Velké divadlo s malým kašpárkem #21: rychle k cíli

V minulém díle jsme v oblasti syntezátorů vyzobávali třešničky. Teď by samozřejmě mohl následovat výčet modulů v jednotlivých kategoriích, jaké jsou levné oscilátory, jaké filtry a čím se liší, jaké moduly na zkreslení, jaké na tvarování zvuku, které jsou nejvýhodnější sekvencery, samplery, zejména ty granulární, ale to by působilo jako katalog. Komu by se chtělo studovat, co si lze všechno opatřit, když chce rozšířit možnosti efektování sampleru, digitálního syntezátoru či kytary, nebo nějak rozšířit možnosti jednoduchého analogového syntezátoru či bicího automatu, může zajít třeba do Noise Kitchen a vše si ozkoušet a nechat si poradit, mají opět otevřeno. V době pandemie to moc nešlo, takže jsme na tom byli všichni stejně – ať bydlíme ve velkých centrech nebo v nejzapadlejších vesnicích, nezbývalo nám, než si něco objednat a doufat, že jsme se trefili.

Kdo nic nemá a láká ho svět modulárních syntezátorů, ten by měl začít s nějakým semimodulárem. Protože nevíte, jak dlouho vás to bude bavit a jestli vůbec, měli byste si koupit něco levného – optimální je asi jednooscilátorový Behringer Crave za čtyři tisíce. Má malou klávesničku, na kterou se sice moc hrát nedá, ale na programování sekvenceru to stačit bude a nějaký tón se na ni dá zahrát taky.

Komu nevyhovuje takováto klávesnice a jinou nemá, může si koupit KeyStep od Arturie za 3600. Ten se hodí hlavně v případě, že si člověk koupil nějaký jiný semimodulár, který takovou klávesnici nemá – třeba Behringer Neutron – nebo má třeba klon 303 od Behringera označený jako TD-3 za 2800, či nějaký zvukový modul jako Waldorf Pulse nebo Bloefeld. Pokud nic takového nemá a tlačítka na Crave mu nevyhovují, stojí za zvážení, zda si na úvod nepořídit Arturii MicroBrute s malou modulární maticí za 6600, která má harmonikovou dvouoktávovou klávesnici. To je sice nad stanovenou hranicí pěti tisíc, ale je ve stejné relaci jako kombinace Crave a KeyStepu.

Pokud chceme tvořit rytmy, tak je pro začátek optimální klon Drumatixu od Behringeru TD-6 za 4000. Brzo však můžeme narazit na limity těchto zařízení a v tu chvíli přichází doba na rozšíření možností.  

Pokud máme nějaký jednooscilátorový syntezátor, ať už Microbrute nebo Crave, hodí se druhý oscilátor, aby byl zvuk tučnější. Samozřejmě si lze dokoupit ještě jeden Crave, což je nejlevnější a možná u té Arturie bych o tom uvažoval, ale mít dva stejné nástroje zas takové terno není.

Klasikou je Doepfer A-110 na 3000 s pilovým, trojúhelníkovým a obdélníkovým průběhem s pulsní modulací a případnou FM modulací. Za stejnou cenu je analogový Erica Synths Pico VCO2 nebo digitální Pico VCO s 32 průběhy, na 2500 vyjde Dreadbox Hysteria se sedmi průběhy (posledně dva jmenované se dají v omezené míře využít i jako LFO) nebo celá řada behringerovských modulů.

Samotný oscilátor však nestačí, i když budeme ovládat výšku tónu z klávesnice. Potřebujeme, aby tóny měly náběh a doběh, takže ho doplníme modulem vytvářejícím obálku. Klasikou je Doepfer A-140 ADSR za 1900, ale použít se dá i dvoukanálový Behringer Dual Envelope Generator 1003 za 1500. Výstup z něj se použije k řízení obvodu napěťově řízeného zesilovače VCA, kam přichází zvuk z oscilátoru. Doepfer A-130 stojí 1800, Behringer VCA 902 vyjde na 1500. Použít se dá o stovku lacinější Behringer 911, ale tam se musejí všechny parametry nastavovat ručně. Nakonec musíme signál přivést do nějakého mixu: buď využijeme ten v Crave, jinak v poměru cena výkon není nad Behringer CP3A-M za 1300. Výsledek přijde na nějakých 7000 kromě casu, což je výrazně více než druhý Crave, ale moduly můžeme kupovat postupně, což bolí míň a větší je i variabilita ve volbě oscilátoru a bloku obálek. A do case pak můžeme doplnit i nějaké filtry, které výraznou měrou ovlivní výsledný zvuk.

Pokud nám bude stačit stejná obálka, jako má první syntezátor, tak se u Crave můžeme obejít bez bloku ADSR a možná i VCA. Pokud ho však budeme spouštět z RD-3 pomocí signálů gate out a CV out, bude nějaká obálka třeba. 

Podobný obvod však můžeme použít nejen pro rozšíření jednooscilátorového syntezátoru, ale i u automatického bubeníka, aby nehrál jen ty bicí zvuky, ale obohatil je třeba o nějakou pěknou syntezátorovou plochu. Jak to propojit, se objeví v dalším díle věnovaném bicím modulům.