Velké divadlo s malým kašpárkem #19: vyplatí se modulár?

Pokud máme case a potřebné základní moduly pro propojení zmíněné v minulém dílu, můžeme si postavit to, co potřebujeme. Pro začátek si zkusíme navrhnout jednoduchý syntezátor, abychom zjistili, jaké to má výhody a nevýhody. Potřeba bude oscilátor, ovšem už jednoduchý Doepfer A-110-2 vyjde na tři tisíce a verze A-110-1 je ještě o 600 dražší. Výhodnější je proto Behringer 110 za 2600, který nabízí nejen oscilátor s třemi průběhy, přičemž u obdélníkového se může nastavovat i šíře pulsů, ale i napěťově kontrolovaný zesilovač a jednoduchý low pass filtr, kde se dá nastavit rezonance i frekvence.

Obsahuje tedy tři základní prvky pro stavbu subtraktivního syntezátoru. Je to tedy levnější, než si k oscilátoru dokupovat samostatně filtr a napěťově řízení zesilovač, protože jen tento zesilovač A-130 od Doepferu vyjde na 1900. Dále pak ještě musíme mít blok obálky, nejlépe ADSR, abych nám při stisknutí klávesnice zvuk naběhl a po jejím uvolnění zase odezněl a nebylo to pouhé přepnutí. Variant je více: A-140 ADSR od Doepferu přijde na 1900, Ataxia od Dreadboxu, což je duální generátor obálky použitelný i jako nízkofrekvenční oscilátor pak na 2300, ale použít se dá i Behringer 1003, který nabízí dvě obálky za 1500.

Pokud chceme průběhy zvuku měnit v čase, budeme potřebovat ještě nějaký nízkofrekvenční oscilátor, jako je Doepfer A-146 je za necelých 1800 nebo o pár desítek korun dražší Doepfer A-145, který má více možnosti a reset. Erica Pico LFO / S&H, nabízí za 2500 i funkci sample and hold.

I při nejúspornější kombinaci Behringeru 100 s a Ataxií se dostáváme na pět tisíc bez započtení zdroje, bedny a interface, přičemž nemáme ani generátor šumu, kdy nejlevnější Behringer 903A vyjde na 1400 nebo  Doepfery A-117 a A-118, které za 1700 nabízejí kromě obou šumů i generátor náhodného signálu. Jasně se ukazuje, že koupit si Behringer Crave je výhodnější, a budovat vlastní syntezátor se nevyplatí. Je sice pravda, že si můžeme najít ty nejvhodnější moduly se zvukem, který nám maximálně vyhovuje, ale cenově se dostáváme na úplně jinou úroveň. Není to nic pro chudé experimentátory, kteří ještě nevědí, co je zaujme.

I těm se ale vyplatí čerpat ze světa modulárních syntezátorů, jen je dobré si vzít nějaký hotový syntezátor či jiný zdroj zvuku a rozšiřovat jeho možnosti o takové, které nemá. Doplnit ho jiným filtrem, kruhovým modulátorem nebo nějakým jiným způsobem ho upravit. A nakonec se ukáže, že pro experimenty se hodí i ten oscilátor, třeba pro nějaký hybridní systém spojující basový syntezátor s bicím computerem a samplerem. Přitom se vám nechce kupovat bicí automat, basový syntezátor a sampler a všechny je propojovat přes MIDI, aby se nakonec ukázalo, že je k tomu ještě potřeba sekvencer. Z bicích potřebujete jen kopák, virbl a hi-hatu, k tomu pár samplů.

Moog Minitaur má sice dobrý zvuk, ale kupovat si ho kvůli pár basovým linkám je trochu plýtvání. Jasně, že si lze koupit Digitakt od Elektronu, jenomže je k němu stejně potřeba basový synth a možná i kopák by měl být analogový. Nemluvě o tom, že Digitakt je na ovládání docela složitý a není optimální na improvizace. To se pak hodí k sekvenceru nějaký oscilátor s filtrem, jednoduchý sampler, který samply jen přehraje, a jeden modul s kopákem a druhý s činely. Zapojené je snazší, ovládání intuitivní a celý set-up zabere třetinu místa – vejde se do batohu. Ale to už je vyšší dívčí.

Začneme jednodušeji – vybereme si z modulárního světa to, co je na něm zajímavé a dá se dobře použít i samostatně, aniž by se musel budovat velký systém a člověk chápal vše, co se v systému děje s napětím.