Tvrdý/Pomahač, foto: © Olga Staňková

Tvrdý/Pomahač: Radost z tvorby je podstatnější než koncertování

Měsíc, Dovolená, Nádech. Tři písně, které duo Tvrdý/Pomahač v prosinci zveřejnilo na svém Bandcampu, jsou ochutnávkou z alba Bez konce, jehož vydání je naplánováno na březen tohoto roku. Trojice skladeb dává tušit, že pojem existenciální sci-fi, jak autoři chystané album označují, bude letos ještě hodně skloňován. Asi se prostě budeme muset smířit s tím, že přítomnost Martina Tvrdého (namátkou Bonus, Komunisti, Tvrdý/Havelka) bývá jakýmsi indikátorem úspěchu. Síla dua je navíc výrazně umocněna Davidem Pomahačem z právě pauzírujících Kieslowski. Rozhovor o společné desce, důvodech, proč prakticky nekoncertují, o radosti z tvorby i roli náhody v tvůrčím procesu.

Právě dokončujete svoji první společnou desku. Jak to prožíváte? Do jaké míry je to radost a do jaké spíš stres?

TVRDÝ: Tak nějak rekreačně, řekl bych... Pracovat na věcech pro T/P, nahrávat je a poslouchat, je pro mě především potěšení. Celé to zároveň vzniká jaksi mimoděk ve srovnání s projekty, do kterých jsem víc ponořený. I u nich se ale snažím, aby mě příliš mentálně nepohlcovaly. To mě už celkem opustilo.
POMAHAČ: Já se tomu rekreačnímu přístupu učím. Každopádně jsem přesvědčený, že se nám podařilo udělat něco, co považujeme za špičkové a co pro nás oba znamená především velké potěšení. Jsem šťastný, že k naší spolupráci vůbec došlo a že je takhle dobrá.
TVRDÝ: Taky je důležité, že se nám od naší hudby daří udržovat odstup. Neležím v tom celé dny a dokážu k tomu přistupovat kriticky a najít místa, která potřebují změnit. Je velký rozdíl, když máš kapelu, všechno připravuješ, chystáš se na nahrávání – a ve chvíli, kdy jdeš do studia, je už ten materiál vlastně starý. V případě T/P naopak nebyl ještě ani nový. Neexistoval.
POMAHAČ: Ono si to samo řeklo o odstup. Já nad tím přemýšlím hodně, ale v podstatě jen v detailech (něco o milimetr posunout, něco vyhodit). Ale taky v tom nejsem ponořený od rána do večera.

Deska se bude jmenovat Bez konce, což poskytuje hodně široký prostor pro interpretaci. Vzhledem k hudební složce, která je postavena na smyčkách, bych si to klidně spojil i s ní. Nebo ten název odkazuje jen k jejímu příběhu?

POMAHAČ: Dá se na to pohlížet z různých úhlů. Já v tom vidím především člověka a jeho život – jak po malých krůčcích neustále jde dál a dál, dokud mu nedojde dech. A když dojde, tak ho bude mít někdo jiný, a ten se vydá stejným nebo jiným směrem. Tohle je hodně patrné v písni Nádech.
TVRDÝ: Pak je tu ještě jeden ne úplně zřejmý aspekt. My totiž netvrdíme, že podoba, v jaké bude album vydané, je konečná. Teď bude mít třeba devět nebo dvanáct písní, za pár let ale může mít položek více. My se o tom seriózně bavíme. Ale samozřejmě se nekonečnost projevuje i tematicky. V bolesti a beznaději. Když tě něco bolí, tak máš pocit, že už to nebude jinak. A mě vždycky přišlo zajímavé, že když cítíš bolest, tak si nedokážeš vzpomenout, jaké to je ji necítit.


Už v jiných rozhovorech jste řekli, že hlavní téma desky je přežití, boj s překážkami a hledání síly do života. Z dosud vydaných tří písní mám silný pocit, že jde také o hledání klidu. Do jaké míry je to autoportrét?

POMAHAČ: Lidi, kteří znají mě a Kieslowski, budou určitě hledat paralely mezi deskou a mým životem, a pravděpodobně na něco narazí. Ale pro mě je na téhle spolupráci nesmírně důležité, že ani jeden text není inspirovaný mnou. Ani jeden...
TVRDÝ: Nevěřím. (smích)
POMAHAČ: Ne, opravdu. Všechno je z knížek nebo z životů jiných lidí, třeba i z Martinova života.

Tím, že chceš vyprávět tyhle konkrétní příběhy, o sobě ale taky hodně prozrazuješ.

POMAHAČ: Ano, ale pro mě je důležité, že inspirace nevycházela ze mě.

Role náhody a H. G. Wellse

Album Bez konce prezentujete jako existenciální sci-fi. Dokážete identifikovat podnět, který vás dovedl k tomuto tématu?

TVRDÝ: Já jsem dal Davidovi několik knížek od H. G. Wellse, což je vlastně mírně brakový autor, ale jeho knihy mají takovou zvláštní atmosféru, u které člověk neví, jestli je taková záměrně nebo náhodou, nebo jestli si ji jen špatně neinterpretuje.
POMAHAČ: Když jsem četl úvod jeho první knížky, říkal jsem si, že to je k nevydržení. Takový suchý popis fádního života Angličana v devatenáctém století. Pak se ale v jednom řádku vše změnilo a i ten úvodní popis začal dávat smysl. Nicméně nálepka existenciální sci-fi vznikla ještě před tímhle zážitkem.
TVRDÝ: Wells kromě Stroje času, Ostrova doktora Moroa a Války světů nemá žádná další tolik známá díla, protože jeho ostatní knížky se asi nedají tak snadno interpretovat. A vazba na něj vznikla vlastně náhodně. Měli jsme domluvený koncert a pořadatel po nás chtěl nějakou anotaci. Mě napadl právě Wells, takže jsem z něj vytáhl pár vět a ty poslal Davidovi.
POMAHAČ: Když mi je poslal, byl jsem nadšený. Tohle byl vlastně určující moment konceptu Bez konce.

Projevuje se prvek náhody i někde jinde ve vaší tvorbě?

TVRDÝ: Určitě. Hudba vznikala ze smyček, které jsme tvořili spontánně včetně ruchů či zvuků z venku. Něco taky vzniklo jako chyba, která když se zopakovala, tak zafungovala jako dobré řešení. Hodně jsem používal samplery od 4ms ovládané pomocí CV, takže jsem nahrával něco, co jsem neměl úplně pod kontrolou. Používám tam různé disonance, disharmonie i arymtické struktury. A paleta zvuků je bohatší taky díky tomu, že jsem někdy použil i věci, které bych normálně zahodil.

Jak vaše písně vznikají?

TVRDÝ: Část jich vznikla tak, že jsem asi hodinu před plánovanou schůzkou s Davidem připravil třeba tři taková torza se samplerem a klávesami. Na ten základ jsme pak vrstvili další stopy. (To můžou být dlouhatánské stopy, z nichž pak vyberu jen kousek a ostatní vyhodím. Odpadu je vždycky hodně.) Tak vznikne kostra, která má charakter komplexní smyčky. David pak napíše text, nahrajeme zpěv a dodělá se aranž. Tady už spíš ubíráme, než přidáváme.
POMAHAČ: Mě bavilo, že jsem přišel s basou, hrál jsem na ní nějaké motivy a Martin je hned nahrával, přidával k nim samply, bicí, nebo rovnou udělal ze tří motivů smyčku. To pro mě bylo úplně nové. A dokonce i teď s odstupem času v tom zvuku vlastně pořád něco objevuju.

Kapela bez žánru a publika

Martine, zmiňoval jsi sampler 4ms. Jaký další hardware a software byl zásadní při tvorbě alba Bez konce?

TVRDÝ: Jako základ používám Ableton Live, ale nahrávál jsem hodně hardware. Ten sampler od 4ms, o kterém jsem mluvil, je eurorackový modul Stereo Triggered Sampler. Mám dva, takže to jsou najednou vlastně čtyři samplery. V euroracku je prodrátuju a kontrolním napětím pak ovládám parametry samplů. Hodně jsem u toho využíval Bastl Popcorn, což je CV sequencer.

A vstupní nástroje?

TVRDÝ: Kromě toho euroracku jsme určitě používali synťák Roland Alpha Juno, Teenage Engineering OP-1, polyfonní syntezátor Deckard's Dream (to je resuscitace legendární Yamahy CS80), taky Make Noise 0-Coast. (Ke každému se dá na netu najít spoustu videonávodů, pozn. autora.) Určitě toho bylo víc. Používám samozřejmě i softwarové nástroje jako Kontakt, Massive, Granulator, z Abletonu Wavetable, ale někde jsou tam použité i čisté sinusové vlny.


A ruchy jste nahrávali jak?

TVRDÝ: Hodně z nich jsou nahrávky, které jsem si odněkud přivezl, nahrávám si toho celkem dost. Ale stalo se nám třeba, že bylo otevřeným oknem slyšet, jak pípá popelářské auto. Tak jsem zapnul mikrofon a nahrál to. Ten zvuk je možné zaslechnout v písni Měsíc. Jinde jsou to parazitní chybové zvuky, jako třeba rachtání stojanu na mikrofon, ze kterých se stane rytmický loop.

V jedné písni jako bych zaslechl živé bicí.

TVRDÝ: Ty jsou taky ze samplu. Přišlo mi, že by se v té chvíli hodila barva akustických bicích, tak jsem si je naprogramoval v Addictive Drums 2 od XLN Audio.

Co pro vás znamená proces skládání? Je to spíš práce a soustředěním, nebo zábava a relaxace?

POMAHAČ: Pro mě je to taková důležitá a zároveň naplňující práce. Takže se na ni hodně koncentruju a i když se třeba zdá, že nic nedělám, tak dělám. Kolikrát jsem jen poslouchal a říkal Martinovi, co se mi líbí. Celkově vzato jsem toho vlastně moc nenahrál a spíš se soustředil na texty. Zpěv jsem pak přenechal zcela v Martinových rukou, což mě hodně osvobodilo. Normálně se ostýchám ukazovat někomu svoje texty a zpívat věci, co mě napadají, ale Martin mi pomohl to ze mě dostat a zároveň mě korigoval a radil mi. Třeba z melodie zpěvu, kterou jsem vnímal jako hlavní linku, udělal back vokál. A vlastně se mi líbilo, že mě donutil víc zpívat a taky díky němu zpívám jinak. Bylo to hodně osvobozující a vím, že to bude mít velký význam i v mojí další tvorbě.

Davide, v čem je pro tebe jiný způsob skládání oproti Kieslowski?

POMAHAČ: Pro mě to je především obrovský a potřebný přepínač od věcí, co jsem dělal předtím a jak jsem je dělal předtím.
TVRDÝ: Já to zkusím říct z mého pohledu... Kieslowski je etablovaná, takže nutně trochu konzervativní kapela, která má svůj žánr a své publikum. T/P nemá ani jedno. (smích) V tom je pozice ukotvené kapely jednodušší; protože člověk pak ví, co má dělat, ale zároveň taky omezující, protože nejde moc uhnout.
POMAHAČ: Máš pravdu, ale pro mě je to naopak těžké, protože bytostně nesnáším dělat věci dokola stejným způsobem. A každou desku Kieslowski jsem proto dělal úplně jinak.
TVRDÝ: Ale znějí všechny stejně. (smích)
POMAHAČ: Upřímně řečeno, kdybychom teď měli točit desku s Kieslowski, nevěděl bych, proč se do toho pouštět. Jsem teď ve fázi, kdy nevím, jestli bychom vůbec měli pokračovat, respektive jestli máme kam pokračovat. Zároveň o tom ale moc nepřemýšlím.

Koncerty budou v roce 2019 asi dva, možná tři. To je celkem malý počet na získání nějaké koncertní rutiny.

TVRDÝ: O mně se ví, že už posledních několik let nechci hrát živě, protože mi to způsobuje víc nepříjemností než potěšení. David ty věci ale hraje sám, takže mě k živému hraní nepotřebuje.
POMAHAČ: Už na začátku jsem věděl, že nebude možné hrát větší množství koncertů, nicméně jsme byli domluvení, že odjedeme třeba deset koncertů, a já jsem se k tomu vlastně docela upínal. Pak jsme hráli na Colours of Ostrava a když jsme se asi dva měsíce po nich setkali, viděl jsem, co to s Martinem udělalo. V tu chvíli jsem si uvědomil, že je blbost se kvůli koncertování nechat ztravovat. Zkrátka počítám s tím, že T/P není projekt na živé hraní, což tu hudbu ale zároveň nijak nedegraduje.

Titulní foto © Olga Staňková