Třetí album domácí dvojice Kalle je výpravou po zšeřelé písničkové pěšině
Z původní táborské scény, která hýbala nejen domácím nezávislým děním především v devadesátých letech, se toho do dnešních dnů příliš nezachovalo. O to cennější je existence dvojice Kalle, která na kořenech místního kvasu vyrostla a rozvinula se do podoby suverénní písničkářské entity pravidelně sbírající vavříny posluchačské i publicistické obce. Jejich třetí, znovu vynikající album Under the Black Moss, toto postavení pouze potvrzuje.
O hudebních kořenech dua Kalle tohoto bylo napsáno už dost. Tak pouze telegraficky: Veronika a David Zemanovi spolu hrají v různých formách a formacích od roku 2007. Začínali v kapele Veena, následně jsme je oba mohli zaregistrovat v post metalovém seskupení Nod Nod. Pod názvem Kalle začali tvořit před necelou dekádou tišší, introvertnější hudbu, která ihned získala velké množství fanoušků i pozornost hudebních publicistů. Po dvou řadových deskách, akustickém kapelním EPčku a loňském singlu reflektující covidovou dobu, se autorská (a dnes už i manželská) dvojice vrátila s třetím albem, které dostalo název Under the Black Moss.
Sami autoři považují novinku svou náladou za svou zřejmě nejtemnější výpověď. Okolnosti takovému vyznění napomohly. Vždyť materiál vznikal v době, která muzikantům házela pořádné klacky pod nohy. Na druhou stranu je ale vytrhávala i z jejich stereotypu a nabízela silné zážitky, které řada z nich neměla šanci nikdy předtím prožít. Po profesní, ale i osobní stránce. Texty zaměřené do vlastního nitra jsou poctivým zrcadlem těchto protichůdných pocitů. Kolega Viktor Palák na Radiu Wave za souhlasného přikyvování kapely charakterizoval desku jako kolekci, která „sype posluchačům sůl do otevřených ran, které ale následně hojí“. Kalle k této činnosti nepotřebují silná gesta, v tomto může dvojice z Tábora připomenout například Beach House, pro něž je rovněž melancholie přirozeným a nejsilnějším filtrem, přes který glosují své pocity.
Co na desce jako hudebníci oceníte?
Mezi debutem Live From The Room, který je v podstatě prchavě okamžitým výronem, a následovníkem Saffron Hills, promyšlenou studiovou nahrávkou, je podobně velká vzdálenost, jako mezi akustickým EP songs with the acoustic band a letošní novinkou. Znovu totiž získává navrch elektronika a studiové kouzlení, které ale nabourávají nejen kytarově intenzivnější momenty, ale také hostování bubeníka Jiřího Bendla (jinak Manon Meurt) ve skladbách Home nebo The Red Lake. Každopádně důraz podtrhující výrazný vokál Veroniky byl zachován. Tentokrát zůstal často zahalen, stejně jako celá nahrávka, větší podprahovou temnotou, kterou kapela ale spíše připisuje místu vzniku (dřevěný prostor zvaný Truhlárna v rodném Táboře) než prožitou dobou. Obdivuhodná je práce s kytarami, které se často prolínají v několika vrstvách, aniž by na sebe strhávaly pozornost. Když mají potřebu, přitlačí na pilu (Breath On, Path), jindy naopak jsou to právě ony, které jsou vedle vokálu tím nejniternějším, co Kalle v písních nabízí (Black Moss, Without You).
Třetí řadová deska Kalle je výpovědí protřelých, zkušených muzikantů. Under the Black Moss neboří hranice ani neobjevuje nová teritoria. Je pouze potvrzením velkého talentu, který se podařilo zpřítomnit stejně silně jako předchozích albech. A také podtržením skutečnosti, že ty nejzajímavější momenty na domácí nezávislé scéně se často odehrávají ve ztišeném, introvertním módu.
Kalle – Under the Black Moss
Day After, 2022, 44:30
85 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
