Přejít k hlavnímu obsahu
Občas je potřeba jít múze naproti | Foto: Pixabay.com
Občas je potřeba jít múze naproti | Foto: Pixabay.com
Jan Hamerský - Út, 31.12.2019 - 10:30

Tvořit a nespat

Vysoké pracovní nasazení bez nápadů je na draka. Občas je potřeba jít múze naproti. Každý si po svém rozšiřuje vědomí, resp. vypíná rácio. Někdo kořkou, jiný trávou, ayahuascovou seancí nebo jiným způsobem. Proto taky následující námět neberte jako obecně platný a už vůbec zdravotně nezávadný.

Jednou z možností je jednoduše nejít spát. Vím, zní to potrhle jak zatínání prstů na koberci. Následky třeba jen krátkodobé spánkové deprivace, náladovost, vyšší pravděpodobnost chyby a horší postřeh, výkonnost i úsudek ostatně zažil každý. Jenže co ten horší úsudek? Kolik podnětných věcí příčetný člověk doopravdy vymyslí, zvlášť drží-li přísná racionalita u huby jeho silně intuitivní nitro. Kolikrát jste si sami říkali, že něco takového jste přece nemohli vymyslet se zdravým rozumem?

O pozitivních účincích nespavosti na kreativitu se před pěti lety zmiňoval v Guardianu i Dave Bayley z Glass Animals. K psaní textů ho přivedlo náročné studium medicíny. „Nedokázal jsem vypnout mozek. Pracoval jsem dlouho do noci a bylo těžké si přestat klást otázky a nepřemýšlet.“ Za podobných okolností i mě samotného napadaly ty nejlepší texty (písní, někdy i článků pro Frontmana).

Uhrančivé snové vize zapříčiněné spánkovým deficitem možná nestojí svět, ale platí se za ně draze. Na mozek může mít ještě zhoubnější vliv než chlast. Hlavně chronická insomnie (logicky) zvyšuje riziko závislosti na stimulantech a zrovna tak rozvinutí úzkostné poruchy nebo deprese. S obvoďákem bych se tedy asi moc neradil.

Nic z toho zřejmě nelze posvětit Hippokratovou přísahou. Pohříchu však ryzí kumšt často vzniká teprve až na hraně sebezničení a leckdy až za ní. Nemoralizujme tedy, následky i možný přínos nechť každý dobře zhodnotí sám za sebe. Ruku na srdce: čím svoji tvořivost podporujete vy? Ať se vám v roce 2020 daří!

Tagy jak na to insomnie nespavost
/*1988/ Když se v patnácti rozhodoval, co dál dělat, psaní byla jasná volba. V devatenácti si to rozmyslel. Přišlo mu, že to dějiny píšou příběhy. Pak zjistil, že to jsou vítězové a dal se k poraženým. Historii i tak vystudoval a tři roky ho živila, než od ní zběhl. Stalo se tak ...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY