Velké divadlo s malým kašpárkem #8: echochocho

Pro osamělé lidi se dělají různé náhražky. I pro osamělé muzikanty existují náhražky spoluhráčů, ať už jde o kytaristy nebo elektroniky. Když vystupují sami, mnohdy si říkají, jak skvělé by bylo, kdyby ještě motiv dozníval, než natáhnou nový set zvuků nebo přeladí a začnou novou linku. Jak krásné by je bylo prolnout, nebo nechat motiv dál znít a hrát nad ním.

To první vyřešil už dávno delay. Jeho původním úkolem bylo jen zopakovat dvakrát třikrát tón, ale nakonec se uplatnil i při vytváření zvukových ploch a stěn – to když se objevily delaye digitální nabízející zpoždění více než nějakých 600 milisekund. A to druhé nabízí ten vůbec nejlepší přítel – looper, ale o něm až příště.

Nabídka delayů je velmi široká, protože je to oblíbený efekt kytaristů. A když si něco kytaristé oblíbí, tak se jim výrobci snaží vyjít vstříc. Důvod je prostý, kytaristů je nejvíc, a tak je u nich největší šance na zisk. Projeví-li o něco zájem kytaristé, jdou prodeje do desetitisíce kusů, zatímco bude-li se něco líbit hobojistům, prodá se toho jen pár desítek kousků. A tak se budeme často dívat, co všechno se vymýšlí pro kytaristy a používat to úplně jinak.

Není potřeba hned zamířit k Bossovi, nemyslím šéfa, ale stejnojmenného výrobce kytarových efektů, i když digitální DD-3 za necelé 3000, který nabízí zpoždění až 800 ms a stejně dlouhou smyčku, představuje klasiku, nebo jeho o šest stovek dražší novější verzi DD-3T. Jenomže modernější DD-7 přibližně za 3900 nabízí zpoždění až 3,2 sekundy. Ovšem nechceme-li hned tak utrácet, můžeme si opatřit TC Electronic The Prophet s délkou opakování 1300 ms, jenž přijde na něco přes tisíc korun nebo Repeeter či TC Electronic Flashback Mini za dva tisíce. Že jsou čistě digitální u digitálního delaye nikomu vadit nebude. Za stejné peníze nabízí Joyo Aquarius několik verzí emulací různých delayů od páskového echa přes analogový až po lampový, ale zvukově mi více sedl TC Electronic Flashback za necelé tři tisíce.

A kdo si rád zaexperimentuje se zpětnou vazbou, ten si může opatřit analogový delay, který jde snadno do vazby zejména při kratších časech a velkém feedbacku. Zkusit se to dá s Behringerem VD 400 a Mooerem Ana Echo, i když je lepší klasika MXR Carbon Copy za 4200 nebo reissue Boss DM-2W za 4000. Spíš se ale vyplatí Electro Harmonix Memory Toy ta 3000 se čtyřmi ovladači či menší Memory Boy se třemi za 2300.

Kdo se chce přiblížit klasice, může zkusit Ibanez Analog Delay Mini za 2700, odvozený od AD-9. Ty dražší zmiňuji proto, že mnohé levnější jsou hybridní a nestojí jen na zpožďovacích BBD chipech, ale kombinují je s digitálním zpožděním.

U analogových delayů je ale nejlepší, když kombinují delay s dalším efektem jako Xvive W3 Memory Analog Delay.

Pro zpěváka je pak vhodný TC Helicon Voice Tone E1, což je echo upravené pro mikrofonní vstup, jaké lze použít i u jiných nástrojů snímaných mikrofony. Stojí asi 2500.

Ale použít se dá i některý z multiefektů, které prioritně nabízejí různé dozvuky a dají se dobře připojit k linkovému výstupu kláves nebo do efektové smyčky na pultu. A kolikrát jsou levnější než kytarové krabičky, protože mohou být větší, není nutné do nich vše natěsnat a ještě je vyrobit dost odolné, protože kytaristé na ně šlapou. Takový TC Electronic M100 za 2200 nabízí v rámci 256 programů 16 delayů a dalších 16 v kombinacích z reverbem. Dokonalejší M350 za 4000 pak dokáže kombinovat dva efekty a delayů nabízí šest základních druhů.