Antonín Kocábek

Zkouším muziku poslouchat. Zkouším o muzice psát. Zkouším muziku vyrábět. Zkouším muziku pouštět. Zkouším existovat. Všechno metodou pokus-omyl. Mám rád lidi. Snad mi to ještě chviličku vydrží.
(Další o mně TADY.)

Články

Jan Steinsdörfer: Už jako malý jsem všechny přesvědčoval, že jednou budu hrát v Chinaski

Romek Hanzlík: Ten, co uměl rozlišovat „jó nebo nebo“

Tomáš Palucha: Necháváme tomu volný průběh

Ondřej Klímek: Jsou dny, kdy řešením termínů strávím i hodiny

Ruský polibek pro Jaromíra Nohavicu

Světlo v bludišti autorských práv

Vlastislav Matoušek: Hudebně vzdělaný člověk je v životě připraven úplně na všechno

Pavel Koudelka: Předvádění mám už doufám za sebou

Ondřej Fencl: Většina spoluhráčů jsou životní kamarádi

Vít Beneš: Dělat jednu kapelu na sto procent je prostě lepší

Fredrik Janáček: Vkus mám hodně old-school

Sprosté slovo showcase

Roman Helcl: Hraní s jinými beru jako rozšiřování obzorů

Tomáš Neuwerth: Moje první bicí jsme vyrobili s tátou

Michal Hrubý: Klarinet je podceňovaný, na saxofon letí holky

James Harries: Hity pro Robbieho asi nikdy psát nebudu

Roman Vícha: Když zadám úkol studentům, chci se ho také naučit

Jiří Šimeček: Šedesátky i devadesátky byly fajn

Vložte kočku: Vítejte v klubu

Johnny Judl Jr.: Hrát na dechy bolí, je to řehole