Velké divadlo s malým kašpárkem #16: nebezpečná závislost

Mezi kytarovými efekty se dá najít mnoho skutečně zajímavých, které dokáží zvuk radikálně měnit. Ty speciální butikové, které se vyrábějí v malých dílnách nebo na koleně, jsou samozřejmě dražší, za výjimečnost se vždy platí, ale ani ony nezaberou moc místa. A tady je ono úskalí – pokud domu donesete další kytaru nebo syntezátor s pětioktávovou klávesnicí, neprojde to nepovšimnuto. On žádný byt není nafukovací. Zato další krabičku klidně dáte do skříňky a nikdo si hned ničeho nevšimne, dokud není skříňka plná efektů a peněženka naopak prázdná.

Riziko, že se z vás stane sběratel efektů, je velké, vždyť je jich tolik a mnohé skutečně nabízejí neotřelé zvuky. Navíc jsou docela hezké a skladné a člověk si u police s efekty nepřipadá tak dětinsky, jako když si prohlíží angličáky z dětství. Pokud jste neskončili u distortionu Proco Rat, jehož zkreslení vám plně vyhovuje, a máte potřebu hledat nové zvuky, určitě máte víc efektů, než jich aktuálně potřebujete. Jenomže některé mají tak osobitý zvuk, že si je necháte, i když je aktuálně nepoužíváte. Nemluvě o tom, že zrovna ty, které jste prodali, zaboha nemůžete znovu sehnat, když je opět potřebujete. A pokud na ně náhodou narazíte, tak jsou nechutně drahé. Pokus nahradit je jinými obvykle nevyjde. Leckterá firma sice přišla s mnohem dokonalejším nástupcem, ale ten už nenabízí to, co jste využíval, má sice čistší, ale jiný zvuk.

Někdy se sice výrobce chytne za nos a přijde s reedicí, jako to dělá Dunlop s efekty od MXR nebo Boss v sérii Waza Craft, ale někteří mají pocit, že to přece jen není ono, když už tam není původní chip a všechny díly jsou montované na SMD desce, která už není provrtaná. Sice už tak nešumí, ale pořád tu zůstává pocit, že to není to, co bývalo, když je vnitřek trochu jiný…

Josh Scott z malé kansaské firmy JHS Pedals vám sice ve videích vysvětlí, že je to jen mýtus a má pravdu, ale stejně tu pochybnost zůstává. Prostě se vám nechce věřit, že by kopie Tube Screameru od Behringeru mohla znít skoro stejně jako kultovní originál od Ibanezu TS 808 a podléháte přesvědčení, že ani TS-09 od stejné firmy už není to pravé ořechové, když tam není proslulý chip JRC 4558, i když ty úplně nejstarší tam měly 1485. Tento operační zesilovač však není odpovědný za samotné zkreslení.

I já jsem si nechal některé pedály, protože jsem nenašel náhradu a modernější verze zní jinak. Pitch shiftery od Bosse, ať už klasický PS-2, jaký se proslavil asi nejvíce, tak i jeho následovník s bohatšími možnostmi a trochu odlišným zvukem PS-3, se prostě nahradit nedají. PS-6 má sice vetší možnosti, umožňuje pracovat s laděním, ale ten zvuk je jiný, výrobce by napsal čistší, já sterilnější. Stejně tak mám starý rackový analogovy delay Ibanez AD-202, která má v sobě i doubler, chorus a flanger. Na lepší jsem nenarazil. A jsou to zařízení, která se nevyrábí a zřejmě se už ani vyrábět nebudou – počet zájemců o klasické pitch shiftery zase nebude tak velký. Velký analogový delay s flangerem a chorusem v rackové bedně o velikosti menšího zesilovače by taky v době miniaturizace moc kupců nenašel, když se v poslední době objevilo docela dost reedicí analogových delayů, jako je Carbon Copy od MXR, nebo Maxon AD-9 nebo Boss DM-2 W v sérii Waza Craft.

