Velké divadlo s malým kašpárkem #24: hrátky s mixákem

Zatímco v předchozí sérii věnované modulárním syntezátorům jsem se pomalu zpronevěřil ideji do tří maximálně do pěti tisíc, v tomto díle to zcela vynahradím. Tentokrát si totiž nebude muset kupovat nic, nebo nanejvýš na bazarech.

Historie hudby ukazuje, že se vždy hledaly jednoduché zdroje zvuku a z nich teprve vznikaly dokonalé nástroje. Od hudebního luku, tedy střívka napnutého mezi konci ohnuté větve, k stradivárkám uběhla dlouhá cesta, stejně jako od mušle k lesnímu rohu. I když už existuje mnoho takřka dokonalých nástrojů, neznamená to, že by se dál nehledaly nové zdroje zvuku. A nejde jen o to, že většina teenagerů nemá zrovna na stradivárky nebo originál strata či gramofon Technics a hochů toužících stát se novým Hudečkem nebo Šporclem je méně než budoucích sólových kytaristů či DJů. Někdy si kvalitní nástroje nemohou dovolit kvůli chudobě ani dospělí, takže konžští Konono No. 1 využívají jako perkuse různé autodíly podobně jako industriální kapely v čele s Einstürzende Neubauten. Roli v tom hraje snaha přijít s jiným zvukem a vlastní hudbou.

V dvacátém století jsme byli opakovaně svědky podobných tendencí, ve svých skladbách použil John Cage zvuk z rádií a jejich ladění, což bohužel s digitálními rádii končí. Jednou z nejúspěšnějších je DJing, využívající jako zdroj zvuku gramofon. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let vznikl v Japonsku ještě radikálnější přístup, který využíval jen mixážní pult. Ten už neměl nově sloužit k míchání nástrojů, ale jako samotný zdroj hudby, či spíše zvuku. Využilo se toho, že kanály šumí, šum se dá ovlivňovat ekvalizéry, které v extrémních polohách také mohou produkovat různé houkání a pískání a pokud výstup z pultu zapojíme do vstupu, dostaneme zpětnou vazbu. Průkopníkem byl Tošimaru Nakamura v době, kdy v Japonsku experimentům kraloval brutální japonský noise. Jeho purističtější pojetí se místy blížilo ambientu, jindy zase připomínalo zvuky prvních družic na pozadí kosmického šumu.

Zapojení je jednoduché, výstup pošleme do vstupu na jednom z kanálů. A pak si hrajeme s potenciometry. Jen si musíme dát pozor, abychom neodpálili bedny.  Počet šavlí je celkem jedno, jasně, že se čtyřmi se vyblbneme víc. Hodně ale pomůže, když má pult nějaký pomocný výstup do efektové smyčky nebo pro monitory (AUX), popřípadě má-li kromě hlavních výstupů i nějaké pomocné pro subgrupu. Velmi důležité je, aby měl pult kromě šavle pro ovládání hlasitosti alespoň na některých kanálech nastavitelný gain, protože pracujeme s přebuzením. Dobré je, když má pult ekvalizér, nejlépe dvoupásmový, ale lepší je třípásmový s parametrickými středy, to umožňuje si více vyhrát s frekvencemi. A dobré je i tlačítko low cut, tedy horní propusť, která umožňuje ořezat hluboké tóny, nebo je nechat.

Pokud si chcete no input mixing zkusit, je dobré se podívat, jestli se ve zkušebně neválí nějaký starší pult, který se používal při zkouškách. Optimální je nějaký starší Behringer nebo Phonic či letitý Boss Bx-800. Když je při experimentech dorazíte, tak to vadit nebude. Není ani důležité, aby všechny kanály fungovaly, a nebude ani vadit, když budou trochu chrastit. Naopak i tento zvuk lze použít k obohacení soundu. Samozřejmě, že pult musí být analogový a čím starší, tím lepší, aby v něm nebylo mnoho integrovaných obvodů a obvody na ekvalizérech se mohly dostávat hranici samooscilace... a gain hodně kreslil. Pokud víc šumí, tak to má něco do sebe. A taky je dobré, když je pult bytelný, Mackie 1202 nebo 1402 či rackový Alesis Studio 12 R (s černým panelem) je optimální.

A pokud takový pult nenajdeme, dá se nějaký jednoduchý koupit. Hodí se třeba osmikanálový Mackie Mix 8 za 2000. Dva kanály mají i mikrofonní vstup a gain, další dva jsou linkové stereofonní. Všechny mají třípásmový ekvalizér. Každý kanál má výstup na AUX a kromě hlavního je tam ještě další příposlech do režie. O stovku dražší Behringer Xenyx Q1002 má deset vstupů, ovšem ekvalizéry mají jen prvé dva. Zbylé mají jen panoramu a AUX a hlasitost, ovšem pult má připojení na USB, takže si lze všechny experimenty snadno nahrát do počítače.

Pokud má pult vestavěnou efektovou jednotku, jako osmikanálový Soundcraft Notepad se dvěma mikrofonními vstupy vybavenými třípásmovým ekvalizérem za 3500, kde jsou efekty od Lexiconu, nebo šestikanálový RCF F 6X, kde je jsou ekvalizéry na všech vstupech, ale jen na prvních dvou třípásmové, dají se taky využít, i když puristé by to nedělali. Reverb napomáhá vytváření vazby a je-li tam i delay, můžeme si pohrát se strukturou.

Pokud pult nemá vestavěné efekty, můžeme zkusit zapojit do efektové smyčky nějaký starý kytarový pedál, nejlépe delay, který půjde do vazby, jako Boss DD-3 a většina analogových delayů. Zkusit se může i nějaký octaver nebo pitch shifter či flanger. Invenci se meze nekladou a možná z toho vzniknou zajímavé plochy do pozadí, které se třeba využijí i v tradičnějších žánrech.