Velké divadlo s malým kašpárkem #15: opomíjení dříči

Mezi kytarovými efekty se dá najít mnoho skutečně zajímavých, které dokáží zvuk radikálně změnit. Kromě pedálů, jež dokáží originálně pozměnit zvuk, tu však je ještě jedna kategorie nenápadných, ale důležitých dříčů, která sice nezmění charakter zvuku, ale pomůže mu. Nepoutají takovou pozornost jaké nové druhy kreslítek používajících extrémně vysoké napětí v čele s plasma coil, ale pro výsledný sound jsou neméně důležité.

O nutnosti impedančního přizpůsobení jsem se už zmiňoval, ale jsou tu ještě další způsoby, jak dosáhnout lepšího zvuku. Především jde o to, aby se zdůraznil samotný zvuk, který chcete dál pracovávat a neefektovaly se nějaké parazitní zvuky, šumy a brum. Možná že původně nebyly až tak patrné, ale jen co se zvuk prohnal třeba pitch shifterem nebo distortionem, tak nepříjemně vylezly. Nejlepší je potlačit je dříve, než začnou dělat neplechu. K tomu slouží zařízení, která sice možnosti nástroje nerozšíří, ale umožní vytáhnout ten zvuk, který skutečně chceme.

Pokud mámě problémy s brumem a bzučením ze snímačů i z některých efektů, dá se použít některá z šumových bran nebo efektů potlačujících šum. Pro odstranění šumu, když se nehraje, se nejvíc hodí šumová brána, které propouští signál jen od určité hlasitosti, pedály potlačující šum se soustředí na určité frekvence. Klasikou je Noise Suppressor od Bosse za 2200 a jednodušší Silencer od Electro Harmonixu za 1700. Ještě levnější je Joyo JF-324 Noise Gate. Komplexnější je Dunlop MXR M135 Smart Gate, u kterého se dá nastavit, jestli zabírá v hloubkách, středech nebo výškách, ale stojí 4500. Někdy je proto lepší se zaměřit na zapojení snímačů a volbu efektů a jejich zapojení, protože některé samy hodně šumí. Samozřejmě si můžeme říci, že brumy, bzučení a šumy jsou součástí zvuku.

Podobné efekty však mají jeden nedostatek – občas zkracují dozvuk, proto se občas vyplatí využít jiný efekt – trochu opomíjený ekvalizér, který se zařadí na začátek řetězce. Klasikou je sedmipásmový Boss GE-7 za 2300 korun, který umožňuje zesílit nebo zeslabit o 15 decibelů frekvence 100, 200, 400, 800, 1600, 3200 a 6400 Herzů, takže lze vytáhnout basy, nebo je naopak potlačit a zdůraznit třeba vyšší středy okolo 3 kHz. Mooer Graphic G stojí sice necelých 1800, ale má pouze pět pásem, které jsou dělené trochu netradičně. Na obou verzích lišících se příponou G a B je patrné, že jsou prioritně určené pro kytaru a basu. Naopak Joyo R-12 Band Controller umožňuje zpracovávat pásma od 31,25 Hz až po 16 kHz, takže na něm lze potlačit i nepříjemné subbasy a šum ve výškách stejně jako vytáhnout patřičné frekvence, byť změny jsou jen o +/- 12 dB, ale co by člověk chtěl za 2220 korun. Vzhledem k množství pásem je ale krabička trochu větší.

Kdo má raději parametrické ekvalizéry, které umožní upravit jedno dvě vybraná pásma, třeba posílit výšky na 5 KHz a potlačit středobasy na 450 Hz, pro toho tu je Orange Two Stroke za 3500, což je dvoupásmový parametrický ekvalizér.

Hodí se i kompresor, který srovná při hře na kytaru poměr ataku, jenž bývá až nepříjemně silný, a dozvuku, který bývá naopak slabý a krátký, což vadí třeba u blues. K tomu se hodí kompresor, který srovná i úroveň hlasitosti signálu z moduláru, kde občas neodhadneme, co zapojení udělá a dostaneme se třeba do vazby. Klasikou je Compressor Sustainer CS-3 od Bosse za 2300. Na 2500 přijde The Bends od Fenderu, ještě o stovku dražší je další klasika Dunlop MXR M102 DynaComp.

Pokud chceme plynulý náběh tónu, je dobré použít zařízení, které utlumí ostrý nástup a nabídne místo něj plynulý nájezd. Simuluje tradiční trik kytaristů, kteří při hře otáčeli současně potenciometrem. Komplexnější podobou je autowah, který současně pracuje se zvýrazněním určité frekvence a další potlačuje. Klasickou je The Worm od Electro Harmonixu za 2600, který ho spojuje s phaserem, tremolem a vibrátem. Kombinaci autowahu a ovládání obálky nabízí Micro Q-Tron od Electro-Harmonixu za 2400, který existuje i v dokonalejší verzi Plus, a Dynamic Wah AW-3 do Bosse za něco přes tři tisíce, který umožňuje připojit modulační pedál, aby šlo kvákání regulovat expression pedálem a má zvláštní vstup pro basu a pro kytaru. Dobře však poslouží Envelope od Mooeru za 1500.

Autowah vychází z kvákadla, kdy se podoba kvákání vytvářela sešlápnutím pedálu. Crybaby od Dunlopu, který často využíval Jimi Hendrix, zná asi každý. Stojí něco přes 2600.

A když už jsme u těch pedálů, tak je tu ještě jeden extrémně důležitý – volume pedál. Ten sice žádnou parádu neudělá, zejména to platí o obyčejnějších plastových, ale jsou extrémně důležité. Umožňují kontrolovat hlasitost, což potřebuje každý muzikant, nejen kytarista. Existují v mono i stereo verzi nízkoimpedanční pro klávesy a syntezátor, vysokoimpedanční pro kytary. Řadu jich za několik set prodává Bespeco, kvalitnější je monofonní Electro Harmonix Volume Pedal za 1790, u nějž lze přepínat vstupní impedance. Je ale potřeba si uvědomit, že většina volume pedálů jsou jen potenciometry, které snižují hlasitost, zvednout ji neumí.

A je tu ještě jedna vychytávka pro lidi, kteří mají hodně efektů za sebou, které jsou propojení mnoha kabely. Každý kabel a každý konektor působí jako odpor. A tento odpor nejen snižuje úroveň hlasitosti, ale zbavuje signál výšek, respektive ho posouvá v celém frekvenčním spektru k basům. Problémy vznikají zejména u krabiček s true bypassem, pokud mají starší buffered bypass, krabička signál alespoň trochu nakrmí, takže není úbytek tak patrný. Toto řeší efekty zvané sound buffer, jako je Level Set Buffer od Fenderu za 1900 nebo Armor Buffer od Joya za 2400, ale klidně postačí i Natural Sound Buffer od Rockboardu patřícího pod značku Warwick.