Vesna: My Sister’s Crown byl pokus pro zahraničí, který uspěl

Tři měsíce po hlasování a vítězství v národním kole Eurovize – 2 miliony zhlédnutí na YouTube, 6,1 milionu na Spotify – co se změnilo ve vašich životech?

Patricie: Změnilo se téměř vše. Ze začátku jsem měla období, kdy jsem to hodně vstřebávala a říkala si, ať mě někdo štípne, jestli se to opravdu děje. Těch úkonů okolo je tolik, že člověk ani nestíhá je všechny pořádně vnímat. Nedávno se mě ptali na emoce a já si uvědomila, že nemám prostor se jimi zabývat. Kromě Eurovize jsme se totiž ponořili do přípravy EP. Zatímco loni jsme s klukama udělali jeden song, tak teď jsme stihli za měsíc a půl tři. Pamatuji si, že mě upozornila Dominika z We are Domi, ať se připravíme, že nebudeme stíhat a spánek bude jen za odměnu. Docela jsem se smála a říkala si, že asi neumí pracovat s časem. Teď… to chápu. Je to velká výzva, motivace, příležitost a také tlak. Upřímně si myslím, že budu moct vše zhodnotit až tak tři měsíce po tom, co vše okolo skončí.

Adam: Ubylo spánku. Na jedné straně je radost z úspěchu, na druhou ustoupilo nadšení z práce. S Eurovizí je spojeno několik termínů a ty se teď snažíme dodržet.

Michal: Pro nás producenty to není okamžitá změna, efekt se projeví až časem. Ale věřím, že holky jsou teď v pořádném zápřahu.

Poslouchal jsem na YouTube několik video reakcí na píseň My Sister's Crown a padala tam slova jako – andělské, pohlcující, dechberoucí, neuvěřitelné. Z pohledu vašeho, jaké je ta píseň?

Šimon: Snažili jsme se držet určitých hudebních pravidel, ale vůči holkám jsme byli otevření, nechali jsme jim kreativní volnost. Osobně jsem si to užil, protože úplně vypadlo přemýšlení „teď vytvoříme sloku, pak refrén, pak bridge“, ale bylo to o zkoušení, brainstormingu.

Patricie: Je to song bez kompromisu. Jako kapela jsme od začátku zasáhli českou scénu a vnímali jsme, že přichází momenty, kdy jsme jako umělci popostrkování k zařazení se do nějakých forem. „Pokud chcete hrát na větších stagích, musíte mít takovou hudbu. Pokud chcete mít písně v rádiích, musí být hudba taková…“ Právě česká rádia mají v mnoha ohledech ještě sílu, a pokud není píseň zařazena do rádiových playlistů nebo se nezabývá rapem, jehož doménou je internet, hrozí umělci, že bude o chlebu a o vodě. Proto jsem v minulosti občas vnímala, že pokud chce kapela tohle ustát, musíme se přizpůsobit. My Sister’s Crown přišlo v době, kdy nám „o nic“ nešlo. Dozrály jsme jako osobnosti, harmonicky jsme v kapele spolupracovaly. V tomto rozpoložení vznikla píseň, kdy jsme se nedívaly na názory druhých. To je síla písně.

Bez ohledu na, v tuto chvíli doslova finální, výsledek v Eurovizi – splnila píseň vaše očekávání?

Patricie: Vlastně ani nevím, jestli jsme měli nějaká očekávání.

Adam: Já byl docela přesvědčený a věřil jsem, že to holkám vyjde.

Michal: Když se člověk podívá na ten úzký český výběr pěti písní, tak podle mě musí uznat, že holky přišly s něčím jiným, šokovaly. Jednoduše na sebe přitáhly pozornost.

Patricie: Spíše jsem se snažila nemít očekávání. Šance, že porota České televize vybere do finální pětky ze 170 songů i nás, byla podle mě malá. Měla jsem strach, že lidé píseň nepochopí a nepřijmou. Vezměte si, že v raných fázích Česko reprezentovali třeba Kabáti, kteří pohořeli. Zahraničí se zajímá o jiné věci než český hudební trh. Teď se ale situace změnila a v porotě jsou lidé, kteří znají hudební prostředí, jeho požadavky a potřeby.

