jiných interpretů zní ve stereu, jaký je poměr basů a výšek.

Pokud jste doteď konzumovali hudbu jen na peckách do uší po cestě tramvají, je možná nejvyšší čas pořídit si kvalitní studiová sluchátka nebo domácí soundsystém či monitory. Nic z toho nemusí být příliš drahé, mnohem důležitější ale je, abyste své konkrétní monitory či sluchátka dobře znali a měli na nich naposloucháno co nejvíc hudby. Teprve pak totiž budete opravdu schopni rozeznat dobrý mix anebo jednotlivé jeho části, a tím pádem také dát smysluplnou zpětnou vazbu vašemu „sound engi“.

Je snadné propadnout poměrně rozšířenému nešvaru poslouchat mix na všech dostupných zařízeních s představou, že to všude musí znít skvěle. Ano, dobrý mix „funguje“ všude, to jest všude by mělo být z písničky slyšet to podstatné, ale například při přehrávání z telefonu asi těžko dokážete posoudit třeba zvuk basy. Když pak vašeho míchače konfrontujete se skutečností, že kytaristovi na jeho starém kazeťáku v sóle něco tak divně bzučí, odsuzujete ho k marnému hledání čehosi, co ve svém soundsystému nemůže slyšet, anebo riskujete, že vás rovnou pošle... někam hodně daleko.

5. Tak tohle míchal úplný *****

Hudba je často o emocích a dáváme do ní mnoho své energie, nadšení a zápalu pro věc. Není proto vždycky úplně jednoduché udržet komunikaci o tak důležité věci, jako je zvuk vašich nahrávek, klidnou a přátelskou. Zejména, když se výsledek velmi liší od vaší představy, navíc často ještě za mix a master platíte nemalé peníze nebo vás tlačí čas a plánovaný release. Potom snadno ujedou nervy a vzduchem či emailem létají ostrá slova na adresu všech zúčastněných. 

Tady, stejně jako v jiných podobných situacích, se vyplatí dát si trochu odstup a podívat se na věc z pohledu toho druhého. V míchání zvuku je spousta věcí, které jsou jasnou chybou, ještě mnohem víc je ale věcí, které jsou důsledkem rozhodnutí. Mistr zvuku jich dělá během míchání nahrávky mnoho. Možná od vás prostě neměl dost informací, aby se mohl rozhodnout tak, že výsledek bude odpovídat vaší představě. Než svému míchači začnete vytýkat neschopnost, představte si sami sebe před prázdným plátnem, jak malujete obraz, který má v hlavě někdo jiný.

Jaké máte zkušenosti s mícháním nahrávek? A jaký je podle vás nejlepší český ekvivalent anglického „sound engineer"? Dejte nám vědět v komentářích!