Tradice v podání irských Lankum má svůdně psychedelickou přitažlivost

Kde jsou ty doby, kdy všemožnými žebříčky cloumali The Pogues, Clannad a legendární Chieftains si předbíhala i ta největší popová jména hudební scény. A to nemluvím o Enye, The Cranberries nebo U2. Přesto se irské hudbě daří dobře. V posledních letech můžeme registrovat úspěchy The Murder Capital, Lisy Hannigan, Hozier nebo Fontaines D.C. – a to jsme jen v rockové oblasti. Lankum, o kterých je dnes řeč, nás ovšem vrací k folklórním kořenům. Jejich kouzlem je přitom fakt, že k tématu přistupují zcela jinak, než to dělala většina předchůdců. Čtveřice jde spíše baladickou cestou, nevyhýbá se tradičním nástrojům, ale stejně důležité jsou pro ni i úkroky mimo tradici. Každopádně veškeré toto snažení je vedeno snahou o maximální sílu výpovědi vlastní muziky. Jak sama kapela donekonečna v rozhovorech opakuje, za jejím úspěchem není nějaká propracovaná strategie. Do studia čtveřice vyráží s mlhavou představou, kam dobrodružství vzniku alba Lankum zanese. Přesto po vydání debutu Cold Old Fire v roce 2014 po formaci, která si tehdy ještě říkala Lynched, sáhlo nezávislé vydavatelství Rough Trade, a tato nezvyklá investice se indie labelu vyplatila násobně. Už následná deska Between the Earth and Sky vzbudila velký zájem v ostrovní domovině, na kterou navázal s dalším albem The Livelong Day zájem doslova celosvětový. Lankum objeli celý svět, reprezentovali zemi na showcaseových festivalech, a tak klid na přípravu nové desky se dostavil až v roce 2021. A tehdy světem pochodovala kovidová pandemie. Každopádně dlouhé čekání na čtvrtou řadovku Irů je u konce. Kolekce False Lankum, nazvaná podle lidové balady irského cestovatele a folkového zpěváka Johna Reillyho, která dala před lety skupině nové jméno, je na světě.

Letošní novinka směřuje náladou ne do měst, ale na moře. Rozebíhá se tematicky po pobřeží, míří na druhý břeh Atlantiku (The New York Trader), nebo jen do vzdálenější zátoky (Master Crowley's). Rozhodně je stále v pohybu. Většina protagonistů irského folklóru má potřebu ohlazovat nekompromisnost letitých příběhů do emocionálně přijatelnější podoby. Ne tak Lankum. Ti tenzi neklidu, která v příbězích písniček ústí často v tragické činy, naopak přirozeně podtrhuje. A tak už osmiminutový otvírák Go Dig My Grave se brzy ze sebevražedné balady přemění v čistě hororový příběh. Master Crowley's se z vesnické veselky v druhé polovině s industriálními kovovými údery promění v pochod smrti a veselé není ani přemítání námořníka v Clear Away in the Morning, kterého to neudržitelně táhne od rodiny zpátky na moře. Jak už někdo přede mnou pravdivě poznamenal, Lankum předtím, než ukážou nebe, nás protáhnou peklem (viz obal desky s reprodukcí dřevěného leptu Gustava Dorea zobrazující Danteho a Virgila překračující řeku Styx na začátku pekla). Pak ale posluchač po minutách zmaru narazí na milostnou Newcastle nebo zamyšlení nad fádností každodennosti On a Monday Morning, a má pocit, že dýchá čerstvý vzduch na hraně Moherských útesů. Příběhy, které předkládají Lankum na své nové desce, i když často spadají do historie, mají znovu literární sílu prožít emocemi naplněná dobrodružství.

Kapela na False Lankum pracovala více než rok. V týdenních nájezdech okupovala spolu s kapelním přítelem a producentem Johnem 'Spud' Murphym střídavě chalupu v Killiney, a Hellfire a Guerilla studia v Dublinu. Kovidová situace dala muzikantům luxus vracet se ke zpracovanému materiálu s časovým odstupem a posunovat ho do nových končin. „Poslouchat naše nové skladby bylo jako naslouchat nahrávkám někoho jiného... což se nám opravdu líbilo, protože jsme mohli být objektivnější,“ pochvalují si v promo materiálech členové Lankum. Dlouhé proluky mezi jednotlivými frekvencemi producent využíval k úpravám a dolaďování každé nahrávky.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Už úvodní Go Dig My Grave jasně naznačuje, jakým způsobem kvarteto přistupuje ke starým tradicionálům. Základní melodii drží vokály jednotlivých členů, kolem nich kapela splétá aranžmá postavené na tradičních nástrojích (housle, dudy, všemožné píšťaly, rámový buben), i když často použitých nezvyklým způsobem, ale i dalších nefolklórním nástrojích, které navíc s oblibou doplňuje smyčkováním nebo decentně využitou elektronikou. Právě otvírák tak nejen jasně přiznává své kořeny, se svým minimalistickým pojetím a funebrálním vyzněním není daleko od rukopisu Michaela Giry a jeho Swans. Už zmíněná Master Crowley's je postavená na výrazném vstupu harmonia, jedna ze dvou nových, autorských kompozic Netta Perseus kombinuje předivo akustických kytar s klouzavými tóny houslí. Speciální úlohu hrají předěly nazvané Fugue, původně samostatná kompozice postavená na koláži mnoha nástrojů totiž udržuje posluchače neustále ve střehu. Závěrečná dvanáctiminutovka The Turn pak ve své druhé polovině postupně přemění tribálně pulzující baladu v psychedelické ničivé tornádo, které jen podtrhne fatální vyznění více než sedmdesát minut dlouhé kolekce Lankum.  

Irská čtveřice novým albem potvrdila nadšení, které se okolo ní v souvislosti s předchozími deskami postupně vzedmulo. False Lankum sice neoplývá oním „wow momentem“ setkání s něčím naprosto nečekaným, přesto obsah čtvrté řadovky není pouhým opakováním už řečeného. Jedná se spíše o pokračování vyprávění příběhu, který se zdaleka ještě nevyčerpal. I z toho titulu je skvělé, že si budeme moci v létě Iry koncertně vychutnat, a to v rámci festivalu Pop Messe, který proběhne ve dnech 28. do 29. července v Brně.

Lankum – False Lankum

Rough Trade, 2023, 70:26

85 %