TOP 5+1 muzikantů s handicapem

Jsou uznávaní, slavní a někteří i proklatě bohatí. Přesto jim obecnými měřítky ke štěstí něco podstatného chybí – zdraví. O tom, jaké je to hrát s nějakým tím handicapem, tihle muzikanti vědí své. A ostatním mohou být skvělým příkladem, že kde je vůle, tam je cesta.

1. Django Reinhardt

Významný jazzový kytarista cikánského původu pochází z Belgie, ale velkou část svého života strávil ve Francii, kde vytvořil proslulé duo s houslistou Stéphanem Grappellim. Django Reinhardt ovládal hru na několik nástrojů včetně banja a houslí a ve svých osmnácti letech utrpěl vážná poranění při požáru svého obytného karavanu. Kromě popálenin prvního a druhého stupně na celé polovině těla měl následkem popálení paralyzovánu pravou nohu a také dva prsty levé ruky.

Lékaři vážně uvažovali o amputaci nohy i prstů, kterou ale Reinhardt rázně odmítl a po roce rehabilitace byl znovu schopen nejen chůze, ale i hry na kytaru. Prsteníček a malíček měl sice nehybný, ale naučil se jich využívat při hře akordů a sóla hrál pouze pomocí dvou zbývajících zdravých prstů. Při hře výrazně používal i palec.

Některé jeho skladby se staly jazzovými standardy a daly základ modernímu evropskému jazzu. Později vystupoval a nahrával s takovými jazzovými velikány jako např. s Colemanem Hawkinsem, Dizzy Gillespiem, ale třeba i s Louisem Armstrongem. Zemřel v roce 1953 v Paříži v pouhých 43 letech. Zanechal po sobě více než stovku oficiálních nahrávek (podle některých pramenů je jich ovšem téměř 900) a jeho příběh byl předmětem několika filmových dokumentů. V roce 2017 se dočkal zpracování v podobě celovečerního filmu Django.

2. Jeff Healey

Kanadský kytarista a zpěvák Jeff Healey neměl na růžích ustláno již od dětství. Vlastní rodiče nikdy nepoznal a vyrůstal v adoptivní rodině. Ještě mu nebyl ani rok, když mu byl diagnostikován retinoblastom neboli nádor oka, který posléze vedl ke ztrátě zraku, a obě oči mu musely být chirurgicky odstraněny. Nahradily jej skleněné protézy.

I přes ztrátu zraku se Jeff Healey živě zajímal o hudbu. Údajně již ve třech letech začínal hrát na kytaru a také vyvíjet svůj specifický styl hry. Kytaru si pokládal na klín (podobně jako steel kytaru) a prsty na hmatník kladl nadhmatem, přičemž při hře využíval ve velké míře i palec. Postupem let dokázal hrát ale i ve stoje a kytaru držet klasickým způsobem. Mimo hry na kytaru ovládal i hru na trubku a klarinet, což s oblibou dokazoval nejen ve svém vedlejším projektu Jazz Wizards, ale i na nahrávkách se svým Jeff Healey Bandem.

Za svou kariéru natočil 12 řadových alb, 6 živých nahrávek a na filmovém plátně se objevil např. v kultovním filmu Road House, kde hlavní roli ztvárnil Patrick Swayze. O významu – a to nejen hudebním – tohoto umělce hovoří i fakt, že v Torontu naleznete Jeff Healey Park a také to, že v roce 2009 byl uveden do síně slávy Terryho Foxe. Jeff Healey ale zemřel o rok dříve, v roce 2008 na rakovinu plic a to v pouhých 41 letech.

3. Rick Allen

Příběh bubeníka proslulých Def Leppard je všeobecně znám, nicméně jeho vůle znovu usednout za bicí soupravu a zůstat za ní až do současnosti je vskutku obdivuhodná. Kariéra Def Leppard byla nastartována více než slušně, když na Silvestra roku 1984 přišla osudná nehoda, při níž si tehdy třiadvacetiletý bubeník Rick Allen doslova amputoval levou ruku. I přes veškerou snahu lékařů ruku přišít muselo kvůli následné infekci dojít k definitivní amputaci, to až téměř u ramene. Ostatně Allen si při nehodě ošklivě pochroumal i pravé rameno, ale to naštěstí vydrželo.

Pro většinu lidí by to znamenalo jednoznačně konec s bubnováním a Allen si také svou bubenickou budoucnost rozhodně nemaloval na růžovo. Kapela jej ale neskutečně podržela a podpořila a Rick po úplném zotavení začal přemýšlet jak postavit bicí soupravu, aby na ni mohl hrát i bez jedné ruky. S pomocí několika konstruktérů bicích souprav a také Jeffa Riche (bubeník Status Quo) nakonec vznikla částečně akustická a částečně elektrická bicí souprava, kterou zrealizovala firma Simmons.

V roce 1986 byl Allen zpátky na pódiu, součástí kapely je dodnes a natočil s ní všechna zásadní alba. Později založil společnost One Hand Drum, která vyrábí a prodává reklamní předměty s karikaturou jednorukého bubeníka a výtěžek z prodeje je následně věnován na nejrůznější charitativní účely. V roce 2008 se Rick Allen umístil na sedmé příčce v žebříčku 100 Greatest Drummers Of All Time vyhlášeném časopisem Gigwise.

4. Michel Petrucciani

Fenomenální francouzský jazzový klavírista se narodil s vrozenou genetickou vadou Osteogenesis Imperfecta, způsobující malý vzrůst a křehkost kostí. Ani plicní potíže, které se k tomuto onemocnění váží a bolesti v končetinách mu ale nezabránily v tom, aby se stal jedním z nejuznávanějších jazzových klavíristů.

Na klavír hrál od svých čtyř let a jeho největším vzorem mu byl Duke Ellington a později také Bill Evans. Svůj první koncert odehrál ve třinácti letech a díky svému handicapu musel být často ke klavíru přinášen, aby si chůzí nezpůsobil zlomeninu svých extrémně křehkých kostí. V dospělosti hrál na upravený klavír, neboť díky své výšce nedosáhl na pedály. I přes veškeré zdravotní problémy působil Petrucciani na pódiu vždy velmi uvolněně a nescházel mu smysl pro humor.

Možná díky předtuše, že jeho život nebude dlouhý, hrál pokaždé absolutně naplno a život si rovněž užíval plnými doušky – tedy jak mu jeho stav dovoloval. Nikdy se nesnažil svou hru příliš komplikovat a sázel především na hudební srozumitelnost a pocitovost. Jeho spoluhráči jej charakterizují jako svělého hudebníka i člověka, který rozdával radost a v souvislosti se svým onemocněním si nikdy na nic nestěžoval a pokud ano, tak jen na své vlastní hráčské chyby.

Michel Petrucciani zemřel v roce 1999, na plicní infekci ve 36 letech. Zanechal po sobě více jak třicet alb, za která získal řadu ocenění. V roce 2011 napsal přední klavírista a muzikolog Benjamin Halay jeho biografii Michel Petrucciani.

5. Jason Becker

Bleskurychlý americký kytarista Jason Becker proslul zejména svojí spoluprací s dalším strunobrusičem Marty Friedmanem se kterým založil projekt Cacophony. Jejich album Speed Metal Symphony vydané v roce 1987 vyvolalo velké nadšení jak mezi příznivci metalu, tak mezi příznivci kytarových "prstolamů". V mezičase mezi druhým albem Cacophony – Go Off! vydal sólové album Perpetual Burn, které se stalo doslova učebnicí moderní kytarové hry.

Během koncertování si Becker často stěžoval, že ztrácí cit v nohách. Diagnóza pak byla neúprosná – amyotrofická laterální skleróza. Další koncertování nepřicházelo v úvahu, a jak nemoc postupovala, musel se Jason přeorientovat z kytary na klávesové nástroje. Lékaři také nedávali tehdy dvaadvacetiletému muzikantovi přílišné naděje a čas vyměřený talentovanému hráči na tomto světě odhadovali na tři až pět let. Nemoc ALS ho postupně připravila nejen o schopnost hrát, ale i o schopnost chodit, hýbat se a mluvit. Becker se ale nevzdal a díky své vůli a podpoře rodiny se jeho stav od roku 1997 nejen nezhoršuje, ale díky otci může i nadále skládat hudbu. Jeho otec totiž ve spolupráci s hudebním producentem Mikem Bemesderferem pro svého syna vyvinul unikátní hudebně kompoziční počítačový systém, který jinak mentálně zcela zdravý Jason ovládá pohybem svých očí.

V boji s tímto nevyléčitelným onemocněním pomáhají Jasonovi i jeho kytaroví kolegové, kteří nahrávají jeho nové i staré kompozice a výtěžek z těchto alb jde samozřejmě na pomoc Beckerovi. Pravidelně se na takových albech objevuje např. Steve Vai, Joe Satriani, Marty Friedman, Michael Lee Firkins, Greg Howe nebo Paul Gilbert. V roce 2012 vznikl dokumentární film Jason Becker: Not Dead Yet, který sklidil nejen velkou odezvu mezi fanoušky, ale i u filmových kritiků a získal řadu ocenění.

6. Paul Stanley

Tak trochu kuriózním handicapem trpí i legendární Paul Stanley z kapely Kiss. Díky této vadě si "starchild" také pečlivě opečovává svou dlouhou hřívu vlasů. Ty mu totiž spolehlivě zakrývají vadu zvanou Microtia – neboli zakrnělé ucho. Jeho problém mu sice fyzicky nebrání ani ve hře na kytaru, ani ve zpěvu, nicméně zejména v mládí měl Paul určité problémy se sluchem, kdy nedokázal určit směr zvuku a špatně rozumněl v hlučném prostředí. Paul Stanley se ovšem se svým handicapem na veřejnosti nijak netají a pravidelně se objevuje na nejrůznějších akcích, pořádaných agenturou AboutFace, která podporuje lidi s vrozenými deformacemi obličeje a pomáhá na tyto podniky shánět finanční prostředky.

Muzikantů trpících nějakým tím handicapem je samozřejmě celá řada a nelze detailně rozebrat všechny. Např. slepotou trpí či trpěli i umělci jako Paul Pena, José Feliciano, Blind Boy Fuller, Doc Watson, Ray Charles, Stevie Wonder, Art Tatum, Sammy Davis Jr. či Blind Willie McTell. Zpěvák Michael Bolton je hluchý na jedno ucho, podobně jako Brian Wilson z The Beach Boys. Bret Michaels z kapely Poison trpí od mládí diabetem 1. stupně (což mu ovšem v minulosti nebránilo žít skutečně divokým životem), kytarista Les Paul měl po nehodě nepohyblivou paži, natrvalo zafixovanou tak aby mohl hrát na kytaru, Tony Iommi podobně jako zmíněný Django Reinhardt postrádá dva prsty, které nahrazuje umělými nástavci. Bratři Edgar a Johnny Winterové trpí albinismem a světloplachostí, saxofonista a klarinetista Kenny G zase astmatem a na závěr zmiňme i zpěvačku Cher, která se celý život potýká s dyslexií...