Přejít k hlavnímu obsahu
Black Country, New Road | Foto: Eddie Whelan
Black Country, New Road | Foto: Eddie Whelan
Pavel Zelinka -

Třetí albový převlek Black Country, New Road má indie folkovou podobu

Od málokteré skupiny na současné scéně lze očekávat tak radikální žánrové úkroky jako od miláčků britského hudebního tisku Black Country, New Road. Od postpunkového debutu septet dospěl na letošním albu Forever Howlong až do podoby rafinovaného akustického tělesa, které folkový revival cuchá do barokně popového novotvaru. Energicky a originálně.

To, že nová deska Black Country, New Road vychází už po třech letech, je svým způsobem zázrak Isaaca Wooda. Přežít odchod jasného leadera kapely, zpěváka, skladatele a výhradního textaře skupiny, může připomenout podobný moment po vydání debutové desky dnes megaslavných Depeche Mode. Po vydání debutu tehdejší trojice z Basildonu, osiřelá o v té době výhradního skladatele Vince Clarka (dnes Erasure), musela ve svém středu nalézt novou kreativní osobnost a modlit se, aby se s jeho pomocí podařilo navázat na dobře přijatý debut.

U Black Country, New Road byla situace o to složitější, že se jednalo nejen o kreativní mozek kapely, ale také o frontmana, jehož texty byly s jeho osobou neoddělitelně spjaty. I z toho titulu se kapela po odchodu Isaaca ze zdravotních důvodů rozhodla, že doposavad vydaný materiál nebude na koncertech hrát, a ihned se dala do skládání písniček, které by reprezentovaly současnou šestici. Po postupném testování nového materiálu na koncertech minulých dvou let je tu nová hudební tvář Britů, kterou reprezentuje album Forever Howlong.

To, že cesta k nové desce nebude procházkou růžovým sadem, jasně charakterizoval dva roky starý záznam Live at Bush Hall. Skupina materiál už v době vydání charakterizovala jako nezbytný odrazový můstek, kterému však chyběla dlouhá životnost. Proto z něho na letošní desce nenajdeme ani čárku. Jedna věc ale zůstala, a to texty obecnějšího charakteru zaměřené spíše na přátelství než na romantiku.

Současně kapela ale zvolila radikálně odlišný přístup od Isaacovy niterně osobní výpovědi, čímž je charakteristický materiál obou předchozích desek. Náhle se proháníme přírodou, zahradničíme, prožíváme romance jak z mýdlové opery... Na druhou stranu, písničky jako Happy Birthday nebo Nancy Tries to Take the Night zkoumají témata ztráty nevinnosti a vyrovnání se s drsným a apatickým světem. Rozdílný přístup k psaní všech tří současných zpěvaček, Tyler Hyde, Georgia Ellery i May Kershaw tuto barevnost s chutí následuje i po hudební stránce.

Co na desce jako muzikanti oceníte?

Když jednotliví autoři písniček nové desky Forever Howlong v rozhovorech mluví o svých skladatelských pokusech, často opakují, že písničku se jim podařilo dotáhnout do finální podoby až po několika letech experimentování. Odchod bývalého zpěváka zapůsobil na zbytek kapely jako prázdné místo v lese po stromě pokáceném v zimě. Nový prostor okoupilo pro začátek několik rostlin, které neměly možnost se ve stínu původního stromu prosadit.

Přesto bylo jasné, že ne všechny si udrží své místo na světě, než se rovnováha v lese znovu obnoví. Ty tam jsou post punkové, dokonce i rockové kořeny kapely, které vévodily debutu For the First Time. Skladbám vévodí akustické nástroje, razantní rytmika, dechy, smyčce a bohaté předivo ženských vokálů. Houslistka Georgia Ellery se naučila hrát na mandolínu, dechařka Lewis Evans na zobcovou flétnu, zpěvačka May Kershaw na akordeon a cembalo.

Materiál Forever Howlong potvrzuje soudržnost šestice. Písničky jednoho člena byly často díky nápadům dalších pozměněny k nepoznání. Častokrát se měnily u jednotlivých písniček i zpěvačky, kdy kapela přiznala „zdravou soutěživost“ při nahrávání písniček třetího alba kapely. Multiinstrumetalistka Tyler Hyde pak v rozhovoru pro portál Pitchfork zmínila rozdílné osobnostní pozadí všech tří zpěvaček, které prý desce dodávají „poměrně široké spektrum ženství“.

Zmínit je potřeba také vedení této zpěněné řeky producentem Jamesem Fordem (Fontaines D.C., Blur), které dalo desce kompaktní zvukovou podobu. Přirovnání zpěvných, přesto roztodivně melodicky zakroucených, až polámaných písniček, jde od nesmrtelných The Beatles přes protagonisty britského folkového revivalu Fleetwood Mac, až k současným barokně popovým protagonistům jdoucím od Julie Holter přes současnou podobu britských, původně postpunkových spolubojovníků Squid, jež vládnou přeci jen hrubozrnnější, čistě maskulinní energií.

Black Country, New Road jsou příkladem současných hudebních protagonistů, kteří jsou schopni propletením desítek ingrediencí napříč dekádami uplést pro posluchače pomocí současné čerstvé energie originální hudební zážitek. V případě šestice Black Country, New Road plnokrevný, i když pokaždé hudebně jinak postavený. Letošní novinka Forever Howlong není výjimkou.

Black Country, New Road - Forever Howlong

Black Country, New Road – Forever Howlong

Ninja Tune 2025, 00:52:17

85 %

Tagy Black Country, New Road Recenze alb

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Pavel Zelinka
Jsem vystudovaný učitel zeměpisu, který nikdy pořádně neučil, bývalý skautský vedoucí, který miluje město, křesťan pořádající gotické koncerty. Láska k hudbě se nejprve zhmotnila na vlnách. Ve studentském Radio Strahov jsem nejprve vysílal a posléze ho 8 let vedl (od roku…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY