Klipová ladička Boss TU-10

Umíte si vybrat správnou ladičku?

Jedno známé muzikantské pořekadlo tvrdí, že kdo ladí, podráží kamarády. My protentokrát uděláme výjimku: ladit budeme. Povíme si totiž pár slov o tom, jak si vybrat tu správnou a pro naše účely nejvhodnější ladičku. Řeč bude především o ladičkách kytarových, ale vzhledem k tomu, že dnes už jsou ladičky povětšinou chromatické a tudíž víceméně univerzální, číst můžou i basáci, ukulelisté, banjisté, mandolínisté a další strunatci.

Jaký typ ladičky mám zvolit?

Ladičky dělíme do několika základních typů: mechanické, foukací, ručičkové a digitální. Digitální ladičky si dále můžeme ještě rozdělit na stolní, klipové, nožní (pedálové) či rackové. Mechanické a foukací ladičky nejsou pro kytaru příliš vhodné, vyžadují velmi dobrý sluch a na rušném pódiu jsou vám platné jak hadovi noha. Ručičkové ladičky jsou považovány za jedny z nejpřesnějších, ale jejich pořizovací cena bývá povětšinou dost vysoká, bývají větších rozměrů a málokterá nabízí luxus v podobě podsvícení, takže na ztemnělém pódiu budete mít při ladění asi trochu problém. Naopak pro studiové použití jsou díky své vysoké přesnosti k nezaplacení (např. Korg OT-120).

Doba jde kupředu mílovými kroky, a tak se dnešní digitální ladičky těm ručičkovým směle vyrovnají. Ale nemůžete to samozřejmě vyžadovat od ladiček za pár korun. Tudíž nejjednodušším řešením je pořídit si skutečně kvalitní, tedy dražší až drahou digitální ladičku, kterou budeme moci všestranně využít jak na pódiu, tak ve studiu či doma při cvičení.

Zda zvolíte stolní či nožní variantu je zcela na vás. Stolní bývá skladnější a lehce přenosná, nožní (pedálová) se zase pohodlněji ovládá na koncertech a nebývá tolik náchylná na poškození (ovšem akustickou kytaru s ní jaksi nenaladíte). Specifickou a dnes velmi populární variantou je ladička klipová. Její velikosti se značně liší, od těch nejmenších (Planet Waves NS Micro), až po ty s velkým, často celobarevným displejem (Boss TU-10 apod.).


Opět zde platí přímá úměra mezi cenou a kvalitou. Ladičku za 150 korun bych si nechal někam k táboráku a na pódium ji asi raději netahal. Jednak hrozí, že budete "o cihlu vedle" než spoluhráči, a také se vám může v tom nejnevhodnějším okamžiku odporoučet, ať už mechanicky či funkčně. Pokud ale do klipové ladičky trochu zainvestujete, může být i tato varianta velmi dobrou cestou k dobrému ladění.

Rackové ladičky bych doporučil spíše profesionálům, kteří s sebou na pódiu tahají velké rackové lednice nacpané všemožným vybavením. Pořizovat si rack jen kvůli ladičce je jednak nepraktické a jednak dosti nákladné. Ale nic proti ničemu, pokud právě po takové ladičce neodbytně toužíte, nebo již nějaký ten rack vlastníte, případně disponujete vlastním bedňákem.

Co by měla ladička umět?

Pochopitelně by měla především umět ladit a to co nejpřesněji. Ale tak jednoduché to zase není. Dobrá ladička by měla mít ještě zřetelný, podsvícený displej, nebo přesnou LED indikaci, kde se právě při ladění vámi vybraného tónu pohybujete. Pouhé tři diody (např. červená - zelená - červená) umožňují obvykle pouze orientační ladění.

Pokud si zvolíte za tu pravou pro vás pedálovou (nožní) variantu, měla by ladička být dostatečně odolné konstrukce (nejlépe kovová) a na vašem pedalboardu by kvůli příp. ztrátám a ovlivnění signálu v následujících efektech, měla zaujímat nejčestnější první místo. A pokud chcete ušetřit i místo na vašem pedalboardu, najdete např. u firem Warwick či TC Electronic i pedálové ladičky ve verzi mini.

Samozřejmostí u takové ladičky by měl být True Bypass a možnost ladění v režimu Mute (tedy tiché ladění). V ideálním případě by ladička měla být chromatická a kalibrovatelná, tedy umožňující ladit i jiné strunné nástroje, a to i v jiném než pouze standardním ladění. Používáte-li tedy často alternativní ladění, určitě si tuto vlastnost u ladičky pohlídejte.

Rozhodnete-li se pro stolní variantu ladičky, měla by mít samozřejmě vstup pro nástroje elektrické a zároveň i interní mikrofon pro nástroje akustické. Mikrofon by měl být dostatečně citlivý, aby ladička fungovala i na určitou vzdálenost od kytary. Těžko lze totiž brnkat na struny, dolaďovat a ještě držet ladičku v ruce co nejblíže kytary.

Rovněž věnujte pozornost době zobrazení indikace ladění, aby jste např. při rychlé potřebě doladění mezi skladbami na pódiu vůbec postřehli, kterým směrem vlastně ladit. V ideálním případě by LED diody či digitální ručička měly zůstat zobrazeny alespoň dvě vteřiny. Dále by ladička měla být vybavena signalizací stavu baterie, aby nedošlo k nepříjemnému překvapení uprostřed koncertu a pro všechny případy mějte vždy po ruce odpovídající baterii náhradní.


Pár rad na závěr...

Pokud budete hrát sami (např. sólová vystoupení s akustickou kytarou), můžete použít libovolnou ladičku v přiměřené kvalitě. Situace se ovšem výrazně mění, hrajete-li ve dvojici či v kapele. Zde by se v ideálním případě měla celá kapela ladit podle jedné ladičky. Chápu, že to někdy není prostě časově možné (zejména na festivalech), nebo při nutnosti doladit během vystoupení, ale lze na to vyzrát například tak, že vezmeme ověřenou (přesnou) ladičku a při koupi dalších ji s touto porovnáváme.

Při troše trpělivosti může mít brzy celá kapela shodně ladící ladičky. Avšak pozor! Zdaleka nemusí být pravidlem, že dvě ladičky totožné značky i modelu ladí naprosto stejně. I v tomto případě porovnávejte s ověřenou ladičkou! Ve studiu bych pak doporučoval používat výhradně jednu ladičku pro celou kapelu. Ušetříte si tak mnoho času i nervů při slaďování nástrojů. A nezapomeňte, že ani ta nejkvalitnější ladička není zárukou dokonalého ladění a že nezanedbatelným faktorem je i kvalitní, seřízený nástroj a zejména u kytar kvalitní, dobře zpracovaný a intonující nultý pražec.

Tak ať vám to ladí...

Racková ladička Korg DTR-2000
Mechanická ladička (rezonanční)
Foukací ladička Pitch Pipe
Pedálová ladička TC Electronic Polytune mini
Digitální ladička Ibanez CU40
Boss TU-10
Tagy: