Promotéři jsou sekta, říká Václav Klíma z Heartnoize Promotion

Produkční Václav Klíma je nováček v Brutal Assault Crew, ale rozhodně žádný zelenáč. Patří k jádru nezávislého kolektivu Heartnoize Promotion. A o něm byla řeč především.

Jak bys kolektiv Heartnoize představil někomu, kdo o něm nikdy neslyšel?

Jsme skupina hudbymilovných individuí, kterou baví trávit svůj volný čas v záplavě e-mailů a ve sklepních prostorách přicházet o sluch. A taky doufám kamarádi.

Do Prahy zvete zahraniční kapely napříč žánry. Přesto – mají podle tebe něco společného?

Sám si tím nejsem jistý. Určitě se záměrně vyhýbáme mainstreamu a naopak rádi dáváme prostor novým kapelám i projektům. Anebo prostě těm, kterým se zatím v českých a slovenských klubech nedostalo příliš prostoru a máme pocit, že by se to mělo změnit. Jinak mě napadá asi jen špetka nebo i nadlimitní porce temnoty a melancholie, jenže tu najdete ve freejazzu i black metalu.

Jako svůj vůbec první jsi pořádal koncert bavorské metalové kapely Heretoir. Jak moc to bylo náročné pro někoho, kdo jen tak trochu věděl co a jak?

Okolo koncertů jsem se pohyboval už celkem dlouho. Vlastní kapely a kapely kamarádů často potřebovali něco zorganizovat. A pak tu bylo otročení na velkých akcí a výpomoc jiným promotérům s klubovými koncerty, někdy i zahraničních kapel, takže to vlastně moc náročné nebylo. Možná trochu časově. Dneska bych se asi neptal nadvakrát na každý kabel.

Je už pro tebe pořádání koncertů zahraničních kapel rutinou?

Člověk určitě tuší, co má očekávat, ale je to natolik různorodá činnost, že bych to rozhodně neoznačoval za rutinu. I ten nejjednodušší a nejpřipravenější koncert se může rázem zvrhnout ve spoustu zábavy zásahem vyšší nebo úřední moci. Už jsme zažili povodně, podivné elektromagnetické pole v centru Prahy, policejní návštěvu v půlce programu festivalu a někdy stačí jenom trochu delší kolona na D1.

Holy Motors 17. září zavítají do pražského klubu Underdogs'; spolupořádají Heartnoize Production.

Jaké požadavky tě jako promotéra nejvíc zaskočily?

„Naše“ kapely jsou většinou velmi skromné. Maximálně mají na koncert pro stovku lidí vyšší nároky na zvukovou techniku. Ale jinak jsou to spíše úsměvné záležitosti, například stírací losy pro jednu nejmenovanou českou kapelu.

Jako promotéři se tváříte dost tajuplně. Nejste tak trochu sekta?

Nevím, jestli to myslíš obecně nebo přímo na nás, ale promotéři rozhodně sekta jsou. Máme své tajné spolky a někdy dokonce okupujeme i svatostánky jiných náboženství. Ostatně o tom se může přesvědčit každý sám 15. září v Soulkostele ve Vernéřovicích na Broumovsku. Tam bude možná více promotérů než běžných smrtelníků.

Co může česká kapela udělat proto, abyste se o ni začali zajímat?

Může nám napsat e-mail, ale určitě se o ní už zajímáme. Snažíme se udržovat si co největší přehled o zahraniční i domácí hudební scéně, jezdíme na festivaly, utrácíme všechny peníze za koncerty. Vzhledem k mému a Davidovu (David Čajčík, pozn. red.) současnému zaměstnání je to vlastně tak trochu i naše povinnost.

Nedávno tě zverbovali Obscure Promotion. Jak ses k tomu dostal?

Vlastně náhodou. S Tomášem jsme se předtím párkrát potkali a udělali spolu jednu krásnou, ale nepříliš úspěšnou akci. A jednoho dne jsem uviděl inzerát na internetu. Sice se ukázalo, že jde vlastně o něco trochu jiného, než jsem myslel, ale nakonec se objevilo místo i pro mě v produkci koncertů Obscure a festivalu Brutal Assault.

Co si od toho slibuješ?

Možnost pracovat na větších a náročnějších klubových akcích, podílet se na nejlepším festivalu tvrdé hudby ve střední Evropě a hlavně se naplno věnovat něčemu, co pro mě v životě mělo vždycky jasnou prioritu – hudbě.