Velké divadlo s malým kašpárkem do 5 tisíc #1: jde víc o originalitu než peníze
Dnes není problém mít (skoro) stejný zvuk, jako některý z obdivovaných rockerů. Rigy kytarových čarostřelců jsou běžně zveřejňované stejně jako typy nástrojů, na které hrají, nebo zesilovačů a jejich nastavení. A stejné je to u basáků nebo bubeníků. Jak moc bude zvuk podobný originálu, závisí na tom, jak plná je peněženka. Jen na financích záleží, zda se skončí u nějakého signature modelu vytvořeného podle nástroje, který používá obdivovaná hvězda, nebo začne shánění stejného modelu nástroje ze stejného roku.
Druhá věc je, jestli to bude mít nějaký význam, protože málokdo hraje jako Satriani nebo Townsend či Lombardo. I když se naučíme riffy Tonyho Iommiho, ani věrný zvuk nezaručí, že vytvoříme další podobně silný. Většina lidí o tom bude pochybovat, protože nejde jen o sound, ale hlavně o invenci, i když zvuk může inspirovat. Rodičům bude připadat nákup signature modelů jako mrhání rodinnými penězi, kterých se většinou nedostává.
A tak to bylo vždycky. Když přišel syn lovce mamutů, že by chtěl hrát na píšťalu z kostí, jejíž zvuk doprovázel šamanův rituál za úspěšný lov, otec ho poslal žvýkat jelení kůže. Když uslyšel, že skutečně hrát umí, začal si říkat, že to možná není tak špatný nápad. Zatímco lovci byli závislí na tom, co si chytí a při lovu mnohdy utrpěli zranění, šaman si seděl v teple a vždycky měl dost jídla. Jakmile mu ale syn řekl, že by potřeboval lepší píšťalu, nejlépe úplně stejnou, jakou má šaman, a že by mu ji udělal jeden muž v Dolních Věstonicích, jen by se mu musel dát kus mamutího klu, tak otec vzal kyj a hnal ho svinským krokem.
Pokud však měl kluk zájem stále něco tvořit, všiml si, jak zní, když se brnká na luk nebo po tětivě jezdí kusem žíní. A co teprve když se dala pod tětivu vydlabaná nádoba. Hudba nebyla nikdy klíčová pro přežití, takže nástroje musely vznikat z odpadu. Použít otcův luk by nebyl dobrý nápad, ale když se vzal starý naprasklý, žádný problém v tom nebyl. A mnoho přelomových žánrů vznikalo na nástrojích, které rozhodně nebyly drahé. Punkáči řezali do levných kytar. A klíčový nástroj acid housu, dnes takřka nesehnatelný Roland TB 303 vznikl jako basový syntezátor pro osamělé kytaristy bez kapely, kteří si chtěli zahrát doma s doprovodem basy. Nikdo z nich ale o něj neměl zájem, a tak skončil ve výprodejích stejně jako automatický bubeník TR 606 Drumatix. Nemluvě pak o industriálu, jehož zastánci mlátili do kusů želez a všechny ostatní zvuky brutálně deformovali levnými kytarovými efekty. DJové taky využili nejdostupnější zdroj zvuku své doby – gramofonovou desku, jen k ní přistoupili jinak. A rozhodně neměli Technicsy 1220. A dneska se opět vracejí experimentátoři, kteří si staví své vlastní nástroje na základě otevřené platformy arduino. Stačí se podívat na lidi soustředěné okolo Bastl Instruments. A možná jejich granulární sampler bude jednou podobně vysněný jako TB 303.
Výrobci hudebních nástrojů a jejich prodejci nemají velkou radost, když místo toho, abyste si koupili za dvacet tisíc ocelový virbl Tama Lars Ulrich, zajdete na šrotiště a seberete tam pár vinutých pružin nebo barel, které udělají zvuk vaší soupravy mnohem zajímavější. Zvláště, když k tomu přidáte pár plechů místo crashe. Rozhodně by byli raději, kdybyste si koupili nějaký semimodulární Moog, než abyste vytvářeli zvuk nějakou divně pípající krabičkou na základě součástek zakoupených v Arduino-shopu. Ale ta radost je nesrovnatelná. Jistě že signature model virblu podle řezníka Metalliky má opravdu mohutný zvuk, ale perforovaný plech namontovaný na korpus virblu od starých amátek, na který se nasypaly šroubky, má taky něco do sebe a skladbě dal originalitu.
Ne, nebudu tady prosazovat své industriální kořeny, i když je nebudu tajit, ale v tomto seriálu se zaměřím na ono hraní velkého divadla s malým kašpárkem, kdy jde víc o originalitu než o peníze. A nelze zapomínat, že použití takovýchto nezvyklých zdrojů může ozvláštnit jinak docela obyčejnou skladbu a posunout ji do jiné ligy.
Protože vím, že prodejny hudebních nástrojů také musejí z něčeho žít, tak nebudu opomíjet ani jejich výrobky, ne každý je schopný kutil natož kytarář nebo luthier a umí si nějaké ty nástroje udělat, ovšem budu se snažit, aby jejich cena příliš nepřekračovala 3000 korun a rozhodně nesmí nikdy jít nad 5000. Obchody nepomíjím ještě z jednoho důvodu – postavit si pískající syntezátorek někdy vyjde dráž, že si koupit masově vyráběný Korg Monotron. A nám jde o muziku a ne o výrobu nástrojů.
Pokusím se probrat nejrůznější možné zdroje zvuku, akustické i elektronické, i metody, jak jejich zvuk snímat a dále upravovat, takže kromě industriálu dojde i na tak specifické záležitosti, jakými je třeba no input mixing, tedy využití starých mixážních pultů jako samotných zdrojů zvuku. Nic se do nich nezapojí, jen se využije jejich vlastní šum, který se různě zasmyčkuje.
Tento text vyšel u příležitosti letos už 11. narozenin Frontmana, kdy se ohlížíme za inspirativními články magazínu. Poprvé byl zveřejněn 13. února 2020. Odstartoval pětadvacetidílnou sérii, která je v mnohém stále aktuální.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
