Třetí sólovka Mylese Kennedyho je nabitá pekelnými riffy

Myles Kennedy byl a stále je vyhledávaným rockovým harcovníkem pro svůj vokál, v němž se mísí varovná, až truchlivá naléhavost s oslavnou melodičností, která je nejvíce patrná v bombastických refrénech. A těch je na desce The Art Of Letting Go přehršle.

Jeho neprávem přehlížený talent na kytaru tu v každé písni vystupuje na povrch, burcuje brutálními sóly, bluesovou jemností i bestiálními riffy. Pozitivita a triumfální melodičnost vládne v titulním otvíráku The Art Of Letting Go, který se hnedle přelije do grungeového aroma v následující písni Say What You Will. Do country a blues se Kennedy ponoří v nádherné baladě Behind The Veil a smutně a zářivě mísí svoji harmonii v srdceryvné skladbě Eternal Lullaby, věnované všem padlým rockovým hrdinům.

Bluesová kytara po vzoru AC/DC se znovu objevuje v Saving Face, zatímco nejostřejší skladba Dead To Rights si udržuje slušný punkový náboj. Finále v podobě How The Story Ends si ze začátku pohrává se strašidelným tritónem (intervalem zvětšené kvarty), aby se záhy zvrhla ve strašidelnou ukolébavku, plné vřavy a napětí.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Myles se oproti předešlému akustickému dílu rozhodl jít rockovou cestou a na The Art Of letting Go dokazuje, jak šikovně umí zmixovat energické rockové hymny s emotivními baladami. Skladby jsou postaveny na silných riffech, které kombinuje se svým charismatickým, široce modulovaným vokálem. Kromě svého nezaměnitelného hlasu tu ale Myles ukazuje i cit pro precizní kytarovou práci. V textech se stále objevují prvky lyrické zranitelnosti, které přinášejí pohled do Kennedyho hudební i osobní duše. Myles Kennedy je zkrátka na vrcholu svého hráčského a skladatelského umu.

Myles Kennedy – The Art Of Letting Go

Napalm Records, 00:46:22

rock

85 %