Ventolin: Nikdy dopředu nevím, jak to dopadne

Co inspirovalo název alba Všechno nejlepší? Je k tomu přání v dnešní době, kdy se všechno mění, vůbec důvod?

Je to míněno trochu jako vtip. Nejsem konceptuální tvůrce, který by měl nejprve myšlenku, a tu pak chtěl nějak zpracovat, aby výsledek byl překvapivý nebo zábavný. A ani tomu postupu moc nevěřím – myslím, že se pak ve výsledku vždy projeví to urputné plánování. Silné věci vždy vycházejí z momentálního nápadu, někdy i chaosu a náhody, vznikají intuitivně.

Skladby, které jsem složil pro tohle album, se mi zdály hodně rozmanité, často vzájemně odlišné, takže mě to donutilo přemýšlet, zda tam vůbec nějaký společný prvek je. Zároveň vznikaly až opravdu během posledního roku – nebylo to tak, že bych měl nápady, dema a další už předem připravený materiál, kterému bych už jen dával finální podobu. A napadlo mě, že je to vlastně takové momentální „best of“ toho, co jsem ze sebe zrovna schopný dostat.

Takže je ten název trochu i jako slovní hříčka, komentující aktuální situaci. A co se toho přání týče: Myslím, že o optimismus je potřeba aktivně usilovat. To pozitivní okolo nás nikdy nenajdeme někde na ulici. Aby se něco změnilo, tak je potřeba zabojovat a něco s tím dělat.

To je to „hledání radosti navzdory civilizačním strachům“, jak zní leitmotiv alba?

Ano. A myslím, že se to té desce daří. V tom zápasu, o kterém jsem mluvil, to je. A ne snad, že bych věděl předem, jak to dopadne. Naděje je v tom procesu.

Kromě toho, že se na albu objevují jako hosté například spříznění DVA, hned v první skladbě hostuje MC Gey. Jak k tomu došlo, že právě on?

MC Gey je mi sympatickej. To se i rýmuje. (smích) Líbí se mi jeho přístup k jazyku a textu, oba nás baví synťáky a když jsme se loni na jaře potkali, domluvili jsme se, že spolu něco uděláme.

Mluvili jsem o rozmanitém záběru. Má na něj nějaký vliv i použitý gear – to, na jaké vybavení ta která skladba vznikla?

Myslím, že to vychází spíš z toho, jaké jsem začal produkovat nápady. A vlastně jsem i chtěl, aby to bylo pestré, měnily se tam rytmy i tempa a zvuky. Občas jsem se do toho i záměrně nutil. Čili ani ne tak gear, jako nápady, které mě oslovily a byly rozmanité. Až následně jsem se snažil pro každý nápad hledat cestu k něčemu dobrému či produktivnímu. Hodně skladeb proto prošlo radikálními změnami, časté byly i doslova radikální řezy.

Co tedy motivalo se rozhodnout, co kde použiješ? Na albu je oproti dřívějšku docela dost kytar, už z minulosti jsi taky známý používáním analogových nástrojů na úkor počítače...

Ty tam samozřejmě pořád jsou v převaze. Ale určující vždy je, když se mi skladba začne zdát dobrá. Když se tam vyloupne něco, co mě najednou baví, co je nosné. A vždy je důležitá komunikace mezi hudbou a textem. Nikdy nepíšu texty až na hotovou hudbu, musejí se ovlivňovat navzájem. Musí tam být nějaká energie, nějaký obraz nebo vtip, který mě zaujal. Ale v té době to ještě nemá nějakou konkrétní hudební formu. Nikdy to není tak, že bych si řekl, že když je skladba o bydlení, tak to musí být třeba polka. Ono si to vždy řekne až v průběhu samo.

Ale jedna zásadní změna tu byla: dřív jsem si vždy jamoval a pohrával si s těmi „mašinkami“, něco vzniklo a na tom jsem začal stavět. Tady jsem tak původně začal taky, ale pak najednou vznikl nějaký zádrhel, který mě donutil to celé předělat, přestříhat nebo i začít znovu od začátku. Často jsem i původní aranž zcela zrušil a změnil ji od základu.

Nezvyklé je i to, že album vznikalo hned v několika studiích. Přiznám se, že z nich znám jen 3bees... Jaká jsou ta ostatní? A proč jsi vlastně měl potřebu opustit vlastní domácí prostředí?

Konkrétně 3bees je docela prostorné a velké studio, nechal jsem si tam postavit bicí a další věci, které jsem potřeboval, nahrál jsem si tu bubny i kytary. Nahrával jsem tam i nějaké synťáky, ale protože je tam skvělá akustika, hodně jsem tam dělal hlavně ty akustické nahrávky. A mají tam i skvělé studiové monitory, na kterých mě vyloženě bavilo dělat. Šlo o i to, že jsem potřeboval vyrazit do jiného prostředí. Vytrhnout se z rutiny a domácích starostí.

Některé ty další názvy, ta další „studia“, jsou ale jen vtip: poměrně hodně jsem toho nahrál například i v hotelu. Pronajal jsem si takový apartmán v Hořicích, který byl prostorný, mohl a vlastně i musel jsem se tam soustředit. Přece jen ten pronájem stál peníze, aby mi to připomínalo, že si tam nemůžu jen číst a koukat na internet, ale taky makat. Už z toho důvodu je dobré občas opustit domácí studio – aby si člověk uvědomil, že ten čas má svoji hodnotu. Je to regulační i motivující zároveň.

Vraťme se k tomu, co jsi tedy nakonec tentokrát použil...?

Je tam plno nejrůznějších syntezátorů, ale asi nemůžu říct, že by nějaký dominoval nebo že tam byl nějaký extravagantní nebo raritní. Nově jsem dost využíval Bitwig Studio – to je takový hudební program, hodně podobný Abletonu, ale maličko jinak strukturovaný, a umožňuje detailní práci se samply a útržky nápadů. Různé prohazování a změny řazení. Což bylo přesně to, co jsem nakonec potřeboval nejvíce.

Žádná „nová hračka“?
 
Koupil jsem si Perkons HD-01 od Erica Synths. To je takový bicí automat, který vypadá jako stará telefonní ústředna a má obrovské „čudlíky“, jako by to bylo třeba z padesátých let. Má ohromné možnosti a už jen tím designem přímo vybízí k použití a experimentování, co všechno se s tím dá dělat. Vlastně nemá moc nástrojů, jen čtyři hlasy, ale je doslova interaktivní a opravdu krásně se s ním dá hrát.

A pak tam mám ve větší míře wavetable syntezátory. To zní jako hrozně technický a novátorský pojem, ale ten princip se používá už od osmdesátých let. Skvělý jsou Arturia MiniFreak a nástroje od Waldorfu, Blofeld a M.

Promění to, co jsi použil, i tvé současné koncertní vybavení?

Určitě ano, i když na tom ještě aktuálně potřebuju dost zapracovat. Chci, aby se to trochu obohatilo. A některé změny budou vycházet přímo z nového alba: některé texty jsou opravdu dlouhé, takže pak v tu chvíli budu hlavně „zpěvák“ a nebudu u toho zvládat moc dalšího.

Jak jsi ve výsledku s tím zvoleným přístupem – tedy i jiná studia a více akustických nástrojů – spokojen? Je to pro tebe cesta do budoucna?

Rozhodně ano. Bylo to velmi objevné. Ta možnost soustředění i to, že si člověk ujasní, co opravdu potřebuje a přirozeně si zredukuje sestavu toho, co pak použije, jsou bezvadné. Jen nevím, jestli je správné slovo „uspokojující“... spíš bych řekl, že to bylo „výživné“. Nutí to k tomu věci nevzdávat a posunout dál.

Album avizoval klip Vyšší inteligence, což je taková tvoje poměrně dobrodružná cesta z kuchyně na party do klubu. Kdo s tím nápadem přišel?

Bavili jsme se o tom s mým manažerem a vydavatelem Prokopem Holoubkem, že by se k téhle písničce hodilo nějaké jednoduché, špinavé taneční video. Ten nápad je myslím hlavně jeho – nějaká banální potřeba člověka pošle do města, to se ho zmocní, ale zároveň nevíme, jestli se to třeba neodehrává jen v jeho hlavě.

Ty sám ještě dnes někdy do klubů chodíš? Aniž bys tam vystupoval?

Ale jo. Hlavně na koncerty. Když je ta příležitost, tak rád jdu. Záleží na co... Na dobrou party bych klidně šel. Třeba na festivalu Pop Messe jsem hned na několika DJských setech byl.

A co to vaření? Patříš k těm, které to baví?

Určitě. To video není, že bych se nějak musel přetvařovat. Doma vařím rád. V rámci domácí dělby práce je to moje úloha.

Jaké budou křty? Budou tam i hosté z alba?

Křty budou dva, 28. března v Praze v Arše+ a 4. dubna v Brně na Flédě. Hosté přislíbili, že přijdou, DVA do Prahy, MC Gey do Brna. Chystám novou show, ale taky tam budou další zajímaví vystupující hosté, supporty a afterparty.