Trocha provokace neuškodí, svoboda projevu je důležitá!

Streamovací služby mi zakázaly na svých platformách vydat můj nový singl Tomahawk (part 1) – Kim Attacks, protože jim obal přišel „příliš provokativní a propagující válku“. Nesmysl, pomyslel jsem si. V porovnání s tím, co Amíci ventilujou do světa ve svých audiovizuálních dílech, je toto naprosto nevinné vyjádření mé hudební myšlenky. Pravděpodobně přílišná politická korektnost panující u amerického online vydavatele mne sice zprvu naštvala, ale zároveň mi vnukla mnohem zajímavější nápad, jak naložit se svým dílem. Ale od začátku...

Před začátkem pandemie jsem si v Anglii založil firmu, ve které se chci věnovat tvorbě umění. Tím mám na mysli věci, které mne baví. Hudba, fotografie a film. S příchodem karantény, která přišla do Anglie později než v Česku, jsem byl jako většina vyděšený. Dokonce jsem si koupil hazmat oblek. Bylo mi jasné, že mé plány na jakékoliv podnikání jsou přinejmenším oddáleny. Na druhou stranu mi to přišlo jako jedinečná příležitost dokončit všechny resty, které se mi za ty měsíce ba dokonce roky nahromadily.

Původně jsem začal pracovat na svém českém albu. Když už jsem měl hudbu v podstatě hotovou, zjistil jsem, že mám problém najít byť jen jediného zpěváka nebo zpěvačku na můj český, pravda trochu sprostý singl. Při pomyšlení, že takto budu muset najít asi dalších deset zpěváků nebo zpěvaček pro celé album, a k tomu problémy s cestováním Česko-Anglie, jsem změnil plán, odsunul české album na příští rok a začal pracovat na svém instrumentálním albu, které mi přišlo na zpracování rychlejší a jednodušší a vskutku vyjde ke konci září.

Jenže co udělat s mým singlem Tomahawk, když už jsem na něj měl hotový cover? Přišlo mi škoda vyhodit peníze za obal, který by nebyl zveřejněný. Nehledě na to, že příští týden vyjde další singl, který na ten první navazuje a je k němu taky stejně provokativní obal. Mohl bych skladby zařadit na album a vše by bylo v pohodě. Tuto možnost jsem zvažoval, ale nakonec jsem si řekl, že ne. Musím to vydat i s tímhle obalem.

Dostávám se tedy k nápadu, že místo dvou obalů politických karikatur jich bude celá série. První dva motivované událostmi mezi Severní Koreou a USA, které v hudební podobě reagují na jejich vyhrocenou situaci, budou pokračovat dalšími významnými politickými nebo globální událostmi posledních měsíců. U celé série Tomahawk kombinuju elektronickou a taneční hudbu s výtvarným uměním na obalech s již zmíněným formátem politických karikatur, humoru, nadsázky a satiry. Každé dílo by mělo být něčím jedinečné a specifické a mělo by se odlišovat od všech ostatních, protože kdo by chtěl být něčí kopie, a už vůbec by nemělo být cenzurované.

Svoboda projevu

Je smutné, že umělci jsou v dnešní době cenzurováni stejně jako umělci v 70. a 80. letech ve východní Evropě v éře komunismu. Horší však je, že zatímco umělci byli tehdy cenzurováni vládami, nyní jsou cenzurováni nadnárodními společnostmi. Měl jsem za to, že západní svět je otevřený demokracii a svobodnému projevu a že podporuje umělce a jejich kreativitu. Zdá se mi ale, že západní svět následoval východní Evropu v éře komunismu, kde se kreativita a jedinečnost nepřijímá. Svět ztratil otevřenou mysl a technologičtí giganti se nám nyní snaží říct, jak bychom měli žít, abychom splnili jejich vnitřní pravidla a stali se ovcemi, slepě je sledovali a poslouchali. To nemohu akceptovat. Pokud streamovací a vydavatelské společnosti nerozumí umění, humoru a satiře a mají s tím problém, rozhodl jsem se své singly vydat samostatně. Vytvořím z nich jedinečné umělecké dílo, které bude k dispozici na mých webových stránkách, Soundcloudu a všude tam, kde bude žádáno a nejlépe, kdyby bylo hráno v rádiích.

Tím vším však začala cesta od kreativní činnosti k podnikatelské. Dobře, mám na to firmu, ale jak to vlastně vydám? Hodím to jen na Soundcloud nebo jak? A když jo, jak mi hudba alespoň něco vydělá, protože na Spotify, Apple a dalších, tam si s tímhle obalem, zdá se, neškrtnu. Zaregistrovaný na PRS (britská obdoba OSA) už jsem, ale jak získám ISRC kód, který určí, že se jedná o mou skladbu a organizace budou vědět, že mají výdělek poukazovat mně? Fajn, zaregistrovat se u další organizace, která mi kód přidělí. Super. Registrace zdarma. Perfektní. Když už mám nějaké ty kódy a poznávací znaky, tak proč nezaregistrovat label ještě u IFPI, přeci jen se to může v budoucnu hodit a mít možnost se třeba časem dostat jako umělec na Brit Awards je lákavá. Fajn, registruju. Co, zaregistrovat se u další firmy? Fyzické nosiče zatím nevydávám, odsouvám. Čím víc se ponořuji do fungování hudebního byznysu, tím víc mi to přijde zbytečně komplikované, ale co neudělat pro pár kaček.

Kreativita bez cenzury

Když jsem se zapsal na kurz elektronické hudby na SAE Institutu v Londýně, vzal jsem svou dřívější nikdy nevydanou kompozici a přeměnil ji na moderní elektronickou hudbu. Doufám, že se to lidem bude líbit, i když mi přijde, že v Česku lidi zatím elektronické hudbě moc nerozumí. Vždy jsem byl velkým fanouškem hudby, ale poté, co jsem se přestěhoval do Londýna, jsem zjistil, že moje kreativita sahá daleko za skládání skvělých melodií. K filmu, fotografii i podnikání.

Nejsem ten, kdo by se nechal odradit nějakou překážkou. Vždycky hledám cestu, jak se dostat tam kam chci nebo získat co potřebuji, abych se osobně nebo profesně posunul dál. Byl lepší v tom, co dělám. A tak po několikatýdenním registračním martyriu vydávám svůj singl zcela sám pod svým vlastním labelem. Nevím, jestli mi to v krátkodobém horizontu něco přinese, ale z toho dlouhodobého je to důležitý krok k tomu, abych mohl díky své zábavní společnosti pomáhat i dalších umělcům tvořit a vydávat jejich tvorbu, bez jakéhokoliv omezování jejich kreativního vyjádření. Projekt bych měl rozběhnout v řádu několika týdnů. Doufám, že se kreativci z celého světa přidají a nic nás nezastaví dělat svobodně to co nás baví a může i skutečně živit.