Vanessa po více než třech dekádách bilancuje svou šťavnatou kariéru

Spletitou historii pražské formace Vanessa projedeme trochu rychlíkem. Ostatně stejně jako kompilaci, ke které se tato recenze váže. První informace o skupině se objevují v roce 1990, kdy bývalí členové postpunkové Čínské čtvrti, Daniel Rodný a Samir Hauser, začali tvořit elektronickou hudbu. Přivlastnili si jméno tehdejší pornoherečky Vanessy del Rio a vrhli se do práce. Tápání v novém terénu dobře charakterizuje debutová deska Disco Bastards, po které už ale následuje mnohem cílenější útok na komoru v podobě následovníka Flashback z roku 1992. Ten přinesl mnohem šťavnatější materiál po hudební i textové stránce. Tehdejší singly Prokopat se ven nebo Kolumbie se staly klubovými hity a nedílnou součástí tehdejších párties. Inspirace velkými EBM hvězdami Front Line Assembly nebo Skinny Puppy nezabránila dvojici, aby pod vedením oceánského producenta Dušana Vozáryho připravila hudebně kompaktní, uvěřitelnou výpověď, která popisovala nejen divokou dobu plnou drog, ale také témata osamělosti, stárnutí a vzteku.

Další dění už vrhá Vanessu do trochu typického chaosu přicházejících a zase odcházejících osobností, které různým způsobem ohýbali kapelu dle síly své osobnosti. Ať už mluvíme o Zoranu Stehlíkovi na Monogamy, Mirkovi Papežovi na Vanessa Gun, významných producentech (Alex Hacke a John Fryer) na deskách druhé etapy – počínaje triumfálním návratem v roce 2009 s deskou Ave Agony. Celý příběh prozatím končí funkčním propojením se slovenskou temně elektronickou scénou na zatím poslední desce Ghost Army. Všechna alba mají na výběru zastoupení.

Je zajímavé, že i když se osobnosti třímající hudební otěže okolo stabilního Samira Hausera často měnily, na každé desce dokázaly přijít nejen se silnými singly, ale vždy s poměrně kompaktní albovou výpovědí. To dělá z na první pohled roztříštěné diskografie sedmi řadových desek a několika bonusových kompozic rozsáhlé minové pole, ve kterém se dá těžko pohybovat. Kapela se při sestavování výběrovky Meisterstücke vykašlala na chronologické řazení skladeb, které by mohlo popudit řadu fanoušků s otázkami, proč nebyla z této desky zařazena tahle pecka nebo naopak co dělá v tracklistu jiná písnička. Naopak je zajímavé po sobě slyšet Papežovsky přímočarou Jedu do pekla z první etapy fungování kapely a hned nato návratový singl Ahoj, chcípni od stejného autora z o dvanáct let mladší desky Ave Agony. Čistě elektronické skladby se střídají s těmi, kde industriálně hrubá kila drhne elektrické kytara, notoricky známé skladby s nečekanými položkami jako je Cop Is Cop, jedinou položkou z anglicky zpívaného debutu, nebo stylově temný cover To musím zvládnout sám z tribunové desky HerGott!!! z roku 1993 věnované písničkám Karla Gotta.

Co jako muzikanti na výběru oceníte

Prvním kladem kompilace je vůbec její existence, protože důsledkem složité situace s autorskými právy se prozatím všechny snahy o zpřístupnění dlouhou dobu nesehnatelných desek míjely účinkem. Alespoň výsek materiálu prvních čtyř alb se s Meisterstücke dostává znovu i na fyzických nosičích mezi posluchače. A právě remastering starší tvorby kapely, který byl při přípravě kompilace aplikován, pomohl zaprášeným hitům z devadesátek získat trochu silnější svaly, než se jim dostalo v době vydání. I tak je více než poučné sledovat, jak silný materiál, tedy až na debutovou desku Disco Bastards, Vanessa v devadesátých letech nabízela. Takový Jimmy Jones nebo už zmíněná klipovka Prokopat se ven jsou skladby, které mají relevanci nejen po textové, ale i hudební stránce. Jaký rozdíl od tehdejších souputníků, jakými byli například Technofactory, Datwerk nebo většina pohrobků po rozpadnuvších se Oceánech. I z toho titulu si Samir Hauser a spol. zasloužili na kompilaci bonusový dárek v podobě remixu skladby Captagon od žánrových legend Die Krupps.

Vanessa – Meisterstücke

Musicraft/ZNK; 88:17; 2023

80 %