Důvod je prostý, analogový delay sice neumožňuje nastavit tak dlouhou délku opakování, v klasickém zapojení je těžké se dostat moc přes 450 milisekund, ale když se opakované tóny vytrácejí, mění se i jejich zvuk a výška tónu. Toho se ovšem dá dosáhnout jen obvody BBD, takže i tyto kopie jsou docela drahé, i čínský Mooer Ana Echo stojí dva tisíce. A u levnějších výrobků si je potřeba dát pozor na falešné analogové delaye, která sice mají analogovou signálovou cestu, ale ve skutečnosti používají digitální zpoždění pomocí chipu PT2399 – mimo jiné Wampler Faux Tape Echo a Faux AnalogEcho, přičemž to slovíčko Faux je hodně malé, Joyo Mojo Hand FX Recoil. Chip použila i firma JHS u svého dealye Pink Panther, který pak musela přejmenovat na Lucky Cat, ale ta přiznává, že jde o digitální delay.

Dlouho jsem měl i klasického Memory Mana od Electro-Harmonixu s pěti knoflíky. Jasně, že šuměl víc, než se dnes toleruje, ale na psychedelii byl jak stvořený, protože u té to nevadilo. Nakonec jsem ho z finančních důvodů prodal, ale pořád mám flanger od stejné značky Deluxe Electric Mistress. Pokud narazíte na některé z těchto starých efektů levně, tak se je vyplatí koupit. Nezklamou, i když je na nich patrné, že vznikaly v jiné době, dost šumí a budou vyžadovat údržbu – určitě se postarat o potenciometry a možná i zvážit výměnu kondenzátorů.

Nechal jsme si starý digitální delay Boss DD-2, protože sice nenabízel takové možnosti jako novější DD-7 s časem až 3200 milisekund, má jen 800 ms a žádnou nápodobu analogového obvodu nebo možnosti obráceného přehrání, ale má kulatější méně čistý zvuk a jde lépe do vazby.  A stejně tak mám flanger/phaser Hoax od Electro-Harmonixu, což není žádný kultovní nástroj ze sedmdesátých nebo osmdesátých let, ale výrobek z přelomu tisíciletí, který vytváří skutečně podivné zvuky. A kdybych narazil na Jet Flanger od Coronu, asi bych taky neváhal. A stejně tak u Harmonistu HR-2.

Ale zpátky k tématu – co si nechat, aby se z nás nestali sběratelé hromadící efekty ve skříni, jejichž hodnota navíc může nečekaně klesnout, ale současně jsme se nedostali do situace, že něco, co opět potřebujeme, se nedá sehnat. Ne každý efekt z osmdesátých let je nutné vlastnit.  

Klíčem je samozřejmě nechat si to, co nám zvukově vyhovuje a zbavit se toho, co nám nesedlo bez ohledu na to, jak je to ceněné. Ale pokud si nejsme jisti, tak je dobré se podívat, jestli se ještě daný efekt vyrábí nebo jestli k němu existuje dostupná alternativa. Pokud ne, bude lepší si ho nechat. Jednu dobu bylo k sehnání docela dost dvoušlapkových slicerů SL-20 od Bosse, ale narazit dneska na nějaký, je skoro nemožné. Ono se jich zase tolik nevyrobilo. Méně prodávané pedály vyrobené v menším počtu se po letech špatně shánějí a nedá se čekat, že se vrátí do výroby, i když Dunlop vyrábí i kultovní pedál industrialistů MXR M103 Blue Box, což je kombinace fuzzu s octaverem. Otázkou proto je, jak dlouho bude k mání reedice Gonkulator od DOD.

Hodnotu většinou neztrácejí pedály od butikových firem, i když se většinou neprodají za tolik, kolik stály nové, přičemž problémem je špatná podpora. Těžko lze počítat s tím, že by tito výrobci byli schopni garantovat opravy.

Naopak nemá cenu si nechávat levnější pedály a s výjimkou reverbů pedály, která emulují zvuk nějakých klasických.  Jde třeba o pedály od TC Electronic, kde si lze upravovat nastavení přes počítač a různé čínské výrobky. Zatímco u klasických designů můžeme jen těžko čekat, že se u nich objeví něco převratného, u emulací máme jistou, že budou stále dokonalejší a dokonalejší, které stávající nahradí.

Ale je dobré sledovat, co se odehrává na scéně kytarových efektů. Kytaristů je nejvíce, takže se pro vyvíjí nejvíc zařízení. Zkreslení, které nabízí efekt Plasma Coil od Gamechanger Audia je výjimečné. Představuje dosavadní vrchol moderních forem zkreslení, které se vyvíjejí od nového tisíciletí a podle výrobce pracují s napětím až 3000 V.