Velké divadlo s malým kašpárkem #25: šnečí ulity a zapálené mikrofony

Seriál ukázal, že se dá i s malými prostředky hodně experimentovat a mnohdy podobné pokusy mohou pomoci vytvořit vlastní osobitý sound, nebo ho alespoň obohatit. Proto je dobré v tom neustávat. Každý sice touží opatřit si nějaký ten vysněný nástroj, Alesis Andromedu, Moog Voyager nebo Kurzweil 2600 s VAST syntézou či automatický bubeník TR 909 popřípadě Tempest, jenomže tyto nástroje se dostaly do tolika rukou, že z nich jen málokdo vyždímá ještě něco, co se nikomu nepodařilo. A tak je dobré dál hledat na neprobádaném poli.

Možná zvuk rachtající jehličkové tiskárny může být tím pravým do pozadí nějaké skladby a na úvod by se mohlo hodit vytí spouštěného vysavače s vylágrovanými ložisky. A když si pohrajete se snímáním, zkusíte někam na tělo nalepit piezo snímač nebo tam přilepíte gafou dynamický mikrofon, možná to bude přesně to, co hledáte.

Těch možností je nespočetně, proto se vyplatí zatočit klikou starého kráječe na chleba, ručního šlehače nebo i kafemlejnku po prababičce a udeřit do každého kusu kovu, který potkáte. Většinou sice budete zklamaní, ale třeba ten zvuk přejetí po roštu wavek už stojí za pozornost. A můžete si udělat jednoduchý hudební luk. Zvuk sice nebude nic moc, ale určitě bude vlastní. A kdyžtak ho zkusíte zkreslit nějakou kytarovou krabičkou, třeba se bude hodit někam do pozadí. Prostě to chce hledat a zkoušet vše objevené nějak využít.

Experimentujte, zábavu při hledání vám nikdo nevezme

Můžete dát kontaktní mikrofony na starou promítačku, nebo třeba zkusit jak to bude znít, když budete pálit mikrofon, jak to zkoušeli nihilističtí kentučtí Stutter ovlivnění hnutím fluxus i dada a stojící u kořenů protoindustriálu. Experimentům se meze nekladou. A to, že většinou nic nepřinášejí, není žádný problém. Většina cest je slepých, a pokud se takové ukáží všechny, pořád je tu možnost si našetřit a jednou si koupit ten vysněný nástroj. Tu zábavu při hledání vám nikdo nevezme.

Můžete dál zkoušet skřípat nožem na talíři a natočit to, chrastit oblázky na dřevěném stole, házet hrách na blánu virblu či nalévat vodu do kbelíku, na kterém je snímač. Leccos se dá najít v kontejnerech, když se vyklízejí staré byty, ale raději zvukové kvality různého harampádí nezkoumejte před svými partnerkami nebo partnery. Nemuseli by pro to mít pochopení. A pokud něco najdete, raději to odneste do zkušebny.

Možná to nikde nepoužijete. Ale třeba jednou něco naráz přijde jako osvícení, a vy budete vědět, že tohle je přesně ono. Jako když jsem dostal pytlík šnečích ulit a prohraboval jsem se jimi, mělo to přesně ten správný průzračný chrastivý rezonující zvuk, co jsem hledal. A je z toho větší radost než z vysněné Andromedy, protože je to něco, co přišlo náhle a vy si už umíte si uvědomit, že daný zvuk je ten pravý a dokonce se vám ho podařilo zachytit a zakomponovat do nového tracku.

A možná všechny ty levné efekty nebo moduly od Behringera vás přivedli k tomu, že si stejný koupíte originální a stane se součástí vaše zvuku. A když ne, nebude vás bolet, že jste utratili pár stovek místo pár tisíc. Takže pokud vidíte, že vás něco zaujalo, tak to zkuste. Možná vás ten Korg monotron nebo malý kaosspad brzo omrzí, ale tu chvíli zábavy s ním, když jste zjišťovali, co umí, vám nikdo nevezme.

Bez ptákovin je život nuda

Stát na pódiu a rvát to do lidí je droga, i když je jich v sále jen pár, ale něco hledat a zkoušet taky. Bez toho se muzika stane rutinou, takovou lepší továrnou, kam se chodí jako do práce.

A možná první vlastní hudební luk vám udělá větší radost než mexický tele, i když na něj toho moc nevybrnkáte a použijete ho jen párkrát a nakonec ho ani do nahrávky nezařadíte. S odstupem vám dojde, že to byla ptákovina, ale bez ptákovin je život nuda.

Ano, partneři a zvláště ženy se budou dívat divně, když vlezete do kontejneru se šrotem a už vůbec nebudou mít radost, když něco dotáhnete domů. Ničit si kvůli tomu vztah není dobré, ale nechat to tam ležet a nezjistit, jak to zní, znamená, že jste staří a unavení životem, od kterého nic nečekáte. Takže se musíte vrátit později, zkusit do toho plechu aspoň praštit, jestli ten zvuk za něco stojí, jinak se z vás stali otrávení rutinéři či pouzí sběratelé nástrojů, kteří nakonec skončí zaprášení v rohu jako angličáky z dětství.