Třicet let od 'černého alba': Metallica stále platí za marketingový metalový crossover

Přestože je Metallica dnes již stálicí středního proudu, stále jako by se stavěla na zadní. Jestliže v devadesátých letech skládaly svůj hold největší metalové kapele jiné, o generaci mladší metalové formace, v 21. století se jí klaní největší stars pop music, ale i country, elektro či power rockové scény a další umělci, kteří se nebojí experimentovat s remixem.

Doba je holt jiná, než byla v roce 1991. Home studia se v lockdownu mohla v klidu vyřádit na nabídce Metallicy – zpracovat dnes již známé melodie desky, která přepsala dějiny kovaného stylu. Možná i v tom tkví ironie Černé desky: do mainstreamu nenápadně vešla, mainstreamem se ale opájí dodnes. Přitom dobrou polovinu desky samotná Metallica naživo hrávala spíše sporadicky. Skladby jako Don't Tread on Me, Through The Never, The God That Failed, My Friend of Misery či Struggle Within jsou pokračováním alba The Justice For All, tolik zvukově i kompozičně odlišné desky, zkomponované v duchu Bay Area. Ošetřené zvukové stopy tak ve 21. století nabízejí lepší dynamiku i poslech.

Do střetu zájmu se ale dostává Blacklist – 56 coververzí, které vznikly bez jakékoli dramaturgie či producentské spolupráce. Šest hodin poslechu může působit vtipně, kreativně – nebo i otravně. Metallica ale nikoho do ničeho nenutí. Možná proto spojuje napříč generacemi fanoušky nejen heavy metalu, ale i dalších žánrů. Hiphopoví matadoři tu soupeří po boku jazzových interpretací, mongolský hrdelní zpěv (The Hu) konkuruje tanečnímu popu, ale i post punku či hardcoru. Elektro zatěžkanou kompozici vytvořila St. Vincent, skladbu Holier Than Thou po svém zdeformovali skotští Biffy Clyro, J Balvin rapuje ve španělštině Wherever I May Roam, punkovou energií oplývají Idles v The God That Failed, nejtěžší písni celého Black alba. Metallica vytvořila ambiciózní výroční reedici, jinak k ní nelze přistupovat.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Čím víc se Blacklist vzdaluje od kytar a známých rockových postupů, tím je zajímavější. Jon Pardi ve Wherever I May Roam nebo interpreti Chris Stapleton a Jason Isbell jsou největším překvapením tribute desky svým westernovým country rockem, kterého zakusila Metallica v éře Load/Reload. R&B hvězda Tomi Owó andělsky travestuje Through The Never, bollywoodská legenda Vishal Dadlani v The Unforgiven jde ještě dál a nabízí vyloženě ušní výplach. Dvanáctero zpracování Nothing Else Matters s řadou olbřímích stars (Dave Gahan, Miley Cyrus, Elton John aj.) ukazuje, do jaké míry rocková balada umí zasáhnout terč přímo na střed.

Luxusní reedice nemá za cíl ikonické Black Album překroutit, protože v konečném důsledku o coververze vůbec nejde. Jde o marketing, který ovládá Metallica na výbornou. Fanoušci si z celého šestihodinového nebo až dvacetihodinového poslechu můžou vychutnat nejen remasterovanou verzi kultovní desky, ale i demáče, alternativní rádiové sestřihy nebo živá vystoupení z doby prvního vydání alba. Tady lze jen chrochtat blahem nad stylem, který přepsal dějiny rocku, metalu, pop music: nelidské riffy, power akordy po ztlumení dlaně po osmi notách, beaty hrající si s otevřenými strunami.

Změna rychlosti a tempa se Metallice před lety vyplatila, uvidíme, jestli bláznění okolo Black alba zanechá kompoziční stopu i na jedenácté řadovce, která by měla v horizontu spatřit světlo světa.

Metallica – Metallica ['The Black Album'] (Remastered Deluxe Box Set)

Universal Music, 20 h

Metallica – The Metallica Blacklist

Universal Music

Pop/metal

80 %