Velké divadlo s malým kašpárkem #17: modulární šílenství

Kytarové efekty nabízejí skutečně bohaté možnosti úprav zvuku, ale mají jeden problém – jsou určené pro kytaristy. To není nic proti kytaristům, ale efekty jsou uzpůsobené pro zvuk elektrických kytar jak frekvenčně, lépe fungují ve středech a vyšších středech, tak impedančně – vysokoimpedanční vstup mají upraven na slabý signál z kytarových (nebo baskytarových) snímačů. Navíc se počítá s tím, že je kytaristé zapínají sešlápnutím, takže jsou v odolných většinou kovových a tudíž náležitě těžkých krabičkách, které je lepší sešlapávat než mačkat rukou.

Je však jedna oblast, která je jako stvořená pro experimentátory se zvuky – svět modulárních syntezátorů. Tam si lze sestavit přesně takový elektronický nástroj nebo efekt, jaký chceme. Trochu přeháním, ale moc ne. Možnosti jsou ještě mnohem větší, protože se nepočítá jen se zpracováním signálu kytary, zvuk se přímo vytváří pomocí oscilátorů a různě se upravuje a moduluje. A není nutné si rovnou stavět obdobu Moogu Little Phatty. Z různých modulů si lze sestavit i syntezátory využívající jiné přístupy než klasickou subtraktivní syntézu, kdy filtr ořezává určité frekvence, ať už je to aditivní syntéza v nástroji Make Noise Telharmonic nebo FM syntéza. A lze postavit i bicí automat, netypický granulární sampler nebo třeba jen efektovou jednotku.

Původně jsem si myslel, že na tuto kapitolu nedojde. Některé moduly se sice dají pořídit za dva tři tisíce, ale pokud chceme stavět i nějaký jednodušší modulární syntezátor, rychle se částka vyšplhá nad deset tisíc a u složitějších snadno i na čtyřnásobek. Tvrdit, že nějaký modul stojí 1500 i méně, takže do tohoto seriálu patří, by byl hodně laciný trik, proti němuž jsou baťovské ceny s devítkami na konci ukázkou té nejvyšší etiky. Sám totiž žádný nefunguje, je nutné na něj mít skříň s patřičným zdrojem a často i interface pro spojení s klávesnicí nebo jiným ovládacím zařízením.

Vše však změnil proklínaný strýček Uli. Behringer zjistil, že zájem o analogová zařízení je tak velký, že se mu vyplatí vyrábět obvody, na kterých stojí. Ty pak využil v klonech známých nástrojů jako SH-101 nebo TB 303 a TR 606, ale také v semimodulárních syntezátorech a nakonec začal nabízet i jednotlivé moduly. A naráz už nebylo nutné začínat koupí semimodulárního Moogu Mother 32 za 15,5 tisíce, ale koupit si obdobně pojatý Behringer Crave za čtvrtinu této ceny – pokud tedy nemáte etický problém s tím, že jde o kopii. A pokud je i tato suma moc příliš vysoká, dá se začít od klonu TB 303 s označením TD-3, který vyjde na 3400. I s ní lze ovládat další moduly, protože má výstupy CV Out a Gate Out. TD-3 přitom lze používat na filtrování externího signálu.  

Semimodulární syntezátory jsou pro začátek optimální. Je to plnohodnotný zdroj zvuku, který stačí připojit do zásuvky a může se hned používat. Crave má dokonce takou miniklávesničku a malý sekvencer stejně Moog Mother. A takovou klávesnici má i TD-3. Jiné ji nemají, čehož zas není třeba až tak litovat, fakt se s ní pracuje špatně, a musí se k nim připojit externí klávesnice. Ta nejjednodušší přijde na dva tři tisíce, šikovný je Keystep od Arturie za 2700, který kombinuje klávesnici se sekvencerem a arpeggiatorem, přičemž reaguje nejen na rychlost stisknutí (velocity), ale i na domáčknutí stisknuté klávesnice (aftertouch). Keystep je bohatě vybaven vstupy – má klasické připojení přes MIDI, USB i výstupy pro ovládání analogových syntezátoru pomocí napěťového řízení CV Out, Gate Out a třetí pro velocitu, aftertouch a modulační kolečko.

Začít budovat lze systém i od Volcy Modular, která má jednu zajímavost. Zatímco Crave, dokonalejší ale mnohem dražší Neutron nebo TD-3 pracují s klasickou subtraktivní syntézou, kdy se vytváří zvuk pomocí oscilátoru s několika základními průběhy vlny (sinusoida, pila, obdélník), a ty se pak ořezávají filtrem, tak Volca Modular používá pojetí typického po scénu elektronické hudby na pacifickém pobřeží reprezentované Donem Buchlou využívající aditivní syntézy a FM modulace. Samozřejmě, že má oscilátory a propusti s nastavením frekvence, na které se signál ořezává, ale už nepracují s rezonancí. Nevyužívá se tolik filtrů, ale pracuje se s modulací samotných vln, ke kterým se přidávají vyšší harmonické, nebo se použije FM modulace.

Nedostatkem Volcy Modular je to, že nevyužívá klasické propojovací kabely, ale malé využívané v elektronice a jaké najdeme u dalšího minisyntezátorku Bastl Kastle, který také může posloužit jako základní jednotka nějakého malého set-upu.

Ale můžeme jako základ využít i plnohodnotný klávesový syntezátor Arturia MicroBrute, který má nejen obligátní výstupy CV out, Gate out, ale také malou matici konektorů umožňujících řídit průběh a signálu a výšku tónu a ven je vyveden i obvod LFO. Cena 6500 je nad stanovenou hranicí, ale zase je to už docela univerzální byť jednooscilátorový nástroj, na jehož akordeonovou klávesnicí se dá i hrát.

Výhodou semimodulárních syntezátorů je to, že se dají využívat, i když nás svět moduláru neuchvátí. Můžeme je využívat jako klasické nástroje, jen nám nesmí vadit, že obvykle nenabízejí žádné hotové firemní zvuky, které by si šlo vyvolat z paměti, musíme si je pokaždé znovu vytvořit, takže se víc hodí pro práci ve studiu.

Pokud máme zájem spíše o loopy, můžeme k ovládání použít i jednoduché sekvencery, jako je SQ-1 od Korgu nebo Arturia Beat Step. Oba stojí něco přes dva tisíce, Korg se snáze ovládá, ale Beatstep umožňuje si sekvenci i uložit.