Trentemøller: progresivní, elektronický mág

Anders Trentemøller je kodaňský hudebník a producent, který je dnes celosvětově uznávaným multižánrovým géniem a také remixérem. Třetí vizionář v mém seriálu.

Už jako teenager Trentemøller hrával v mnoha skupinách s rockovými, indie, ale i dokonce bluesovými kořeny, které mu nabídly opravdu široký inspirační záběr. K samotné tvorbě se dostal přes standardní hudební nástroje. Nikdo z jeho rodiny vlastně nebyl muzikant a touha hrát přišla při běžném poslechu rádia. „Velmi často jsem hrál na klavír, zatímco běželo rádio, takže pro mě bylo snadné hrát si a pamatovat si melodie,“ říká.

V průběhu času objevil, že pro nejlepší nalezení svých vizí je pro něj nejlepší cesta s elektronickou hudbou, ve které se pohybuje od roku 1997.

Největším klíčovým momentem v jeho kariéře je vydání debutového alba s názvem The Last Resort (2006). Album působí velice atmosfericky a dokáže zachytit celou škálu emocí v jemných melodiích. Ačkoliv je to spíše elektronický počin, obsahuje také živé bubny, kytary, celestu a další nástroje. Deska měla tak obrovský úspěch, že doslova Trentemollerovi otevřela dveře do celého světa. O rok později se svou vytvořenou kapelou procestoval největší hudební podia.

Lajka!

Rok 2009 a Trentemoller vydává kompilační album Trentemøller Chronicles, které obsahuje kompilace nezveřejněných písní pro Röyksopp, Mobyho a The Knife. Těchto kompilačních alb vydal za svou kariéru více a kooperace či tvorba pro jiné umělce se dodnes rozrůstá a rozrůstá.

V roce 2010 vzniká další album Into the Great Wide Yonder. Toto dílo zaznamenává přesun do analogovějšího zvuku a také velký vliv indie a post punku.

Trentemollerova kapela se zároveň v této době rozrostla na sedm členů a ohromuje všechny diváky na festivalu Coachella (USA). Turné v těchto letech oslovilo celý svět a poslední koncert v Kodani byl dokonce zaznamenán jako živé album Live in Copenhagen.

A jak vlastně tvoří? Je známo, že velice často pracuje s dalšími umělci a vokalisty, protože je přesvědčen, že jedině tak vznikne nejlepší výsledek. Jednoduše jde o to najít své přednosti a využít je. Sám Trentemoller říká: „Osobně si myslím, že jsem opravdu špatným textařem. Moje síla je psát hudbu a melodie.“

Je zde důležité také vypíchnout fakt, že píseň v jeho albu může obsahovat i sedm kytar a nespočet kláves. Prakticky je nemožné přivézt na turné sedm kytaristů a dvacet klávesáků, to by zkrátka bylo trochu moc. Tudíž je nutnost přeskupit celou hudbu tak, aby byla použitelná na scéně, nehledě to, že hrát live stejnou verzi, kterou slyší posluchač na albu, zkrátka není cool. Hudba je nekonečné hledání…

Po roce 2010 přicházejí na svět další a další přímo magická alba (Lost 2013, Fixion 2016), která lze více než jen doporučit. Každé nové album je totiž znamením něčeho inovativního, zároveň také ale něčeho, čím se snaží tento dánský umělec testovat hranice svých schopností, a také hranice propojenosti napříč žánry.

Objevíme u něj elektroniku, indie, rock, psychedeliku, melancholii, techno, a mnohé další prvky. Všechny tyto velice zajímavé počiny navíc nejsou jen tak hozené do větru a vše má svou propracovanou filosofii…

Skladba z posledního alba Fixion, jehož samotný název symbolizuje proces člověka tvořícího si vlastní svět.