Vega Trails převádějí barevnost španělských hor do nadjazzové podoby
Label Gondwana Records se snaží bořit léta strnulý pohled na jazz. Mladá generace muzikantů, která zde prezentuje svou muziku, ho poměřuje s elektronikou, klasikou i world music. To je i případ Mila Fitzpatricka, který se svým projektem Vega Trails vydal druhé album Sierra Tracks. V základu jazzová nahrávka není postavena na nekonečných sólech a svou přirozenou melodičností má možnost oslovit mnohem širší okruh posluchačů.
Kontrabasista Milo Fitzpatrick byl v Praze pečený vařený. Se svou kapelou Portico Quartet si během let vybudovat slušnou řádku fanoušků. Po více než patnácti letech ale převážila potřeba mluvit více sám za sebe, a tak se pustil na sólové dobrodružství jménem Vega Trails, ve kterém se na začátku spojil s dechařem Jordanem Smartem, členem norwichského tria Mammal Hands. Nyní pozval do svého světa další muzikanty, kteří pomohli projektu barevněji rozkvést na druhé desce Sierra Tracks.
Zatímco debutovou desku Vega Trails pojmenovanou Tremors in the Static nahrál Milo Fitzpatrick v roce 2022 v kostele v Claptonu ve východním Londýně jako duet s Jordanem Smartem (pouze ve dvou skladbách se připojil elektronik Brett Cox), letošní album má zcela jiné kulisy. Dnes už víme, že v době nahrávání byl Milo uprostřed stěhování z rodné Británie do Španělska, konkrétně do pohoří Sierra de Guadarrama severozápadně od Madridu.
A právě nové prostředí, kterým se obklopil, bylo základním inspiračním zdrojem desky Sierra Tracks. Z niterných či městských pohnutek náhle vstupujeme do doširoka otevřených horských scenérií, které zcela transparentně reprezentuje už filmově rozmáchlý otvírák Largo. Proměnlivost krajiny jde ruku v ruce s běžným, každodenním životem, který do nahrávek nenuceně zahrne i odlesky místního folklóru. Vše ale v duchu přemýšlivého rukopisu kontrabasisty, který už dávno vystoupil ze stínu své původní kapely.
Co na desce jako muzikanti oceníte?
Jak už předchozí řádky naznačily, Sierra Tracks není pouze o souhře Mila s Jordanem. Ten sice má na albu poměrně výsadní sidemanské postavení, vedle něj se ale na novince výrazně prosazují i další hudebníci. Konkrétně zmíním pianistu Taze Modiho, vibrafonistku Harriet Riley, bubeníka Dana See a smyčcový orchestr vedený kolegyní z vydavatelství, Haniou Rani.
I díky nástrojové variabilitě je nahrávka mnohem ambicióznějším pokračovatelem komorního debutu. Například v Murmurations se „malokapelní“ hraní po nečekaném stop timu rozeběhne do krajiny posílené o majestátní smyčce. I když je z každé skladby patrné, že pochází z pera kontrabasisty, mnohem více se do popředí dostávají i jiné nástroje. Klipová Els je plně v područí saxofonu Jordana Smarta, Dream House v neoklasickém provedení je postavena na minimalistické klavírní lince, dvouminutová Reverie je další „filmovou“ skladbou postavenou na smyčcích, Old Friend; The Sea je dialogem klavíru a vibrafonu, zatímco závěrečná Sleepwalking Tokyo je v rámci alba přehlednou hitovkou s rovnou, výraznou rytmikou.
Vega Trails, stejně jako řada dalších souputníků, ctí odkaz řady protagonistů labelu ECM, kteří měli sklony poměřovat svůj jazzový fundament s prostou písničkou (Terje Rypdal, Jan Garbarek), a posunují jejich ideje dále. Rozhodně ne k popové podbízivosti, ale spíše k přirozenému prolnutí stylů, mezi kterými byly ještě poměrně nedávno vykopány široké příkopy. Sierra Tracks tedy není pouze osobní reflexí Mila Fitzpatricka, ale také přirozeným globalizačním proudem, který dokáže silné impulzy z různých stran a koutů hudební palety smysluplně propojit. A pak že globalizace má pouze samá negativa!
Vega Trails – Sierra Tracks
Gondwana 2025, 00:45:28
85 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
