Vaiovská květinová revoluce z Japonska je zpět

Před časem se mi dostal do rukou jeden z posledních modelů signovaného nástroje Ibanez JEM kytarového mága Steva Vaie. Kytara s označením Ibanez JEM 77 Floral Pattern II je další variací na legendární JEM s květinovou grafikou. Ta je u tohoto nástroje barevně o poznání decentnější, než tomu bylo v případě původní řady. Grafické zpracování každého vyrobeného kusu kytary je originální, takže nenajdete dva designově identické nástroje.

První série řady Ibanez JEM Floral Pattern se začala vyrábět v roce 1987 a pro Ibanez znamenala jeden z největších marketingových úspěchů. Právě díky řadám JEM, RG, S a JS, které v mnoha aspektech předběhly svou dobu, se firma koncem 80. a začátkem 90. let stala jednou z nejpopulárnějších značek a to nejen mezi rockovými kytaristy.

Popis:

Zatím poslední model JEM 77 Floral Pattern II svým tvarem samozřejmě přesně kopíruje původní "květinový" Ibanez FP, a to dokonce i včetně klasického spoje krku a korpusu (šrouby přes kovovou destičku). Spoj, jenž je u novějších Ibanez označen jako All Access zde tedy nenajdeme.

Na stavbu těla byla, stejně jako u prvního JEMu, použita americká lípa, v horní části korpusu nechybí pro tento model nástroje typický úchyt (tzv. Monkey Grip) a otvor pro tremolo má opět Lion's Claw (zdobné frézování umožňující větší nadlaďování tónu u starších typů tremol s delšími šrouby a pohodlnější přístup imbusu při výměně strun).

Krk složený ze tří kusů javoru, mezi kterými jsou vlepeny dva pláty ořechu, je typu JEM Prestige (síla na 1. pražci 18 mm, na 12. pražci 20 mm) a palisandrový hmatník s radiusem 430 mm a ozdobnými značkami poloh, připomínajícími vinnou révu, je osazen 24 jumbo pražci Warmoth 6105. Poslední čtyři polohy hmatníku jsou vyfrézovány (tzv. scalloped) pro lepší bending struny.

Stejně jako originální řada z 80. let je i tento model vybaven spolehlivým zamykatelným tremolem Ibanez Edge (předchůdce pozdějšího typu Lo-Pro Edge se sníženým profilem), tentokrát v chromované úpravě. Novinkou je hřídel tremola z lehkého uhlíkového kompozitu, která je v současné době standardně dodávána i pro JEM 7V a 7V7 a vyšší modely Joe Satrianiho.

Nástroj má efektní průhledný pickguard, který ale kromě designové funkce slouží pouze jako ochrana před poškrábáním laku korpusu. Snímače i elektronika jsou totiž montovány přímo do dřeva.

Původní snímače DiMarzio PAF Pro byly v tomto případě nahrazeny novějšími a silnějšími snímači - kobylkový humbucker je Dimarzio Evo2, v centru je osazen singl Evolution DPS1 a u krku keramický humbucker Evolution DP 158.

Elektronika je klasická - k výběru, kombinaci a ovládání snímačů slouží 5-ti polohový nožový přepínač (Ibanez Split-5) a potenciometry celkové hlasitosti (logaritmický 500 kOhm) a tónové clony.

Kombinace a rozepínání snímačů: 1. kobylkový HB, 2. vnitřní cívka kobylkového HB + single, 3. samotný single, 4. vnitřní cívka krkového HB + single, 5. krkový HB.

Zvuk:

Nejprve jsem kytaru zapojil do lampového komba Fender DeLuxe. Na čistém kanálu s korekcemi na 12 h. se poměrně zřetelně projevily zvukové vlastnosti korpusu z americké lípy, která dodala kytaře (snímače přepnuty na 4. polohu - prostřední single a vnitřní cívka z krkového humbuckeru) plné a sametové basy, příjemné výšky a lehce méně středů než měl např. olšový Ibanez RG 570 osazený identickými snímači.

Při použití krkového HB s částečně staženou tónovou clonou je možno z JEMu dostat zvuk, který by se neztratil ani v kapele hrající modernější odnože jazzu. Při porovnání se Stratocasterem je čistý zvuk Ibaneze v rozepnutých mezipolohách trochu komprimovanější (což je samozřejmě dáno také odlišným typem snímačů v porovnávaných nástrojích), ale stále si zachovává obrovskou porci čitelnosti a bohaté frekvenční spektrum.

Po zapojení do lampové hlavy Marshall JCM 800 (bedna ESH 4x12, repro Celestion Vintage 30) se na mě vyhrnul šťavnatý zvuk s plnými a razantními středy, pevnými basy a dlouhým sustainem.

I při zapojení nakopávací krabičky do signálové cesty se zvuk neslévá, jednotlivé tóny jsou zřetelné a kytara jde krásně za rukou a hezky nabíhá do vazby.

V mezipolohách s potlačeným potenciometrem hlasitosti lze z Ibaneze dostat opravdu široký crunch s konkrétními středy a krkový snímač v kombinaci s Tube Screamerem produkuje dlouhý, pěkně tlustý a zároveň vyrovnaný tón, který nemá sklon k přehnaným basům.

Vlastním "ergéčko" se spojem All Access, takže jsem byl zvědavý, jak velký bude rozdíl mezi těmito nástroji v přístupu k vyšším polohám na hmatníku. Na klasické uchycení krku s korpusem u JEMu jsem si zvykl během patnácti minut, nehledě na to, že díky vyfrézování posledních čtyř poloh je vytahování nejvyšších tónů opravdu jednodušší.

I při brutálnějším používání páky se ladění ani nehne a tremolo se vrací vždy do stejné polohy. Kytara mě překvapila velmi rychlou odezvou a citlivostí na hru pravé ruky a další (z mého subjektivního pohledu) příjemnou vlastností je variabilita a nepříliš velká váha nástroje.

Z hlediska řemeslného zpracování není opravdu co vytknout, což ani u nástrojů v této cenové hladině nebývá vždy stoprocentním pravidlem. Lak je bezchybný, pražce jsou vzorně zabroušeny, po zkontrolování ladičkou a lehkém doladění oktáv kytara perfektně ladí i v nejvyšších polohách a výztuha krku při nastavování průhybu reaguje i na malé otočení klíčem. Myslím, že pánové v japonské továrně Fujigen odvedli dobrou práci.

Plus: jednoznačně zvuk, zpracování, hratelnost (příjemný profil krku), výborné tremolo, scalloped hmatník

Mínus: vyšší cena a pro někoho design (grafika) nástroje.