Když se podíváme na českou finálovou pětici – lze z toho vypozorovat nějaký „český zvuk“, který se prolíná všemi písněmi? Určitý vzorec tvorby?

Adam: Česká hudba je specifická, ale do pětky se nedostala. Pravděpodobně právě proto, že by už v začátku příliš v zahraničí nebodovala. I u Vesny jsme chtěli pracovat s českou identitou, ale zároveň jsme rovnou počítali s tím, že musíme tvořit trochu jinak, abychom zvýšili šanci na úspěch. A to se promítá i na celém EP.

Michal: Hezkou ukázku typických českých prvků v hudbě představuje KUMŠT, tam toho najdete hodně.

Šimon: Něco z toho ale funguje i v zahraničí, není to jen česká věc.

Michal: To je pravda. Osobně pozoruji, že naši noví hudebníci se snaží být progresivnější. Posledních 10 až 15 let jsme byli třeba v popu svědky českých textů, pod nimiž hrála neurčitá hudba, podobná většině ostatních songů té doby. Hodně se řeší obsah slov, ale ne jejich zpěvnost. Téměř všude najdete nějakou jednoduchou kytaru, obyčejné akustické bicí a k tomu tradiční „hrabátko“. Dohromady z toho vyjde typický český pop, jenž ale pomalu odchází.

Když říkáte, že Česká televize záměrně vybírá zajímavé projekty se šancí proniknout do zahraničí – pokud by My Sister’s Crown vyšla ve své podobě mimo Eurovizi a kontext soutěže, uspěla by mezi českými posluchači?

Patricie: Ne.

Michal: Zcela určitě ne (smích). Neříkám, že jsme tvořili song pro Eurovizi, ale někde v pozadí nám svítila varovná kontrolka, že to musíme trochu uzpůsobit.

Adam: Paradoxně nám to pomohlo uvolnit ruce, protože víme, že zahraničí je otevřenější experimentům. O Češích se říká, že jsou zamindrákovaní, málo se díváme mimo naše hranice a jsme konzervativnější. S tím do Eurovize jít nemůžete.

Patricie: Každá země má svůj typický vzorec tvorby. Něco, podle čeho rychle poznáme, odkud skladba pochází. Třeba balkánské dechovky, francouzský šanson, španělské flamenco a podobně. U nás je český vkus pořád ovlivněn písničkárskou tradicí minulosti, takže v porovnání se světem můžeme působit lehce uzavřeně vůči novým trendům. My Sister’s Crown je originální, klip je avantgardní, lidi od začátku burcuje k nějakým emocím a my měli štěstí, že u většiny posluchačů nastala senzace, díky čemuž se nám podařilo uspět.

Kde končí hranice vlivu Vesny a kde začíná práce Production Lovers?

Michal: To je absolutní symbióza. Patricie je v podstatě nový člen Production Lovers.

Adam: Děláme si z toho srandu, ale je pravda, že nám nechává volnou ruku. Někteří umělci za vámi přijdou a začnou velice direktivně říkat, jak má co vypadat, což se pak může podepsat na výsledku.

Patricie: Kluci jsou mužská část Vesny. Ale kdo sleduje naši kapelu, tak může vidět vývoj. První album Pátá Bohyně jsou písně napsané mnou, kdy jsem počítala i s orchestrálním partem. Pracovali jsme na tom s Dominikem Svobodou, který napsal aranže pro tak velký soubor. Druhá deska Anima vznikla ve spolupráci s Daliborem Cidlinským, kde se propsal český pop-folk. Od doby, kdy vyšla píseň Pomiluj mě/Love me ve spolupráci s Production Lovers, pracujeme s novým zvukem. Fanoušci na to reagovali trochu nelibě, ale za mě to má smysl a jsem ráda, že na tom pokračujeme i v případě Eurovize a EP. My Sister’s Crown totiž ukázala originalitu nové tvorby a možná díky tomu máme dobré hodnocení ze zahraničí, které umí ocenit podobné projekty.

Znamená to tedy začátek nové kapelní cesty?

