TOP 8 největších klišé v kapelní fotografii

Máme pro vás přehled těch nejneoriginálnějších, nejbizarnějších klišé v kapelní fotografii, kterým je dobré se vyhnout a na které přesto všichni občas nedáme dopustit.

1. Another brick in the wall

Z naprosto nepochopitelných důvodů muzikanti všech žánrů milují cihlové zdi. Členové kapely se ležérně opírají o rozpadající se zdivo a v ideálním případě zasněně hledí do dálky (viz bod 2). Pokud vycházíme z předpokladu, že PR fotografie má sdělit co nejvíce o kapele, v tomto případě se dozvíme, že kapela se minimálně jednou sešla, aby se zde, před touto zdí, nechala zvěčnit.

Až se budete chystat fotit s kapelou před nejbližší cihlovou zdí, zkuste se zamyslet, proč zrovna tohle místo a ne jiné. Jestliže odpověď zní „protože nás nic lepšího nenapadlo“ nebo „viděli jsme to u Foo Fighters“, možná stojí za to ještě chvíli přemýšlet.

2. Řekněte „sýýýýýr“

Ne, tady skutečně nejsme na školním focení, ani na rodinné oslavě. Jsme muzikanti. Není důvod dívat se přímo do objektivu, zasněný pohled do dálky přece působí mnohem umělečtěji… dáváte tím najevo, že jste úplně jinde než vaši posluchači, míříte kamsi daleko, nebo vysoko? Každopádně mimo ně. A když se navíc členové kapely dívají různými směry, skoro to vypadá, jako že i v kapele míříte každý úplně jinam.

Spousta známých kapel to tak dělá, nicméně pokud se chcete ‚napojit‘ na vaše potenciální posluchače, nic nefunguje tak dobře, jako pohled z očí do očí, tedy rovnou do objektivu.

3. Jdem zpátky do lesů

Pokud se vaše kapela zrovna nejmenuje Jelen, zkuste se vyhnout focení v lese nebo na louce. Důvod je prostý, příroda jako pozadí je většinou velmi složitá, plná detalů a kontrastů a odvádí pozornost od toho, co by mělo být tím hlavním na fotografii – tedy od vás. Když už vás lesy neodolatelně přitahují, zvolte větší detail a menší hloubku ostrosti. Stačí několik rozostřených stromů, aby divák pochopil, že jste rádi v přírodě.

4 . A nohama stíráš rosu na kolejích

Koleje přitahují kapely jako magnet a to nejen ty z žánru country nebo bluegrass, kde by se to ještě jakž takž dalo čekat. Dalo by se možná argumentovat, že hudba je cesta, koleje táhnoucí se do dálky symbolizují tvůrčí svobodu, atp., tato tvrzení jsou ale patrně podobná klišé, jako samotné fotky kapel na kolejích. Určitě usilovně pracujete na tom, aby vaše hudba byla jedinečná, nechte tedy koleje železničářům a zkuste vymyslet něco méně okoukaného, co vás opravdu vystihne.

5. Brownfields

Podobným lákadlem jako koleje jsou pro kapely zejména městského typu různé chátrající budovy, rozpadající se průmyslové areály, zpustlá zákoutí. Poetika těchto míst je nezpochybnitelná, pro fotografy ale skýtají stejné problémy, jako focení v lese... chaotické pozadí, které odpoutává pozornost od kapely. Chystáte-li se vyrazit pořídit promo fotky někam na periferii velkoměsta, rozmyslete si nejdřív, jaké má být sdělení... proč zrovna tohle opuštěné skladiště? Tato tovární hala? Rozpadající se kostel? Pracujte spíš se světlem, atmosférou, nezapomeňte, že posluchač chce vidět hlavně vás. Opět platí, že méně je více. A až budete lézt na zrezivělé stožáry ve snaze o co nejlepší kapelní selfie, dávejte pozor!

6. Formace do V

Mnoho zejména pětičlenných kapel neodolá pokušení sešikovat se za svého frontmana do tvaru písmene V. Této sympatické geometrii propadají zejména kapely tvrdších žánrů, protože kromě oku lahodící souměrnosti působí také dost hrozivě, obzvlášť pokud je podepřena drsným výrazem nebo gesty. Je evidentní, že máme co dělat s tvrdou partou, která stojí za svým vůdcem a jestli nepřijdete na koncert, tak si to s vámi vyřídí.

7. Rybí oko

Vzpomínáte... grunge, devadesátky, všechny ty super fotky kapel skrz „rybí oko“? Parádní nápad, ze kterého už kapely vytřískaly, co se dalo. Tímhle typem fotografie jednoznačně míříte „zpět“, jestliže stejným směrem míří i vaše hudba, dává to smysl. Počítejte ale s tím, že fotografie rybím okem s sebou nese neodbytný pocit, že tohle už jsme viděli.

8. Frontman... a pak zbytek

Víte, jak poznáte, že sólová kariéra se blíží? Ano, správně, to jsou ty fotografie frontmana se zbytkem kapely kdesi vzadu, rozostřeně, nevýrazně... Většina frontmanů má neodbytný pocit důležitosti, při focení ho ale zkuste zkrotit, a to dokonce i v případě, že frontmanem je sexy zpěvačka a zbytek kapely si moc sexy nepřipadá. Kapelní fotografie se jmenuje „kapelní“, protože se na ní chcete představit jako kapela – parta, která společně tvoří hudbu. Posluchači sami poměrně brzy zjistí, kdo z vás je „ten vepředu“ a působí to lépe, když zbytek kapely nevypadá jen jako jakýsi nepodstatný kompars.

Doporučení na závěr

Ať už se nakonec rozhodnete fotit svoji kapelu rybím okem před zpustlou cihlovou zdí nebo nějak úplně jinak, buďte sami sebou, nebojte se vzít si k ruce profesionála a neberte sebe a svou „image“ příliš vážně.

Máloco funguje tak dobře, jako když se vám na fotografiích nějak podaří zachytit vaše vzájemné přátelství a radost z toho, co děláte. Ta radost je totiž nakažlivá a pokud divák z fotografií získá pocit, že do vaší hudební party chce nějakým způsobem patřit, máte vyhráno.