Patricie: Zcela určitě. Teď po šesti letech začínáme znovu, ale na světovém trhu. Dokládají to i statistiky ze streamingu, lidé chtějí poslouchat My Sister’s Crown. Nemyslím si, že by se svět vracel k našim starým písním a albům, možná jen ze zvědavosti, ale více se zaměří na chemii mezi Vesnou a Production Lovers, protože ta je baví. Uvidíme, jestli se nám podaří využít příležitosti a během Eurovize získat nové posluchače díky chystanému EP.

Čím se vám, producentům z Production Lovers, zalíbila Vesna?

Michal: Mě si holky získaly už písní Kytička. Baví mě folklorní tvorba a jejich hudba se mi velmi líbila. Dřív jsem si říkal, že něco takového bych nemohl produkovat, protože bych to zkazil. Počkáte pár let a najednou s nimi spolupracujete.

Patricie: U kluků cítím svobodu. Jako malá jsem v domě u rodičů chytala jen Evropu 2, takže jsem vyrůstala na popové hudbě. Přitom se ale ve své tvorbě vždy zaměřuji na obsah, jdu do hloubky věci. Zkusila jsem několik producentů a většinou se nám nepodařilo najít rovnováhu mezi osobitostí a nosnou myšlenkou na jedné straně, a popovým zvukem na druhé. Ale tady jsme se sladili hned na začátku.

Adam: My to prostě s holkama umíme (smích).

Kdy tedy EP vyjde a co bude jeho obsahem?

Patricie: Plán je vydat desku s pěti písněmi ještě teď v květnu. Koncepčně to bude o vstupu do tajemné zahrady, kruhu soudržnosti. Vlastně je to i labyrint, ve kterém se člověk občas ztratí, ale dovnitř vede jediná správná cesta, jež člověk musí najít. Hudebně to bude směs mystického popu, osobního poselství a slovanského „koření“ schovaného v moderním popu.

Michal: Směr je nastavený, ale čeká nás ještě dost práce. Když jsem teď slyšel Patricii, tak mi došlo, že jsme víc něco jako technokrati. Zatímco Vesna nám dá myšlenku a představu, my hledáme cestu, jak toho docílit.

Šimon: Hodně společně řešíme různé reference a nápady. Bude to kombinace severského popu, folku i K-popu, což teď vypadá jako zajímavá kombinace, ale vidíme v tom smysl.

Říkáte, že plánujete skládat pro světový trh. Promítne se to i do jazyků nových písní – budou jen anglické, nebo zachováte multijazyčnost jako v My Sister’s Crown?

Patricie: Kromě českého základu (vedle Patricie jej tvoří Bára Šůstková a Markéta Vedralová, pozn. ed.) máme v kapele ještě Rusku Olesyu Ochepovskou, Slovenku Terezu Čepkovou a Bulharku Tanitu Jankovou. Ta se k nám připojila před Eurovizí a kvůli rodinným povinnostem bude působit jako stálý host. Aktuálně si chceme zachovat národní identitu, pracujeme s tématem slovanství, ale zároveň vnímáme potřeby světového trhu. Tudíž to bude kombinace.

Jedna věc je nahrát píseň pro album, na domácí poslech. Druhá ale pro live využití. Museli jste kvůli Eurovizi song nějak upravit?

Michal: Je to tak, soutěž má několik pravidel. To pro nás nejdůležitější je, že jakákoliv live zpívaná linka nesmí mít v tracku podklad. A protože píseň je postavená především na hromadných zpěvech, na myšlence sesterství, tak jsme museli provést několik úprav, abychom splnili podmínky, a přitom song zůstal jako originál. Věřím ale, že běžný posluchač rozdíl nepozná.

Co vizuální stránka klipu a jeho převedení do živé podoby?

Patricie: Přistupujeme k tomu jako k samostatné disciplíně. Nechceme se opakovat, hledáme pro různé formáty odlišná zpracování. Choreografii nám dělá dlouhodobě skvělá Zuzana Zizoe Veselá, jež i režírovala klip. Kostýmy řešíme s fashion designérem Honzou Smejkalem, který vystavoval třeba v Japonsku nebo u nás v Česku na Mercedes Benz Fashion Weeku. O světla se stará Matyáš Vorda, uznávaný light designér. A i tady platí – všem spolupracujícím kolegům předáváme naši vizi, ale necháváme jim volnost, aby mohli sami tvořit.